Pře
25.10.2015
Kategorie: Společnost23 přečtení

Hrdina co rozdává noviny, ale měl by být na jejich hlavní straně

Sdílejte článek:

JIŘÍ VÍTEK 25|10|2015

Vím, že by to asi nechtěl, abych o tom psal, ale nejsem schopen ten dnešní „zážitek“ dostat z hlavy a dlouho sem neměl tak hrdlo v poskoku jako dnes. Když jsem jako obvykle jel pozdě metrem do zaměstnání při výstupu jsem si bral od schouleného  chlapíka bezplatné noviny. Musel jsem se zastavit a tiše zeptat „Nesloužil jste u hasičů?“, fakt jsem ho hned nepoznal.

[ad#hornisiroka]

Ten drobný chlápek s popálenou tváří a rukama se na mě podíval a já po osmi letech viděl opět svého velitele. Dříve chlapa jako horu, férového hasiče, který při jednom zásahu, kdy se snažil pomoci druhým utrpěl vážné popáleniny na obličeji a rukou. Prožil si několik transplantací kůže a neskutečné množství drsných zážitků, ze kterých by neusnul každý druhý. Skoro půl století vytahoval ohořelá těla z požárů, rozsekané řidiče z vraků aut, přemlouval sebevrahy, že žít má fakt smysl.Vždy opakoval, že díky svým popáleninám by měl patřit do klubu morčat a byl na ně vlastně hrdý. 

1956172-img-praha-pozar-hasici

Teď ve studeném vestibulu stál drobný chlápek v důchodu, který odpověděl „Jooo, sloužil“. „Veliteli já jsem Jirka Vítek,“ a on tiše odpověděl: „Nějak jsi vyrostl kluku“. Díval jsem se na muže, který by pro druhé skutečně položil svůj život a málem se to několikrát skutečně stalo a za tenhle blog by mě určitě jednu pořádnou vlepil. 

Jasné, řekl jsem si, je v důchodu, každá koruna dobrá v pohodě, ale najednou, možná během dvou minut našeho rozhovoru přišla a vstoupila mezi nás asi třicetiletá akurátní dáma/slečna. Velitel natahoval svoji popálenou rukou směrem k ní s bezplatným výtiskem novin. Ona však hned a bez pozdravu vytáhla plastovou kartičku jako zkušená agentka FBI s proklatě dlouhou šňůrkou a velmi kurátně odvětila: „Já nic nechci, nic mě nedávejte,  jsem kontrola z podniku, okamžitě si nasaďte čepici s logem, ale hned!“. On měl ve studeném metru proti firemním pravidlům naraženého kulicha a evidentně by mu v čepici s kšiltem byla po ránu zima. Dáma po rychlém druhém nádechu ještě přidala …. „Okamžitě, ale okamžitě začněte pořádně a hlasitě nabízet, takhle to fakt nejde!“ V trošku trapném tichu, velitel pohnul svojí spálenou tváří, podíval se znovu zespodu na mě a řekl:  „Asi se jim na to vyseru v té zimě.“ Teď teprve jsem měl krátké hasičské déjá vu.

[ad#velkadolni]

Pochopil jsem, ten rozdíl v nás všech v tom jak pohlížíme na druhé jen tím jedním prvním pohledem. Jasně respektuji tu dámu a určitě jí nic nezazlívám, funkce, odpovědnost, respekt musí být. Ta dáma, však měla neskutečné štěstí, ač krátce a né zrovna podle mojich představ mluvila s jedním z největších frajerů v Praze a širokém okolí. S chlápkem, který zachránil za více jak čtyřicet let služby víc lidí, než ta dáma v životě pozdravila a možná za celý svůj život pozdraví. Měla tu čest stát chvilku vedle muže, který nikdy nikoho před druhým neponížil a stál vždy pevně za mančaftem, proti každé blbosti, která se na nás valila od vrchnosti po nesoudné a arogantní občany.

Jestli s tím neseknul, tak je každý pátek ráno na Národní třídě, máte možnost mu poděkovat, aspoň za ty noviny. Pozor za jakýkoliv náznak pomoci Vás však kopne do zadku.

ZDROJ: Jiří Vítek

Redakce
Sledujte PP

Sdílejte článek:
23 přečtení
(11 votes, average: 4,82 out of 5)

Čtenáři drží Pravý prostor při životě

Podpořte svobodný Pravý prostor

Zdá se, že máte zapnuté blokování reklam. Reklamy nám pomáhají financovat provoz webu. Pro pokračování je prosím povolte pro Pravý prostor, nebo si zvolte Premium a čtěte bez reklam.

Čtení bez reklam

Premium za 99 Kč měsíčně
nebo 990 Kč ročně.

Předplatit Premium Podpoříte redakci a získáte odznak odběratele.

Čtení s reklamami

Povolte reklamy na našem webu a pokračujte ve čtení zdarma.

Stačí výjimka pro pravyprostor.net.