Finanční trh je zaplavený bezcennými penězi

Na záchranu, obnovení a nastartování ekonomiky eurozóny je peněz dost. Jelikož je ECB v rámci měnové politiky natiskla za více než 1,5 miliardy eur, může si je Evropská komise půjčit přes emitované evropské dluhopisy a nakonec i národní vlády členských zemí eurozóny. Ty si je v rámci své fiskální politiky přerozdělují jako své pobídky.

A tak se nedivme, že tento transmisní mechanismus koloběhu ničím nekrytých peněz, nedokázal před pandemií a už vůbec ne teď, nastartovat tolik požadovanou inflaci. Co však dokáže, je zvyšování inflace aktiv, které ale měřeno akciovým indexem neodpovídají objektivní hospodářské realitě jejich akciových společnosti. Sem patří i nárůst cen nemovitosti, které jsou také mimo objektivní realitu. Tento nárůst je spíše vyvolán nízkými úroky a poptávkou po nich, protože peníze na jakýchkoli účtech v bankách jsou zdevastované více nízkými úroky a méně nízkou inflací.

ECB, Evropská komise a národní vlády se chlubí jako zachraňují koronavirusem poškozovanou ekonomiku, což však není pravda. Konečným důsledkem jejich “záchrany” není nic jiného, ​​než dluhy jejichž objemy překračují v některých zemích unie jejich ročně vyprodukované HDP a proto jsou nesplatitelné. Dlouhodobá udržitelnost veřejných financí se tedy nekoná, protože centrální banka v rámci své měnové politiky nepočítá se zvyšováním úroků a tak se nebude zvyšovat ani inflace, která dokáže za určitých podmínek dluhy i odepisovat.

Podle všeho mají centrální banky “radost” z toho, že úroky jsou nízké a tak si účastníci trhu půjčují stále větší objemy peněz a ty jsou nakonec největším zdrojem bankovních zisků. V této souvislosti si však třeba říci, že banky nejsou závislé na vkladech občanů, protože jsou pro ně i při nynějších nízkých úrocích “drahé”. Potřebnou likviditu předmětu podnikání mají zabezpečenou od své centrální banky téměř zdarma a proto si také mohou dovolit nabízet levné úvěry se všemi zmíněnými negativními důsledky pro všechny účastníky trhu.

Staré dluhy spláceny novými dluhy

Splácení nynějších dluhů bude tedy založeno na známém karuselovém mechanismu v nebankovních institucích, když slibované vysoké úroky byly vypláceny novým peněžitými vklady. Když další nebyly, zastavil se jejich koloběh a tak jejich podnikání zkrachovalo. Jak se v některých státech mohou splácet dluhy, když tyto jsou vyšší než jejich ročně vyprodukované HDP? Nemohou, musí si na jejich splácení půjčit další peníze za nižší úrok, čímž se jen prodlouží dobu jejich splácení. V některých případech může dojít k dohodě o částečném odpuštění dluhů, což je však vždy spojeno s nějakými politickými ústupky.

Tento způsob karuselového splácení dluhů může také skončit vyhlášením platební neschopnosti země, s čím mají opakované zkušenosti v rodišti nedávno zemřelého fotbalisty. Na budoucích dluzích Evropské komise, které vzniknou emitováním dluhopisů prostřednictvím některých světových bank, si tedy zgustnou jen zahraniční investoři, kterým transmisní rabaty zaplatí jako ostatně vždy, evropští daňoví poplatníci.

• Ing. RÓBERT HÖLCZ , CSc. je ekonom