Hlavně je nenaštvat

Podle zmíněného pana ministra, stejně jako podle tamního ministra vnitra, si to prý sice stále ještě neuvědomujeme, ale je to zkrátka tak. Brzy tu převáží muslimové nad křesťany (sice jsou tím míněni jen praktikující křesťané a nikoliv naše kultura jako celek, ale to teď ponechme stranou) a z toho důvodu si prý my nemuslimové nesmíme islám znepřátelit.

Situace prý není takovou proto, že by zde bylo tolik muslimů, ale prostě proto, že křesťané svému náboženství právě moc nedají.

A tak má třeba Belgie svých 600.000 až 700.000 muslimů. Což je na tak malou zemičku vážně dost. Vezmeme-li tedy v potaz, že neleží někde v arabském světě, ale v centru Evropy. A její politici se bojí si muslimy znepřátelit. Protože to by byl problém. A tak se raději mluví o tom, že je třeba odhalovat teroristy z řad islamistů, ovšem ty ostatní muslimy, tu údajnou většinu, jež sdílí hodnoty našinců, je třeba získat na svou stranu. Aby se ti, kdo jsou po našem boku, neobrátili nakonec proti nám.

Tedy prozatím v tomto případě proti Belgičanům.

Ovšem, jistou logiku v tom najít lze. Ovšem pouze je-li jeden Belgičanem.

My bychom na podobnou rétoriku dát neměli. My bychom si to naopak spíše s islamisty rozházet měli. Dokud je čas. Dokud u nás nehrozí, že by nás mohli početně a nejen početně převálcovat. Měli bychom se před těmi nezvanými z jejich řad, aktuálně tedy před pochybnými imigranty, uzavřít, nezvat je sem; právě naopak.

Protože dnes jich přijmeme jednu kvótu, pak druhou, třetí … A než se nadějeme, budou i z nás „Belgičané“. Jejichž vládci budou úplně stejně moudře kázat o tom, že si muslimy nesmíme znepřátelit. Že na ně musíme být hodní, musíme si je hýčkat.

Protože je jich tu moc a brzy jich bude víc než nás.

Hádejte, proč …

[ad#clanek-respo]