Hrozí Spojeným státům nová občanská válka?

Zjednodušeně řečeno ‒ konzervativci jsou lidé, kteří uznávají řád, liberálové naopak tíhnou k otevřenosti.

Oba póly mají svou „temnou stranou síly“ ‒ u konzervativců hrozí rigidnost, u liberálů chaos. Konzervativní a liberální postoje jsou typické pro většinu společenských věd. Není však výjimkou, že jedinec může v ekonomii zastávat liberální postoje, v kulturní naopak konzervativní.

V kulturní oblasti konzervativci vyznávají například tradiční rodinu, národ a tradice. Liberálové naopak nejsou tak svázaní tradicemi, tradiční rodinou (více podporují sňatky homosexuálů), bojují proti patriarchátu, podporují multikultursmus, atd.

Obě strany mají své extrémy ‒ pro krajní konzervativce existuje pohodlná nálepka „nacisté“, pro krajní liberály ne tak úderná nálepka „neomarxisté“. Konzervativci pak krajní liberály (extrémní levici) obviňují ze snahy zavést ideologii Sovětského svazu, liberálové pak krajní konzervativce (extrémní pravici) ze snahy zavést ideologii nacistického Německa.

Správným postojem není ani jeden extrém, ale balancování mezi oběma postoji. Ke správnému fungování společnosti je nutné, aby konzervativci a liberálové byli schopni přijímat a následovat postoje i z druhého politického spektra. Protože extrémy na každé straně plodí ideologii (nacistickou a komunistickou), která nejen, že dogmaticky odmítá jiné názory, ale jiné názory násilně potlačuje a pronásleduje.

Obsahem tohoto článku však není vyhrocený souboj mezi konzervativci a liberály, ale především politická situace ve Spojených státech, tedy souboj konzervativců s demokraty (které lze označit za většinové liberály). Sledovat vývoj Spojené státy je pro Evropany vysoce zajímavé, protože Spojené státy jsou brány za jakýsi předvoj ukazující vývoj euroatlantické civilizace. Riziko „měkké občanské války“ musí být proto bráno na zřetel i při budování bezpečnostních strategií jednotlivých evropských států.

Hlavní rizika vzniku druhé americké občanské války v poslední době zřejmě nejlépe shrnul Thomase Rickse v článku „Will we have a civil war? A SF officer turned diplomat estimates chances at 60 percent“ v deníku Foregin Policy. Ricks je novinář specializující se od roku 1991 na vojenskou problematiku a píšící pro The Wall Street Journal a The Washington Post.

Podle Rickse nemusí občanská válka znamenat nutně rozsáhle ozbrojené střety, ale půjde spíše o „rozsáhlé politické násilí s paralelním (i když ne nutně propojeným) úsilím o odmítnutí současné politické autority, a to jak v právním, tak ve fyzické prostoru [např. násilné protesty ‒ pozn. red.].“

Ricks údajně oslovil „vzdělané národní bezpečnostní myslitele“, s dotazem, zda hrozí vznik další americké občanské války. „Byl jsem překvapen, že rozsah odpovědí se pohyboval od pěti procent do 95 procent. Mohu říct, že shoda byla kolem 35 procent,“ píše Ricks. Sam Ricks předpovídá vznik „měkké občanské války“, tedy situace, kdy musí násilné nepokoje obyvatel řešit Národní garda, na 60 %. Nemusí jít tedy o celonárodní ozbrojené střety, ale např. o násilné akce znepřátelených skupin obyvatel zasahující „jen“ do několika států.

Ricks svůj odhad opírá o řadu pozorování.V prvé řadě jde o hlubokou a rostoucí polarizaci americké společnosti (především na národní úrovni). Polarizovaná americká společnost navíc ztrácí společná témata, resp. prostor, kde lze témata probírat ‒ jednoduše, znepřátelené skupiny obyvatel žijí ve svých uzavřených společenských bublinách, které začínají být aktivně nepřátelské k jiným skupinám obyvatel. Podle Rickse však existuje šance překonat hluboké politické názory na lokální úrovni (regiony, města).

Jako důkaz polarizace můžeme připomenout slova zástupkyně Kalifornie Maxine Waters (demokratka) ve Sněmovně reprezentantů, podle které „nebude žádný spánek, žádný mír“ pro zástupce Bílého domu. „Pokaždé, když uvidíte někoho z Trumpova vládního kabinetu v restauraci, v obchodním domě, na benzinové stanici, vyjděte ven a vytvořte dav, vytlačte je a řekněte jim, že zde, ani nikde jinde, nejsou vítáni,“ řekla Waters.

Její slova vyvolala negativní reakce, protože podle mnohých porušují normy společenského diskurzu. Před tímto nebezpečím, kdy víra ve vlastní morální nadřazenost umožňuje porušovat pravidla, varuje profesor práva a bloger Orin Kerr: „Jen málo věcí je více korozivní v politice než přesvědčení, že jste byl ukřivděn natolik, že jste oprávněn porušovat všechna pravidla, aby jste dosáhl vyrovnání.”  

Nedlouho poté pak tisková mluvčí Bílého domu Sarah Sanders byla požádána, aby opustila restauraci ve Virginii, protože pracuje pro administrativu Trumpa.

Dále Ricks upozorňuje na média a informační kanály, které vědomě posilují polarizaci společnosti. Násilí se také stává oblíbeným způsobem k řešení sporů. Podle Rickse se násilně choval Donald Trump během i po konci kampaně, ale i liberálové (především extrémně levicové křídlo), kteří umlčují a pronásledují nekonformní profesory a řečníky na univerzitách. Extrémní levice pořádá i agresivní protiizraelské akce a anarchisté pak násilné akce při pořádání mezinárodních summitů.

“Je to jako v roce 1859, každý se chová jako blázen a každý má zbraň,” odkazuje Ricks na akci Johna Browna a jeho přívrženců, kteří se pokusili přepadnout v říjnu 1859 federální skladiště zbraní a munice v Harper’s Ferry v západní Virginii. Byl však chycen a popraven. Stal se ale mučedníkem a rozšířil rozpor mezi Severem a Jihem.

Ricks dále varuje před slabými institucemi, jako jsou média a soudnictví. Ostatně Donald Trump otevřeně označil za své největší protivníky média, nikoliv demokraty. Americká média jako CNN, The Washingtom Post nebo The New York Times otevřeně vedou protitrumpovskou kampaň a podporují demokraty. Hlavní konzervativní televizí je naopak FOX News.

Tak, jako „spouštěčem“, který spustil arabskou revoluci, bylo upálení tuniského prodejce ovoce, tak podobné „jiskry“ mohou podle Rickse zažehnout i druhou americkou občanskou válku. Spouštěčem nepokojů se může stát například obžaloba (impeachment) a nucený odchod Donalda Trumpa z úřadu a následné trumpovo neurčité „volání po akci“.

Rizikem je rozsáhlý teroristický útok a nově získané přesvědčení Američanů, že se centrální federální vláda o ně nedokáže postarat. Vše může umocnit razantní ekonomický pokles, růst nezaměstnanosti, zločinosti menšin, atd. Extrémem je následný vznik ozbrojených milicí na všech stranách.

Mimo kontrolu se mohou dostat rasové nepokoje (jak mezi černochy, tak mezi „latino“ nebo indiány), případně velmi špatně se vyvíjející Spojenými státy vedena zámořská válka. Výsledkem může být tlak na určité skupiny obyvatel takovým způsobem, že se začnou fyzicky bránit.

Ricks ale varuje, že existují i další scénáře, které je nutné mít na paměti. V důsledku případného katastrofálního vojenského rozhodnutí Donalda Trumpa se může armáda vzbouřit a sesadit prezidenta.

Vlivem extrémně silných občanských a kulturních rozporů hrozí dokonce rozpad Spojených států. Ricks soudí, že do 15 let podobný scénář nehrozí, nicméně existuje šest států (kulturních regionů), které se mohou osamostatnit ‒ Kalifornie, Západní pobřeží (West Coast; státy California, Oregon a Washington), Skalnaté hory (Rockies; státy Britská Kolumbie, Alberta, Washington, Idaho, Montana, Wyoming, Utah, Colorado a Nové Mexiko), Vnitrozemí (Heartland; státy, které neleží u pobřeží oceánů), dále Jih (South; oblast od Texasu, k Floridě až New Yorku) a Severovýchod (Northeastern; státy Maine, New Hampshire, Vermont, Massachusetts, Rhode Island, Connecticut, New York, New Jersey a Pensylvánie).

Ricks dále operuje s pojmem „strmý pád“, který může mít podle něj mnoho podob. Podle Rickse už jsme nyní ve fází strmého pádu v tom smyslu, že se rozpadá mezinárodní řád, jehož garantem byly právě Spojené státy, resp. americká vojenská moc. V současné době se rodí nové uspořádání s pravděpodobností ne lepší než 50 na 50, že bude lepší (pro jakoukoliv stranu) než to předešlé.

 [ad#pp-clanek-ctverec]