17.7.2025
Redakce
2
Kategorie: Společnost13 přečtení

Hospodská rvačka o duši národa

Sdílejte článek:

ŠTĚPÁN CHÁB

Havlíčkův Brod, město, kde se ke konci srpna střetnou dva světy. Dva od sebe pevně izolované světy, které sebou navzájem pohrdají, ač je to tak, tak zbytečné a hloupé.

Od 17. do 23. srpna proběhne Letní žurnalistická škola. Již tradiční sešlost novinářů a osobností, které spolu kamarádí. O svých zásadách přijedou pohovořit aktéři z České televize, Českého rozhlasu, českého Deníku N i slovenského Denníku N. Přijede i novopečený ředitel Knihovny Václava Havla Tomáš Sedláček nebo lidskoprávní aktivistka a vládní zmocněnkyně Klára Šimáčková Laurenčíková. Tradiční selanka lidí, kteří spolu souhlasí.

Hlavním mediálním partnerem je Česká televize. Sekundární partneři se přihlásili ze serveru Aktuálně, Deník N, Český rozhlas, Euraktiv nebo Forum 24. Sponzoři se pak slezli z mnoha koutů světa. Začněme domácím týmem. Peníze na akci poskytlo město Havlíčkův Brod, Kraj Vysočina, Zdravotní pojišťovna Ministerstva vnitra. Mezinárodní účast pak u sponzorství přislíbila Evropská komise, velvyslanectví USA a Německa, Polský institut nebo Slovenský institut, oba placení tamními státy. Pak mnoho soukromých společností. To je podpory, jako kdyby se v Havlíčkově Brodě konal mírový summit.

Do Havlíčkova Brodu ovšem s letoškem přichází další akce, dalších novinářů, kteří spolu souhlasí. Protentokrát z druhého společenského spektra a zcela bez sponzorů. Kontrast nedostatek sponzorů ukazuje krásný. Akce nese název Slovo do pranice. Pořádá ji bývalý bezpečnostní analytik a disident za minulého a nejspíš i současného režimu Jan Schneider. Někdejší zakládající signatář Charty 77 (ať hledám, jak hledám, mezi organizátory ani lektory Letní žurnalistické školy žádného chartistu nevidím). Konat se bude od 18. do 20. srpna, tedy ve stejné dny, kdy bude probíhat i druhá akce. Nemá sice žádné sponzory, zato úvodní zdravici na dálku pronese americký ekonom a legenda mezinárodní politiky Jeffrey Sachs (jméno na vedoucích místech našeho českého rybníčku také nijak oblíbené, ale jemu, profesoru na univerzitách Harvard a Columbia a poradci pro rozvojové cíle už druhého generálního tajemníka OSN to může být fuk…).

Jan Schneider vysvětlil, proč svou akci pořádá ve stejné dny a na stejném místě jako jeho konkurence: Nenechte se zmást, že ve stejném datu se v Havlíčkově Brodě koná takzvaná „Letní žurnalistická škola Karla Havlíčka Borovského“. Naši akci jsme se totiž rozhodli uspořádat jako její protiváhu, protože nesouhlasíme s tím, aby se z mladých publicistů cíleně stávali „znormalizovaní“ rutinéři, jejichž cílem je být konformní s režimem, ať je jakýkoliv. Nic není vzdálenějšího odkazu Karla Havlíčka Borovského, který byl nepoddajně kritický vůči společenským zlořádům. Jedním z nejcitovanějších a nejinspirativnějších výroků Karla Havlíčka Borovského je tento: „Byl by již čas, aby nám to naše vlastenčení ráčilo konečně z úst vjeti do rukou a do těla, abychom totiž více z lásky pro svůj národ jednali, než o té lásce mluvili: neboť pro samé povzbuzování k vlastenectví zapomínáme na vzdělávání národu.“ (Poslední Čech, 1845). Proto se i my, namísto bezduchého odkazování se na tohoto velikána, pokoušíme skromně vstoupit do jeho šlépějí a konat.

Na akci budou přednášet Ivo Budil, Erik Best, Klára Samková, Marek Stoniš, Richard Štěpán, Petr Štěpánek, Radim Panenka, Michal Semín, Petr Žantovský, Jaroslav Štefec a náš ctěný kolega z KrajskýchListů.cz Tomáš Koloc. Příslibeni jsou prý další hosté.

Tomáš Koloc, jak mi řekl do telefonu, je celý u vytržení, že bude o mediální pravdě ohledně Pražského jara přednášet přesně 57 let poté, co se na území našich pěti sousedů daly do pohybu první pluky, aby Pražské jaro zašlapaly. Prý doufá, že zvládne odpřednášet tak, aby včas stihl dojít na onu „oficiální“ školu, a poslechnout si tam přednášku svého bývalého šéfredaktora z časopisu 067.cz Petra Koubského na téma vědecké žurnalistiky. Pro další pěkný kontrast nutno dodat, že pan Koubský nedávno Tomáši Kolocovi neodpověděl na přátelský e-mail. Asi začal žít v pevném zajetí dělení na ty lepší a ty horší. Sám pak nejspíš spadá pod ty lepší, když teď sedává v Deníku N.

Jak se zdá, na Schneiderově akci budou přesně ti, kteří byli z veřejného prostoru velkých médií vytlačeni na periferii. Nebo nebyli do veřejného prostoru velkých médií ani pozváni, ač by měli být slyšet, protože přináší nové pohledy a nové myšlenky, které nejsou nikterak mimo zákon, ač se to tak z jejich absence ve veřejné diskusi může zdát. Ale i tak se bude jednat o selanku lidí, kteří spolu souhlasí.

Obě akce chtějí oslovit studenty žurnalistiky. Obě chtějí, aby byly slyšeny. Jen jedna ovšem získá pozornost a odezvu velkých médií. Je to hloupé.

Upřímně, nebaví mě to. Hra na pána, hra na kmána. Hra, která ve výsledku nemá vítěze, protože výsledkem je nevraživost ve společnosti, prohlubující se nedůvěra a nechuť k veřejnému dění.

Jak rád bych viděl, jak proti sobě sedí aktéři jedné i druhé akce. Proti sobě nejen ideologicky, ale fyzicky, u stolu, s mikrofonem a s vášnivou diskusí o všech otázkách, které ve společnosti bublají. Takový formát by byl daleko přínosnější. A společnost by se posouvala nepoznamenaná nenávistí, ale jen nesouhlasem. A ten je pro zdraví národa jako živá voda. Kdyby se v diskusi utkali Tomáš Sedláček s Tomášem Kolocem, koukl bych se na ni s nadšením. Na monolog Tomáše Sedláčka na Letní žurnalistické škole se nekouknu vůbec. Protože bude bez oponenta. Kde je v tom jaký přínos? Nikde a v ničem. Jen utvrzování se ve své pravdě. A to ne pouze u Letní žurnalistické školy, ale i u Slova do pranice. Hospodskou rvačku o duši národa v Havlíčkově Brodě nezažijeme, jen dlouhou řadu monologů bez oponentní odezvy.

Když spolu lidé opačných postojů u jednoho stolu debatují, civilizovaně se přou, argumentují, brousí se hrany, z názorů a postojů se obrušují vyhraněné a extrémní postoje a při hledání se často i nachází smysl, soulad, souhlas, kompromis. Když na sebe dvě hermeticky utěsněné bubliny řvou přes Foltýnem vykopané příkopy, vede to k opaku. A vede to k extrémům na obou stranách. Tam jsme teď a měli bychom toužit po propíchnutí bublin a… a zažít Jana Schneidera jak se argumentačně utkává třeba s Václavem Moravcem. Ta diskuse by mohla být vzrušující. Nebaví mě jen přikyvovat těm, s kterými souhlasím. To je cesta do pekla.

Snad, a pánbu by tím ráčil udělat naší společnosti moc dobře, snad budou mezi akcemi korzovat aspoň návštěvníci, studenti žurnalistiky, experti, řečníci, a onu nutnou, ale neexistující debatu si budou přehrávat ve své hlavě. Ale asi ne, asi jsme si na zatvrzelé monologisty z obou táborů už zvykli. K naší škodě.

Redakce
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
13 přečtení
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (18 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky

    Houser bruselský

    MARIAN KECHLIBAR  Lehce nevážně, lehce vážněji k tématu dne. Předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker prý má housera. Tak zní vysvětlení

2 komentářů
  1. balíkR27122024CZ 07:38:14 Odpovědět

    „novináři“ ? z m r d i

  2. nykado 08:29:30 Odpovědět

    Hezký komentář pane Chábe, ale bohužel, tým Jana Schneidera se s oponenty nikdy neutká neboť lepšolidé nikdy nedopustí debatu s někým, kdo má jiný názor než oni, protože se bojí, že by třeba museli pohlédnout ONI sami pravdě do tváře a to by neunesli, jako dítě když zjistí že kojence nenosí čáp a místo Mikuláše chodí strejda s nalepeným vousem, mohli by se z toho zhroutit, pana Schneidera osobně znám a vím, že by se dialogu s oponenty u stolu nebránil, kdyby ale byl k tomu stolu vůbec připuštěn, že místo žurnalistického dialogu poběží dva monology není vina pana Schneidera, ale těch co letnožurnu organizují a podporují, protože hájí JEJICH zájmy, mimochodem letnožurna v HB je vyčpělý podnik o ničem je to už dávno jen shromáždění kývajících oslů

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye:  :good:  :negative:  :scratch:  :wacko:  :yahoo:  B-)  :heart:  :rose:  :-)  :whistle:  :yes:  :cry:  :mail:  :-(  :unsure:  ;-)