Hodlá ministryně Marksová zlikvidovat tradiční rodinu?

[ad#clanek-respo]

V jednom ze svých předchozích blogů jsem psala o připravovaném plánu expertů na zvýšení české porodnosti o možnosti umělého oplodnění žadatelek bez souhlasu jejich partnera, prý proto, aby se rodilo víc dětí, které by třeba takový otec nemusel chtít.

Osobně se domnívám, že je to nesprávný a účelový přístup, který je opět dalším z likvidačních nástrojů pro klasické, dřívě tradiční rodiny, tvořené otcem, matkou a dětmi. Nesouhlasím s Marksovou, že je v rámci rodinné politiky nutno podpořit všechny ty, kteří chtějí mít děti. Tedy nejen muže a ženu – otce a matku, ale i homosexuály, bisexuály a transsexuály, jednotlivce, ad absurdum všechny, kteří si usmyslí, že si pořídí dítě a nějakým způsobem je budou vychovávat.

Jestliže je z hlediska sociologie rodina solidární skupina osob navzájem spjatých manželstvím, příbuzenstvím nebo adopcí, osob, které spolu dlouhodobě žijí a jejíž dospělí členové jsou odpovědní za výchovu dětí, příčemž rodina plní funkce reprodukční, sociálně ekonomické, kulturně výchovné, sociálně psychologické a emocionální, nelze uvažovat a hovořit o rodině tvořené MUŽEM a MUŽEM, ŽENOU a ŽENOU a dětmi. A to ani ve 21. století.

Jelikož základní – “jádrovou” rodinu tvoří muž, žena a jejich děti.

Ministryně Marksová plní pokyny dané Evropskou unií, objevné nápady však vydává za své. Od nové koncepce si slibuje zvýšení porodnosti, porodní boom naše země dávno nezažila. Podle Marksové ženy studují, pracují, rodí pozdě, nemohou si najít partnera. V páru se snižuje i plodnost.

Krásná 70. a 80. léta, kdy si děti radostně v teplákách hrály na hřišti a skákaly panáka jsou dávno ta tam!

Sociální demokraté vědí, jak přivést na svět spoustu dětí a nastolit nový porodní boom! Protože, jak říká Marksová:

„Klíčové je, že koncepce reaguje na neblahý rozšiřující se trend, který byl umocněn minulými vládami. Založení rodiny je v ČR bohužel vnímáno jako “vstupenka do chudoby”.

Přidává i další poznatek:

„Dnes se již polovina dětí rodí mimo manželství, každé druhé manželství se rozvádí a až čtvrtina dětí dnes žije v neúplných rodinách pouze s jedním rodičem.“

Rodinu Marksová definuje šířeji jako společenství lidí v příbuzenském vztahu, kde žije nějaký závislý člen, případně se jedná o mladý pár, který se chystá mít děti.„Důležitým kritériem rodiny je vzájemná láska, péče a úcta. Domnívám se, že rodinná politika státu musí být vázána na existenci dětí, nikoliv na formu soužití jejich rodičů.”

Koncepce nových “rodin” po vzoru všech západoevropských států EU respektuje životní volby občanů a podle ministryně si nová opatření v rámci podpory přejí mladí lidé.

Vyjádření ministryně Marksové naznačuje, že tradiční, tedy základní jádrové rodiny tj. otec-muž a matka-žena mohou být postupem času obohaceny o jiné formy soužití párů a dětí. Homosexuální lobby si prosadila adopci dětí, ženy se budou nechat oplodňovat bez souhlasu budoucích otců, a založení klasické rodiny je a bude bráno jako vstupenka do chudoby?!

Je tedy rodina něco jako chudoba? Každý potenciální rodič dítěte jeho pořízením zchudne a stává se chudákem?! Takovými slovy opisuje stávající sociální inženýrka Marksová českou rodinu, kterou by naopak měla jako jedna z vrcholných političek této země podporovat a zasadit se o její vzestup?!

Napadá mě, ještě že se toho nedožil psycholog profesor PhDr. Zdeněk Matějček, kterého považuji za jednu z největších českých osobností v psychologii rodin a dítěte. Pro mě je tento muž velkým vzorem, který o rodičovské lásce a výchově dětí věděl skutečně mnoho a jeho vyjádření jsou platná dodnes.

Dnešní sobecký společenský trend odkládat děti na poslední místo, vnímat založení rodiny jako omezující, slovy Marksové jako vstupenku do chudoby, je v každé zdravé, na budoucnost myslící zemi, nepřijatelný a v konečném důsledku může být pro samotný stát sebedestruktivním.

Profesor Matějček ve své knize “Rodiče a děti” (1986) píše o potřebách, které dítě svým rodičům po svém narození naplní. Dítě je pro milujícího otce a matku nevyčerpatelným zdrojem podnětů, bez dítěte by byl život nudný a manželství prázdné, i to píše Matějček. Děti jsou zdrojem zkušeností, prožitků, starostí s nimi rodič dozrává k životní moudrosti, učí se.

Rodiče nejdříve svým dětem dávají lásku, citové jistoty, toto by jim děti měly oplácet v době jejich neproduktivním pozdním věku.

Jak říká Matějček:

“Kdybychom nebyli nikým na světě přijímáni a uznáváni, byl by náš život smutnou, osamělou poutí.”

Ještě v 80. letech odpovědělo ve výzkumu několika stovek pražských rodin s dětmi na otázku: “Jaký je podle vašeho názoru hlavní důvod, proč lidé chtějí mít děti?” 34% rodičů, že je to náplň jejich života. 22% hovořilo, že jsou uspokojením jejich citových potřeb, 19% rodičů je vnímalo jako náplň a pouto v jejich manželství a zbytek rodičů s nimi zažíval spoustu podnětů, zábavy a radosti.

Dnes ve 21. století, v době neomarxismu, sociálního inženýrství, LGBT lobby, trans rovnoprávnosti, feministických vln a jiných novodobých paskvilů pojmenovává a veřejně označuje ministryně Marksová založení rodiny jako vstupenku do chudoby.

Varuje tím snad všechny mladé, budoucí rodiče před něčím zlým a ohrožujícím, co je v budoucnu čeká?

Co vlastně v budoucnu čeká českou rodinu? A je vůbec zájem tohoto systému na tom, aby i v budoucnu česká rodina zdravě fungovala a plnila svou původní funkci? Bude mít rodina vůbec nějaký smysl?

Ministryně Marksová svými vyjádřeními hodně napověděla.

[ad#clanek-respo]