EU: Nemyslí to dobře a dělají to ještě hůř

V nejnovějším čísle magazínu Auto DNES píše Roman Švidrnoch ve svém úvodníku pod nadpisem „Hlídat, omezit, zakázat“ o posledních aktivitách „evropských expertů“ na bezpečnost dopravy. Švidrnoch začíná takto: Myslí to dobře. Ale dělají to blbě. Je plánováno zavedení dalších asi patnáctí bezpečnostních či asistenčních prvků, která by měla zlepšit bezpečnost silničního provozu. Končí pak tím, že svět směřuje k tomu, že řidiči budou v roli pasivního pasažéra. S lecčím lze se Švidrnochem souhlasit. V širším smyslu však bruselští experti na všechno směřují systematicky evropské právo do stále absurdnější roviny zejména v rovině politické. Zatímco v autě může „asistent“ šoférovi skutečně v nebezpečných situacích pomoci, politicko-právní rovina plánů EU je cestou, která může v budoucnosti přinést doslova pohromu.

Chci upozornit na článek Ivana Picka Další šílené usnesení Evropského parlamentu – čeští europoslanci opět selhali.

Z článku vybírám pro ilustraci (doporučuji pročíst celý Pickův článek, na který odkazuji)

Evropský parlament se usnesl na tom, že lidé afrického původu jsou v Evropě utlačováni. V usnesení jsou přímo vyjmenovány příklady toho, jak jsou Afričané v Evropě utlačováni, ……

…děti afrického původu v členských státech EU dostávají ve školách nižší známky než jejich bílí vrstevníci a děti afrického původu mnohem častěji předčasně ukončují školní docházku….

…vybízí orgány EU a členské státy, aby oficiálně uznaly a připomněly si historii lidí afrického původu v Evropě – včetně minulých a stále probíhajících nespravedlností a zločinů proti lidskosti, jako je otroctví a transatlantické obchodování s otroky nebo zločiny spáchané v rámci evropského kolonialismu –, ale také obrovské úspěchy a pozitivní přínos lidí afrického původu, a to jak prostřednictvím oficiálního uznání mezinárodního dne památky obětí otroctví a transatlantického obchodování s otroky na unijní i vnitrostátní úrovni, tak zavedením měsíců černošské historie….

…žádá Komisi a členské státy, aby s ohledem na stávající právní předpisy a postupy zajistily bezpečné a legální cesty pro přistěhovalce, uprchlíky a žadatele o azyl, kteří chtějí vstoupit do EU;

Picek pak uvádí, jak o této deklaraci hlasovali čeští europoslanci a uvádí, že proti nehlasoval nikdo!, zatímco pro ANO, TOP09, STAN, KDU-ČSL, KSČMa ČSSD.

Usnesení Evropského parlamentu je sice zatím právně nevymahatelné (podotýkám, že se stejně tak politici vyjadřují o deklaraci OSN o migraci). Nicméně vytváří předpoklady k tomu, aby se během let úvahy z usnesení Evropského parlamentu staly součástí soudních rozhodnutí a byly ještě o něco později či dříve začleněny do právního rámce jednotlivých států EU.

V této souvislosti musím připomenout jinou, zdánlivě nesouvisející aktivitu Polska vůči Německu. Německá vláda ústy svého mluvčího Steffena Seiberta odmítla požadavky Polska, aby mu Německo zaplatilo válečné reparace v řádu stovek miliard eur. Seibert v pátek zdůraznil, že Německo svou odpovědnost za zločiny 2. světové války přijímá, připomněl, že se Polsko dalších požadavků vzdalo v roce 1953.

V roce 1953 však bylo Polsko v postavení vazala SSSR, na německém území vznikla v sovětské okupační zóně Německá demokratická republika a i ta se stala součástí sovětského bloku. Polsko pak patřilo ke státům, které nejvíce II. světová válka postihla, podobně jako území SSSR okupovaná Německem a Německo samotné. Polský požadavek na válečné reparace vůči Německu je tak dle mého soudu oprávněný, zda se jedná o stovky miliard eur nevím. Principiálně jde ale o podobnou situaci jako v případě „utlačování lidí afrického původu“. Odkaz na „zločiny kolonialismu“ v Africe v usnesení Evropského parlamentu má ale naprosto konkrétní nositele- někdejší koloniální mocnosti Velkou Británii, Francii, Portugalsko, ale i Belgii či Holandsko. EU sice tyto státy obsahuje, ale většina evropských států se na kolonizaci Afriky nijak nepodílela. Tak zvaný „evropský kolonialismus“ je tak naprosto smyšlenou konstrukcí „moderní politické korektnosti“.

Usnesení o utlačování lidí afrického původu v Evropě tak má očekávatelná finanční plnění. Jakmile se připustí „evropská vina“, musí po tomto následovat „trest“. Africké státy mohou zvýšit své požadavky na pomoc – dotace – z EU. Usnesení pak vytváří vhodné podmínky pro budoucí migraci z Afriky, která dle usnesení musí být de facto akceptována z jakýchkoliv důvodů – píše se o „přistěhovalcích, uprchlících a žadatelích o azyl“. Do tohoto rámce se prostě vejde každý, kdo v Libyi usedne na člun a za své místo zaplatí stovky eur.

Není vůbec náhodné, že Evropský parlament o této definici „evropského kolonialismu“ hlasoval před koncem pětiletého funkčního období. Blíží se totiž volby a jen skutečně odvážní poslanci – pár desítek se jich v Evropském parlamentu našlo a budou to zřejmě „krajně pravicové“ a „národovecké skupinky“- hlasovali proti usnesení a nebojí se ostrakizace z „fašismu“ nebo „nacismu“. Zavedené vládnoucí bloky hlasovaly pro usnesení, aby tím dodaly váhu „konání dobra“. Považuji to za vrcholné sebemrskačství, které ovšem nebude africkými státy vůbec oceněno. Možná to naopak povzbudí ty země, které praktikují černý rasismus, typický například pro Zimbabwe, kde běloši přišli o své farmy na základě rasové příslušnosti. Právě proto nesouhlasím s Romanem Švidrnochem a tvrdím, že to „Brusel“ nejen že nemyslí dobře, ale dělá vše pro naprosté odcizení svých „elit“ od občanů Evropy.