21.11.2019
Kategorie: Exklusivně pro PP, Společnost

Jak jeden z církevních představitelů dokazoval podle evangelia

Sdílejte článek:

MAREK 

Před nedávnem Ústavní soud zrušil rozhodnutí parlamentu o zdanění církevních restitucí. Vzhledem k tomu, že restituce samotné jsou tématem, na kterém se naše společnost patrně nikdy neshodne, i tentokrát se v médiích objevilo mnoho souhlasných i nesouhlasným pohledů. Opět nejen na téma zdanění, ale i na samotné nabývání majetku církvemi. Značný důraz byl kladen zejména na morálnost toho nabývání. Jedni připomínali velké i malé donátory, a jejich spontánnost, také nezbytnost zabezpečení Církve Svaté pro vykonávání její duchovní činnosti. Druzí zase odpustky, a někdy ne zrovna ohleduplné vynucování si všemožných plateb za své služby.


Nabýváním majetku církvemi, a protože tato vždy hrála “hlavní roli”, zejména nabýváním majetku církví katolickou, se zabýval také pořad naší veřejnoprávní televize historie.cs. Jakkoli jde o díl, který je z roku 2012, kdy se projednával zákon o církevních restitucích, stojí za pozornost všimnout si historických a věroučných argumentů, které tam zazněly.

Hosty pořadu Jak církve k majetku přišly byli historička Eva Doležalová z Centra medievistických studií AV, Michael Kučera, církevní právník z Husitské teologické fakulty UK, a Jaroslav Šebek, historik z Historického ústavu AV.

Od počátku našeho státu, tzn. prvních Přemyslovců, se pořad vinul až ke “kritickému” roku 1948, probírány byly jak morální, tak legislativní aspekty nabývání církevního majetku.

Lhostejno, zda patřím či nepatřím k fandům církve, některé z použitých údajů mě poněkud zarazily. Zejména pak vysvětlení církevního právníka, postavené na evangeliu. Věřící by v tuto chvíli měli o to víc zpozornět, protože evangelia podávají zprávu o skutcích a slovech samotného Ježíše. Nejprve proto tedy ocitujme část toho evangelia:

  • 15 Tehdy farizeové šli a radili se, jak by Ježíšovi nějakým slovem nastražili léčku.
  • 16 Poslali za ním své učedníky s herodiány, aby řekli: „Mistře, víme, že jsi pravdivý a učíš cestě Boží podle pravdy; na nikoho se neohlížíš a nebereš ohled na postavení člověka.
  • 17 Pověz nám tedy, co myslíš: Je dovoleno dávat daň císaři, nebo ne?”
  • 18 Ale Ježíš poznal jejich zlý úmysl a řekl: „Co mě pokoušíte, pokrytci?
  • 19 Ukažte mi peníz daně!” Podali mu denár.
  • 20 On jim řekl: „Čí je tento obraz a nápis?”
  • 21 Odpověděli: „Císařův.” Tu jim řekl: „Odevzdejte tedy, co je císařovo, císaři, a co je Boží, Bohu.”
  • 22 Když to slyšeli, podivili se, nechali ho a odešli.

(Mt 22,15-22)

Moderátor se zeptal právníka, co to drží v ruce za minci. “Tady byla otázka, aby se na evangelia dokázaly církevní příjmy….jsou tady Ježíšova slova, která jsou nejzávažnější”, zněla první slova jeho odpovědi. Poté ukázal minci kameře, a vysvětloval dále, že sice jde o o něco pozdější minci císaře Vespasiána, že ale na starších to bezesporu bylo stejné. A jal se popisovat Ježíšovo počínání z uvedeného úryvku evangelia. V bodě, kdy farizeové měli uslyšet „Odevzdejte tedy, co je císařovo, císaři, a co je Boží, Bohu” a udiveně odejít, však právník obrátil minci, a ukázal její rub se slovy “Na druhé straně je totiž – holubice. A holubice je symbol Boží…”. Vrátíme se tedy k oné pasáži evangelia, a vyplyne nám z té jeho interpretace, že daň se platí jak císaři, tak Bohu? Mají tím evangeliem být (neboť takto to právník uvedl) dokázány ty církevní příjmy?

I pokud bych právníkova slova nepochopil správně, za zmínku stojí dvě zvláštnosti. První, zastavíte-li si záznam v čase 10:14, velmi snadno rozeznáte, že se nejedná o holubici, nýbrž o častý heraldický symbol – orlici nebo orla. Pro pochybující. Mé ev. nepochopení slov ovšem právník trochu znevěrohodní pokračováním “přímo ta mince určuje, co je Božího, dávejte Bohu, který, protože nešlo ho jinak zobrazovat, je zde zástupně zobrazován – holubem”. Tedy, pokud mé znalosti náboženství dovolují, holubicí je v novozákonní tradici symbolizován Duch svatý. Nikoliv holubem, a už vůbec ne orlem/orlicí. A co dovolují mé znalosti historie, poněkud mi nekoresponduje, čímž se dostávám k té druhé podivnosti, že císaři římští již za Ježíšova života nechávali na své mince razit křesťanské boží symboly, a “protože to jinak nešlo”, pouze “zástupně”, tu holubici. Že by i tito císařové již…?

Ať už je to s tím nabýváním morálně takové či onaké, nabízím k posouzení jednak kvalitu toho pořadu, kdy jeho tvůrci ponechali zmíněný lapsus nejen bez povšimnutí, ale dokonce diváku detailně onu “holubici” kamerou přiblížili (kdy se mi ne, a nechce věřit, že by si toho byli sami při tom nepovšimli). A také se obracím na věřící křesťany, jak s právníkovými a teologovými slovy, která dle mého soudu pravdivosti evangelií, a tedy samotných slov Ježíšových zrovna neprospějí, naloží…

 

Redakce
Sledujte PP

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (13 votes, average: 3,08 out of 5)
Loading...