Jak Andrej drží společnost v šachu

Andrej Babiš chce řídit stát jako firmu. Dones omílané klišé jeho politických začátků. Klišé po všech stránkách, protože nemá žádnou vypovídací hodnotu. Z Andrejových následných komentářů nikdy nevyplynulo nic konkrétního, jak by to mělo fungovat. Myslím, že o to také nikdy nešlo. Bylo to jen klasická marketingová fráze, která měla poukázat na to, že stát je těžkopádný, pomalý a naopak soukromý byznys je mnohem pružnější a druhý nejbohatší oligarcha naší země právě tuto pružnost přenese do politiky. Nikdy za tím nebylo nic víc a vlastně ani nemohlo. 

Na druhou stranu, šlo o frázi přinejmenším dvojsečnou. Od první minuty byla používána proti Babišovi a různé moudré a pomazané hlavy na základě svých vývodů dokazovaly, proč se stát jako firma řídit nedá. Kdykoliv se Babiš projevil autoritativně (nebo autoritářsky), okamžitě mu omlátili o hlavu, že takhle to může mít u sebe v koncernu, ale ne na ministerstvu. 

Navíc se začalo víc mluvit o korporátním podnikání = osekat náklady = dovézt mongoly a ukrajince = nechat je makat 16 hodin denně = snížit ceny = zlikvidovat konkurenci = zvýšit tržní podíl = skupovat zadlužené podniky = být podnikatelským žralokem. Ne, že by to jiní dělali jinak, ale každopádně z marketingového hlediska se heslo o řízení státu jako firmy vymklo z rukou a žije si svým vlastním životem. 

Asi nejvíc soudnosti projevili normální voliči občané, kteří se nenechali zatáhnout o diskuse o ničem a brali to heslo tak jak bylo myšleno – Veĺký Bocián míní v politice využít své zkušenosti z byznysu. Tečka. Myslím, že i sám Andrej zjistil už dávno limity svého byznysového přístupu a z korporátního řízení mu v politice zůstalo jen pár možností. 

Jednak je zvyklý brzo vstávat a dlouho pracovat, takže je co do rychlosti vyjednávání a hledání možností zdaleka nejrychlejší. Ne, není nejlepší, ani nedělá nejméně chyb, ale rozhodně je rychlý, což vyvažuje i leckteré chyby. 

Dále bez problémů mění včerejší rozhodnutí, pokud usoudí, že musí. Nic si nedělá z toho, jak to bude vypadat. Novináři v jednom kuse omílají, jak chaotická jsou třeba rozhodování o koronakrizi, ale ve skutečnosti nejde ani tak o chaos jako o korigování. Navíc se zdá, že to voliči Babišovi celkem žerou a novinářům ne. 

A do třetice – nastrkává za sebe manažery, které královsky odměňuje za jejich roli obětních kozlů. Adam Vojtěch toho budiž zářným příkladem. Stejně tak se vsadím, že podobné to bylo s Ťokem, Kremlíkem i Šlechtovou. Možná jednou zjistíme, že kinderministr zdravotnictví je v balíku podobně jako Standa Gross, ale nikdo ho nepopotahuje a on si na Maledivách užívá od svých čtyřiceti let dobře honorovaný důchod. 

Asi by se daly najít i další korporátní fígle, ale myslím, že výše ty výše uvedené postačí k vysvětlení babišovy voličské obliby a politické schopnosti, kdy přes všechny průsery předbíhá ostatní politická uskupení o dvě délky. 

Zároveň se mi zdá, že i to řízení státu jako firmy už Andrej dotáhl takřka do konce. Postačila k tomu čínská breberka a faktická slabost soukromého sektoru. Včerejší podnikatelé, kteří stát k ničemu nepotřebují a chtějí jeho zmenšení jsou rádi, když si sáhnou na covid programy. Zdeněk Pohlreich, který ještě nedávno radil venkovským hospodským, jak mají vést byznys, je ve srabu a vůbec není jisté, jestli jeho Café Imperial přežije. 

Prakticky všichni herci, hérečky, zpěváci a další žijí ze státních divadel, bo ta soukromá jsou v koncích a nemají ani na provoz ani na nájem. A pokud někde přežili, tak opět jen díky penězům od státu. Logika věci říká, že je u nás o dost víc umělců, než státních peněz na kulturu a Česká televize všechny nezaměstná. Takže se brzy začnou potápět navzájem formou různých udání, že nejsou dostatečně pravdoláskařsky pravověrní.  

Po celé republice jsou tisíce firem, které mají zaměstnance na nějaké formě kurzarbajtu, ať už se to jmenuje jakkoliv. Součástí všech těch programů jsou i paragrafy, které se musely podnikatelským šíbrům řádně zajídat. Stát je najednou nejen poskytovatelem sociálních dávek, ale i podnikatelských dávek a žebračenek všeho druhu a hodně moc lidí i podniků je de facto závislých na tom, jak se Andrej vyspí a co vyjedná s Hamáčkem a Vojtou Filipem. 

Najednou je to Babiš, kdo drží břitvu na tepně pilotům, autobusákům, hoteliérům, autoprůmyslu, hercům, zpěvákům i dirigentům. Ne, nemá pod kontrolou všechno a všechny, ale asi bychom se divili, kdyby to někdo vyčíslil, jak se od loňska změnila situace. 

Mám dokonce pocit, že není úplně náhoda, že Minář a spol. přestali demonstrovat a v podstatě hodně zkrotli. Babišovi stačí, aby někde na vládě omezil dostatečně počet lidí na veřejných akcích a všichni herci jsou na dlažbě. Motlová zase bude sedět v supermarketu místo aby fotila prádlo. Stejně tak stačí, aby se podobná opatření vztáhla i na natáčení filmů a herec bude zase synonymum pro hlad. Dneska je vše otevřené a volné, stačí jedno odpoledne na vládě a zítra jsou všichni namydlení. 

Navíc všichni ti Prymulové a Maďarové moc chtějí další opatření a roušky. Andrej je spíš brzdí než povzbuzuje. Stačí se ztotožnit s jejich “odborným názorem” a libovolný obor zkrachuje. To je ohromná moc, která se nedá srovnat s volbami. Někdo bude dělat potíže ať už oprávněně nebo neoprávněně a ejhle… peníze došly. 

Všimněte si, že jediné rezistentní oblasti jsou zase na vesnicích. Vysmívané hospody čtvrté cenové přežily díky rozvozu jídla. Přežili skuteční malí živnostníci, kteří si nikdy nesáhli na dotaci a jsou zvyklí počítat s nejhorším. Ti, kteří doopravdy měli zlaté ruce nebo bystrou hlavu, ti mají pořád víc zakázek, než jsou schopni zvládnout. Lidi na vesnicích vysadili víc brambor, omezili dovolené a i když sem tam někdo přišel o práci, vlastně se nemají o moc hůř.  Vesnice si jede po svém. Smůlu mají kafírníci ovšem v tom, že vesnice proti Andrejovi celkem nic nemá. Kavárenský boj za demokracii teď alespoň dostane nový náboj. Už to není bezpečné a peněz za to moc nebude. 

Nastává nám pomalu podzim. Za měsíc či dva se ukáže, jak moc šla ekonomika do kopru a hlavně se ukáže, jestli je koroňáček už celkem neškodná nepříjemnost, nebo jestli začne kvalitně kosit. Jisté ovšem je, že za posledních třicet let neměl nikdy jeden politik tolik moci, vlivu i možností jako má dneska Andrej Babiš. 

Dnešní článek není žádnou oslavou našeho premiérského oligarchy. Jen suše konstatuji, co má Andrejko v ruce a troufám si tvrdit, že teprve teď uvidíme, jak to chodí v takové hodně velké firmě, kde se šéfovi odporuje jen na vlastní nebezpečí.