Hořká káva dopita do dna … zbyl jen lógr

Tedy: úspěch snů. Bylo možné čekat víc? Při jiném stylu hry v Edenu ano. A pak? Slovní hříčka: bylo by reálné myslet si, že Slavia postoupí přes Villarreal do finále? Opět: při jiném stylu hry možná ano.

Ale nefantazírujme. Skutečnost je jaká je – a my tu vedle fotbalu řešíme politiku. Neboť vše, co se točí kolem rasismu a antirasismu je především politika.

[ad#article_et21]

BLM je hnutí politické. Znovu to musím napsat: UEFA tím, že schvaluje a vlastně podporuje gesta v jeho prospěch (klekání před zápasy) fotbal politizuje. Jednostranně. Bude-li jiná skupina aktivistů chtít, aby se prosadilo jejich gesto, vyhoví UEFA? A pak další a další? Třeba ekoiniciativy, Amnesty International, aktivisté bojující za stejná práva žen ve sportu (viz nedávný cirkus v íránské televizi s přerušováním přenosu anglické PL jenom proto, že mezi rozhodčími byla žena), organizace bojující proti antisemitismu a tak dále.

Všichni výše zmínění mají bezpochyby ušlechtilé cíle a oceněníhodný program, ale nic z toho nepatří na fotbalový trávník – a pokud, tak jednorázově, je-li k tomu nějaký mimořádný důvod hodný zvláštního zřetele. Pokud bychom měli vyhovět všem, můžeme na kopanou zapomenout a chodit na stadiony (až to bude možné) pouze „na gesta“. Absurdní.

Čili: když ne ostatní, tak proč výlučně BLM? Proč je preferováno jedno hnutí proti stovkám hnutí jiných? To je základní problém, nikoli co špitnul jeden hráč jinému do ouška v emocionálně vypjaté situaci. Ví to jen Kúdela a Kamara – a pokud si Kúdela stojí za tím, že nic rasistického neřekl a Kamara tvrdí opak, pak v zásadě není co řešit. Jenomže ono je, jak vidíme.

Že za ním neměl chodit a nic mu neříkat? To ví dnes kdejaký generál po bitvě. Ale v průběhu bitvy? O tom to přece je. Nyní pozdě bycha honit. Ze všech tří klíčových momentů (zranění brankáře, Kúdelova slůvka a Kamarův fyzický útok na něj) je ten Kúdelův nejméně prokázaný. Přesto dostal nejtvrdší trest. Jak řekl Pavel Kuka v ČT Sport před čtvrtečním (15/4) zápasem: Je to skandální.

A pak tu máme dvojí vyjádření. Tvrdíkovu omluvu (tu komentovat nemám v úmyslu) a dopis hradního kancléře. Mnozí napsali, že Mynář neudělal dobrou věc s dopisem disciplinární komisi. Já si to nemyslím.

Jsou situace, kdy je nutné říci, že císař je nahý. Ukázat zdravé sebevědomí a ozvat se. Ondřej Neff v úvodníku NP soudí, že to, co Mynář napsal je hodně silné kafe. Ano, je to silné kafe, ale v zásadě pravdivé. O mně je známo, že jsem všechno jiné jen ne fanda současné hradní skvadry. V tomto případě ale dávám panu Mynářovi za pravdu. Je zapotřebí jasně vyjádřit, že náš pohled na celou věc je jiný. Tento hlas musí být slyšet, neboť má stejnou váhu jako hlas protistrany. Není a nesmí to být tak, že výlučně oni mají pravdu, že Kúdela zaslouží trest – a tečka. Byla by velká chyba nechat si všechno mlčky líbit.

Nebo je snad fér trestat někoho bez jednoznačného důkazu o jeho vině? Jak že zní právní princip v případě pochybností: in dubio pro reo. To už dnes neplatí?

[ad#ad_inarticle21]

Těžko odhadovat, jak Kúdelova pře dopadne. Naší morální povinností – na základě toho, co o ní víme – je za hráče se postavit. Přesně to kancléř Mynář udělal. Za sebe říkám, kdybych byl v roli Ondřeje Kúdely, takový postoj bych ocenil.

Nejsme snad ještě tak daleko, že protistrana, jenom proto, že Kamara má tu správnou barvu kůže, má právo říkat cokoli a my, protože Kúdela je běloch, bychom měli mlčet, poslušně klekat a kát se.