20.5.2014
Redakce
0
Kategorie: Společnost

Experti a katastrofické scénáře

Sdílejte článek:

OD: ZBYHNĚV 20|05|2014

Vzpomínáte si, jak se celý svět bál potravinové krize a přelidnění? A jak měla před čtyřiceti lety dojít do čtyřiceti let ropa? A jak má dojít ropa do čtyřiceti let teď? A jak měla do konce století nastat doba ledová? A jak se plašilo s ozónovou dírou, aby se následně ukázalo, že projekce úbytku ozónu byly hrubě přehnané?

 

[ad#hornisiroka]

 

A jak oficiální projekce IPCC v 90. letech tvrdily, že do roku 2008 globální oteplování překreslí pobřeží, vymaže z mapy celá města a několik zemí, vyvolá rozsáhlá sucha a hladomory, nastane nové stěhování národů a zbortí se mezinárodní řád?

 

Je rok 2014 a stalo se…

…keep waiting for it, because this is important….

… wait just one second longer….

….ready….

…vůbec nic.

 

Všechny tyto katastrofické scénáře – a mnohé jim podobné – mají dvě věci společné.

 

Zaprvé, nic z nich nebylo.

Zadruhé, tvrdí to experti.

 

V dnešním článku senzitizuji čtenáře k existenci tohoto druhu planého doomsayingu, a nabádám k jeho nemilosrdnému stíhání na vodě, na souši i ve vzduchu.

 

Scénář životního cyklu katastrofických scénářů je překvapivě konzistentní. Vždycky to dočista posedne Světová ekonomická fóra, Organizace spojených národů, summity G20, IMF a srazy Bilderbergu a Římského klubu (bez jakýchkoli konspirativních konotací), je z toho haló, vydají se masivní prostředky na výzkum, vycházejí knihy, udělají se na tom politické, mediální a akademické kariéry, dostane se to do školních osnov…

 

…a pak se vůbec nic nestane.

 

Jsou to věci, které vypadaly chvilku děsivě, když se ze spojnice dvou datových bodů udělala přímka a byl pominut kontext skutečného světa, s kterým se běžný akademik ostatně zná jen letmo.

 

Virtuální, umělé problémy, existující jen na summitech a na papíře.

 

Třeba k tomu oteplování. Nejenže se klima citelně nezměnilo, nepřibylo ani extrémních výkyvů počasí (opačná tvrzení jsou zcela po vzoru “ta dnešní mládež” a zapomínají na skutečnou a naštěstí dobře zdokumentovanou minulost). Teplota se posledních 15 let nezvyšuje. Jinými slovy, teplota se nezvyšuje přesně od chvíle, kdy jsme tomu začali věnovat zvýšenou pozornost a měřit to pořádně – a zjistili, že se nic neděje.

 

To nám možná něco naznačuje o spolehlivosti starších dat. Predikce byly prostě brutálně přehnané, přefouknuté, přibarvené.

 

Teď máme zase nové strašáky. Demografická krize, stárnutí populace, heble heble.

 

Ani to se nikdy nestane, protože se už teď díky medicíně výrazně mění způsob, jakým lidé stárnou, a v dohlednu se změní ještě víc. Což je přesně jedna z těch věcí, které mírně autistického statistika zašitého na úřadě nenapadnou – a kdyby napadly, tak ho urazí, protože mu dělají nepořádek v modelu. Bez přílišného pitvání jednotlivých případů poukazuji na obecnou tendenci “expertních” kruhů vytvářet katastrofické scénáře, které hrubě zjednodušují svět a nakonec se nikdy – NIKDY – nevyplní.

 

Proč tyto předpovědi failují? A proč vůbec vznikají?

 

Odpovědí je několik. Překrývají se.

 

1. Nedůsledná práce s daty, blbá metodika – příliš úzká formulace problémů, opomenutí klíčových faktorů, selektivní výběr vzorku, lineární extrapolace dvou či několika málo velmi blízkých datových bodů rovně do budoucnosti (což je čirá idiocie), ignorace ekonomických faktorů, zejména nacházení substitutů (což je důvod, proč nám nikdy nedojde žádná důležitá surovina), považování za ceteris paribus věcí, které jsou v čase všechno jen ne paribus, jako právě technologická úroveň a chování lidí, viz dále bod 3, a další podobné prosté metodické omyly.

 

Skutečné problémy vypadají jinak, než že na Světovém Ekonomickém Fóru vystoupí tvídový divnovous z Univerzity v Gloučesteršíru s teorií hrozícího vyhynutí severoatlantických sleďů, následkem čehož se podle něj zbortí arktický ekosystém a obyvatele Grónska uklovou hladoví tučňáci. 

 

Skutečné problémy jsou daleko víc vidět a nepřipouští diskuzi. Protože narozdíl od těchto existují.

 

2. Prasení s daty. Stará dobrá nepoctivost. Je dobře známý problém, že vědec se ocitá v pokušení preferovat extrémnější varianty (tento článek je povinná četba), protože je pak snáze publikován – a je- li to vědec ve správném oboru, je rovněž zván k promluvám před Velmi Důležitými Lidmi s hrazeným ubytováním a stravou v Davosu, Ženevě či Washingtonu. Pak se dají psát knihy, pořádat přednášková turné, syslit granty a dělat kariéry. “Tři roky jsme pařili v Arktidě a na nic jsme nepřišli.” je pro vyhlídky dalšího financování výzkumu nevýhodný výsledek.

 

Tyto vážné chyby se pak prakticky nikdy nenapraví ani neodvolají, a zavře se nad tím voda. Tou dobou, kdy se o třicet let později nic z předpovídaného nestane, už je to jedno. Vždycky se to dá vydat za omyl v dobré víře.

 

3. Podceňování, či necitlivost k adaptabilitě a vynálezavosti lidí. K “expertství” bohužel už tak nějak patří fachidiotický názor, že ostatní jsou nesvéprávní kikoti, které je potřeba vodit za ručičku, jinak si třikrát za století vyhodí planetu do vzduchu a otráví ovzduší.

 

Ne.

 

Lidé jsou kupodivu a navzdory přesvědčení mesianistických sociálních inženýrů relativně racionální tvorové, kteří reagují na ekonomické signály a změny ve svém okolí. Proto třeba nikdy nenastane to přelidnění, přestože už teď je na světě dvakrát víc lidí, než kolik si před sto lety strašáci mysleli, že je planeta schopna uživit. Inu, uživí nás klidně ještě dvakrát tolik.

 

Lidé jsou vynalézaví a přizpůsobiví. Neustále nacházíme nové způsoby dobývání a vytváření zdrojů, takže se například v minulém století několikanásobně zvýšila produktivita zemědělství. Kdyby se neblokovaly z čiré pověrčivosti a iracionality geneticky modifikované organismy, zvýšila by se ještě mnohem víc.

 

Není nás moc, protože kdyby nás bylo moc, část by nás pomřela hlady a populace by se vrátila do rovnovážného stavu. Že nás stále přibývá znamená jednoduše jediné – ještě pořád jsme hluboce pod rovnovážným stavem, a arbitrární hausnumera “optimální populace” a představy o “udržitelnosti” různých genocidálních ekomagorů jsou mimo realitu.

 

4. Adamsovo pravidlo pomalých průserů. Souvisí s bodem 3. Lidé spontánně upravují chování, jakmile se problém objeví na obzoru či začne projevovat v každodenním životě, aniž by to někdo musel organizovat, takže ho nakonec objektivně vyřeší obyčejná nabídka a poptávka. Hejno rybek se vyhne žraloku, aniž by některá musela zavelet. Účinná řešení nejsou designována, účinná řešení emergují. Zrovna přírodovědci by to mohli vědět.

 

5. (Řídce) Přijatá preventivní opatření problému zabrání. Např. v případě ozónové vrstvy a zákazu freonů – přestože, jak se ukázalo, projekce byly přešvihnuté a vlastně to nebylo zas tak potřeba – ale nic se tím nezkazí.

 

 

Apokalyptický scénář se ujímá ve veřejném prostoru tehdy, když se potká správná konstelace pokřivených incentiv. Taková “Dokonalá kecací bouře” má několik klíčových složek:

 

Experti jsou v pokušení preferovat výjimečné interpretace a nejhorší možné scénáře.

Politici tím získávají záminku přesouvat peníze a koncentrovat moc.

Neziskovky pomáhají s propagací a osvětou, protože z toho žijí a jejich zájem je podstatně sladěný se zájmem politiků. Je úplně jedno, jestli je to pravda, důležité je, že se na to dají čerpat dotace, pořádat o tom konference a jezdit s tím po školách.

Nalepí se na to pseudopodnikatelské kruhy, protože se na tom díky politické podpoře dá obvykle docela dobře zarobit.

Média prodávají strach a mají žně.

Lidi se rádi bojí a konzumují katastrofické scénáře ze stejného důvodu, jako horory.

Když se tyto faktory sejdou v nadkritickém množství, vzniká Téma. Na pár let, než se dostatečně historicky znemožní nebo přestane na lidi fungovat, a nahradí ho jiné.

 

Nic z toho se nikdy nestalo, a nic z toho se nikdy nestane.

 

Je neuvěřitelné, že takovým vyprávěním ještě vůbec někdo věří i poté, co se žádné z nich nikdy nenaplnilo.

 

Už prostě nevěřím statistikům, ekonomům, demografům a jiným expertům na nebulózní a libovůli přístupná veřejná témata nos mezi očima, kdykoli přijdou s tvrzením sub species “Šmarjápanno, jestli neuděláme <nákladné opatření a extenze vlivu mluvčího>, do dvaceti let se stane ošklivá, zlá, nepěkný věc”. Ne. Ne. Ne.

 

Přičiněním mediálního nadužívání je výraz “expert” čím dál synonymnější s výrazem “blbec”, a zejména veřejné expertství je rozhodnou měrou bluffování.

 

Buďto se mýlí, nebo kecaj. Historicky zatím ve 100 % případů.

 

Zbyhněve, to máme bejt nevopatrný?

 

Ne. Ale máme být senzitivní a rozlišovat různé typy hrozeb, a pěstovat si schopnost identifikovat právě tyto virtuální, stojící na statistických prasárnách, materiální motivaci ohýbat fakta a lineárních extrapolacích.

 

Už proto, že prostředky vydané na řešení neexistujících problémů pak mohou chybět na řešení těch skutečných.

 

Žádný z velkých problémů, s kterými se civilizace kdy pot(ý)kala, dopředu dohromady nikdo neviděl – rozhodně ne nikdo z těchto lidí. Naopak všechny problémy, které viděli a předpovídali, nakonec nenastaly. Ne proto, že by jim zabránili. Protože viděli blbě.

 

Je tu jestě jeden zvláštní případ, a to preventivní opatření, která způsobí přesně problém (či jeden z problémů), jemuž měla zabránit. Obávaná energetická krize nastala jen tehdy, když ji způsobili lidé, kteří na obranu před ní protlačili obnovitelné zdroje – a zdražili tím energii skoro o čtvrtinu. Obnovitelné zdroje jsou jediná energetická krize, která skutečně nastala, a to jen proto, že nabídka a poptávka byly politicky potlačeny lidmi, kteří takovým anarchickým přežitkům, jako je rozum, konstruktivní sebezájem a autonomie ostatních, neřku-li tržní mechanismus, instinktivně nevěřili.

 

Nebo měli zájem je potlačit.

 

Mediální, aktivistické a politické virtuální realitě navzdory, všechno je v rozumných mezích v pořádku.

 

ZDROJ: zbyhnev.com

 

[ad#velkadolni]

Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (9 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky