Fronty na banány a penicilin

Problém s nedostatkem některých léků stále trvá, i když ministr zdravotnictví Vlastimil Válek už více než rok lékový „požár“ hasí a hasí a hasí… Výsledkem je novela zákona o léčivech, která se ale více než v realitě pohybuje ve sféře sci-fi.

Léky jsou důležitou součástí léčby. I když jsme neměli před rokem 1989 mnoho devizových rezerv na „léky ze Západu“, dokázali jsme poskytnout pacientům v rámci možností kvalitní medikamentózní péči. Po sametové revoluci došlo u nás k expanzi západního zboží, léky nevyjímaje. V Česku vlivem zcela liberálního trhu nastal velký konkurenční boj a na trhu se objevilo mnoho nových kvalitních léků.

Léková politika je nastavena takto: vždy by měl být na trhu alespoň jeden lék z lékové skupiny na určité onemocnění. Originální léky bývají drahé, v jejich ceně se musí zaplatit mnohaletý výzkum a vývoj. Po letech se otevře trh pro produkci tzv. generik, jež by měla být chemicky stejně účinná a mnohem lacinější. Také větší konkurence firem, které produkují generika, cenu snižuje.

Obchod s léky a podobně i s vakcínami je obchod jako každý jiný. Cílem firem je maximalizace zisku a minimalizace nákladů. Při covidovém obchodu století „se strachem“ se podařilo celosvětově vydělat miliardy dolarů a reklamní kampaň jim udělali odborníci hlásající pouze jeden správný názor s pomocí vládnoucích politiků a médií.

U klasických léků je to složitější. Není povolena prakticky žádná reklama, proto je třeba kontinuálně „přesvědčovat“ lékaře o jejich potřebnosti. Někdy se ukáže, že nešlo o léky, ale o jedy jako v případě thalidomidu, který požívaly těhotné ženy v celé západní Evropě. U některých léků se také po domluvě s odbornými společnostmi podařilo prosadit lékařsky přísnější laboratorní hodnoty, třeba u cholesterolu, a hned je vyšší obrat a větší zisk. U volně prodejných léků je možná reklama v médiích. Mnohdy se jedná o neškodné preparáty, ale při nadměrném užívání mohou způsobit více škody než užitku.

Inzulin pod stromeček

Za současnou situaci s nedostatkem léků nemůže jeden člověk na ministerstvu zdravotnictví. Lék musí někdo vyrobit, dovézt, distribuovat a „prodat“ v lékárně. Nyní u nás chybí nebo jsou nepravidelně dodávány nižší stovky léků. Mnoho let se u nás nestalo, že by chyběly základní léky jako penicilin včetně dětské sirupové verze, betahistiny – léky na léčbu Ménierova syndromu, některé psychiatrické léky, na deprese nebo pro schizofreniky, a dokonce některé inzuliny. Byl výpadek i dětských paralenů a z trhu zmizel endiaron.

Již roky vidíme, že z trhu mizí kvalitní, ale laciné léky a jsou nahrazovány podobnými, ale mnohem dražšími. Evropa se stala vinou nadměrných regulací, vysokých cen energií a vysoké ceny práce nekonkurenceschopnou. Výroba léků byla přesunuta zejména do Číny a Indie. Také se kvůli lockdownům nejen v Evropě, ale zejména v Asii narušila výroba a obchod. Vlivem sankcí proti Rusku a války na Ukrajině zamrzly dodávky hliníku a dalších surovin, které potřebujeme k zabalení léků. A také se firmy potřebují finančně zahojit po covidové krizi a při rostoucích nákladech na výrobu a dopravu.

V Česku máme složitě regulované ceny léků. Dokud je regulovaná cena nastavena příliš nízko a nikdo z kompetentních orgánů nezareaguje, léky nebudou. Pokud mají distribuční firmy aktuálně neekonomické marže, nebudou mít zájem léky dovážet. Tak je to jednoduché! Přirovnal bych to k banánům za doby reálného socialismu. Banány rostou a je jich dostatek. U nás stály pouze 10 Kčs. Ale nebyly, občan si musel počkat na Vánoce.

Zatímco místo banánů je lepší jíst jablka, u penicilinu a dalších nenahraditelných léků je to problém. Státní ústav pro kontrolu léčiv (SÚKL) nyní stanovuje ceny a úhrady léků, které jsou alespoň částečně hrazené pojišťovnami. Maximální cena se stanoví ve výši průměru tří nejnižších cen výrobců daného léku ze zemí tzv. referenčního koše zemí EU. A výše úhrady je stanovena ve výši nejnižší ceny výrobce za obvyklou denní terapeutickou dávkou jakéhokoliv léčivého přípravku zařazeného do referenční skupiny zjištěné v jakékoliv unijní zemi. U nás jsou však tyto ceny stanoveny velice nízko v porovnání se zeměmi jako Francie či Německo, odpovídají zemím jako Portugalsko a Maďarsko. Stanovená cena nereflektuje změny na trhu, růst cen a energií. A jelikož je penicilinu nedostatek, jeho cena roste.

Reakcí na současnou situaci na trhu s léky je schválení novely zákona o léčivech, která má omezit výpadky léků na trhu. Ta zavádí povinnost výrobců dodávat léky ještě jeden až dva měsíce po nahlášení výpadku.

Jak se toho má dosáhnout, není známo. Pokud jim zde vytvoříme horší podmínky než v okolních zemích, nikdo nám nic prodávat nebude. Léky, které dá ministerstvo na zvláštní seznam, budou muset mít na skladě v měsíční zásobě i distributoři léčiv. Ti si tedy asi budou muset chybějící léky vyčarovat. Jinak to nedává smysl.

Sami lékárníci říkají, že podobná novela zákona spíš odradí výrobce – a ti budou dodávat léky do zemí, které se chovají tržně. Kde nic není, nebude co regulovat! Místo státních regulací můžeme uvažovat o dotování aktuálně drahých nedostatkových léků pro pacienty, kteří by si je nemohli pro cenovou náročnost dovolit. Peněz by bylo dost, pokud bychom neutráceli miliardy za nákup a následně za likvidaci vakcín, které nepotřebujeme.

Pevně doufám, že na ministerstvu zdravotnictví a na SÚKL sedí kompetentní lidé, kteří zajistí pro naše občany dost potřebných léků. Jsou za tuto službu placeni z našich daní. Pokud to nebudou umět, musíme je nahradit jinými, šikovnějšími.

Výrobci budou vždy raději dodávat léky do zemí, které se chovají tržně.