Ekonomové důrazně varují, stát musí drsně škrtat a šetřit

Jak také uvedl idnes.cz, průměrné platy ve veřejném sektoru jsou vyšší o pět tisíc korun než v soukromém. Dosluhující vláda premiéra Andreje Babiše přitom rozhodla, že od příštího roku zvýší platy státních zaměstnanců v průměru o 1400 Kč měsíčně. Pravda, je to méně než navrhovala ministryně práce a sociálních věcí v demisi Jana Venezuela Maláčová, která se rozšoupla chtěla ve státním přidat rovných tři tisíce korun. To by ovšem jaksi znamenalo prudký růst inflace a cestu směrem krachující Venezuela.

Renomovaní ekonomové jako Štěpán Křeček, Lukáš Kovanda a další to řekli jasně, růst platů ve veřejném sektoru musí být buď úplně zastaven anebo jen velmi mírný. Jsou to odborníci a jejich slova nelze brát na lehkou váhu. Asi bylo nejrozumnější nezvyšovat mzdové tarify, ale kvalitním pracovníkům vyplácet odměny. Je třeba si uvědomit, že státní finance jsou v rozvratu a budoucí ministry nečekají po spoušti zanechané Babišovci dobré časy. Oni budou muset sáhnout k velmi nepopulárním opatřením, ale jiné cesty není. Veřejné finance jsou v rozvratu a státní rozpočet loni skončil s deficitem 367,4 miliard korun. Letos v říjnu činil schodek 335 miliard korun a do konce roku má stoupnout v nejlepším případě na 400 miliard korun. To jsou velmi smutné vyhlídky a není čas na hrdinství. V takové situaci není možné zvyšovat platy.

Vysvětlíme si to asi takto, každá rodina může utratit jen to, co vydělá. To snad chápou i průměrně myslící jedinci. Holt, nepojedu na dovolenou do Karibiku, když na to nemám, ale spokojím se s Máchovým jezerem. Nebudu si kupovat drahé značkové oblečení, ale „sekáč“ to zkrátka jistí. Nebudu pít kolu, ale vodu se sirupem atd. Pokud ovšem někdo nechápe takové základní věci a žije trvale na dluh, tak to skončí exekucemi. A stát je taková velká rodina, která rovněž může hospodařit jenom s penězi, které má k dispozici.

To není o tom, že bych nepřál solidní platy hasičům, zdravotníkům, policistům, záchranářům a dalším. To jim jistě přejí všichni normální lidé, jenomže není odkud brát.

• Jan Ziegler