11.2.2016
Redakce
0
Kategorie: Ekonomika

Ekonomie polopatě (V.): Peníze a banky

Sdílejte článek:

ONDREJ TURIS 11|02|2016

Předmluva: To, co dnes vnímáme jako peníze (eura, dolary, rubly, apod.) je až neuvěřitelně vzdálené od toho, co by skutečné peníze měly reprezentovat. Podobné je to i s bankami. V této epizodě budeme demonstrovat vznik a význam peněz / bank v tržní ekonomice, a řekneme si proč je státní regulace a monopolizace tohoto odvětví škodlivá.

[ad#clanek-respo]

Život našich tří uvízlých ostrovanů se mění k lepšímu. Úspory, kapitál a volný obchod se staly hlavním motorem této mikro-civilizace. Ostrované se již nemusí bát vyhladovění, namísto toho hledají způsoby jak se zabavit, jak upéct a připravit ryby, nebo jak zvýšit produktivitu svých činností.

Aby se mikro-civilizace stala řádnou civilizací, potřebujeme nové obyvatele. Kroniky se již nezmiňují jak přesně se to stalo. Buď nastal příval imigrantů, nebo na tento muži osídlený ostrov zabloudila skupinka mladých jachtařek. V každém případě, ostrov má od teď stovky obyvatel a obyvatelstvo se úspěšně reprodukuje.

S novými lidmi přicházejí nové specializace a znásobuje se potenciál obchodu. Dělba práce dělá výrobu stále efektivnější. Na ostrově vzniká stále pestřejší paleta výrobků a služeb, které si lidé navzájem vyměňují. A tady se začínají objevovat první výraznější nepříjemnosti.

  • Zrod peněz

Jednu z těchto nepříjemností při obchodování zažila i Lucka, která vyrábí boty na míru. Mirovi, výrobci člunů, by se zrovna boty velmi hodily a Lucce jako protihodnotu nabídl dřevěný člun. I s pádly. No jako na potvoru, Lucka nemá zájem o člun a i kdyby člun zrovna potřebovala, Mirovi nemá jak “vrátit”, protože cena člunu převyšuje cenu bot.

Takovým (ne)praktickým problémům byli obyvatelé ostrova vystavováni stále častěji a vznikl tlak na hledání řešení. Vše probíhalo spontánně, bez dirigenta s megafonem v ruce, stojícího na kopečku uprostřed ostrova. Tu a tam se řezník dohodl s kadeřníkem vegetariánem, že si budou za své výrobky a služby platit solí. Sůl přece potřebuje každý. “Klasici” se vypláceli starými dobrými rybami a paličáci stále preferovali barter. Začala evoluce peněz. Přirozený výběr. Horší platidla lidé s nostalgií opouštěli a ty lepší se prosazovali do stále širších vrstev společnosti.

Konec napínání. Vítězem se staly ulity. Lidé je znali už déle a používali je jako ozdobu. Těchto ulit bylo na ostrově poměrně hodně, vypadaly identicky, ale bylo jich jen konečné množství, neboť šnečí vlastníci těchto ulit už dávno vyhynuli. A to byl jeden z klíčů jejich úspěchu. Ze začátku nebyl problém spatřit tyto škeble na povrchu při plážích, později se museli vyhrabávat ze země a nakonec jejich dolování bylo tak nákladné, že se mu věnovalo jen pár nadšenců.

A tak vznikly peníze. Tvrdá, široce akceptovaná měna ostrova. Obchodování se urychlilo. Transakční náklady snížily. Spořit si na důchod se dalo praktičtěji. Problém vyřešen!

  • Zrod bank

Stále se však dá cosi vylepšovat. Ostrov je plný lidí, kteří s vidinou zisku hledají řešení problémů, případně vylepšení již známých řešení. A tady se objevil podnikavec Jan, který chtěl vylepšit manipulaci s penězi, čili s ulitami.

Všiml si, že v této mírumilovné ostrovní komunitě žije také pár kriminálníků a darebáků, kteří občas někomu ukradnou úspory ulit. Lidé potřebují řešit ochranu svých ulit před zloději. Jan si také všiml problémů při drobných nákupech. Když si někdo např. kupoval párátko na zuby, tak 1 Ulita byl příliš velký peníz na tento kus dřívka.

Jan viděl i další problémy, jako např. těžkopádné vyjednávání úvěrových podmínek mezi věřiteli a dlužníky, kteří byli navíc roztroušeni po celém ostrově. Lidi také trápila těžkopádnost transakcí, když výrobci na jedné straně ostrova potřebovali vyplatit své dodavatele na opačném konci ostrova. I toto si Jan všiml.

Jan si myslí, že našel řešení na všechny vyjmenované problémy. Založil firmu a pojmenoval ji “Banka”. Janova Banka měla řešit tyto problémy a vydělávat na tom prachy. Pardon, škeble.

Jan shromáždil úspory svých ulit, další škeble si půjčil a nechal si postavit budovu s trezorem. Najal si ochranku a také lidi do kanclu a za přihrádky. Banka se slavnostně otevřela. První nabízenou službou bylo bezpečné uskladnění ulit za poplatek . Klienti vkladatelé dostali stvrzenky o uskladnění. Kdokoliv s stvrzenkou mohl kdykoli přijít k okénku banky a vyžádat si své škeble zpět.

Banka začala také vydávat různé denominace stvrzenek na škeble. Objevila se stvrzenka na půl-škeble a 10 centů, která představovala nárok na desetinu škeble. Kupovat levné drobnosti bylo zase o něco jednodušší.

Banka pak vyrukovala s termínovanými vklady. Nabízela speciální účty, na které si mohl klient střadatel uložit škeble a vybrat si je mohl až za několik měsíců až let. Odměnou byl úrok, jelikož banka tyto uložené škeble za úrok půjčila pro různé účely začínajícím podnikatelům, nebo spotřebitelům.

Banka začala zpracovávat platební příkazy od klientů za účelem přesunu škeble z jednoho účtu na druhý. Odpadly tak situace, kdy musel například Vladimír přinést igelitku s ulitami do místních vodáren pokaždé, když mu přišel účet za vodu.

  • Soutěž jako motor evoluce

Janova počínání si všimli i jiní ziskuchtivci a tak se postupně vyrojily další konkurenční banky. Fero otevřel Ferobanku. Janovi se snažil konkurovat rychlostí vyřizování půjček. Monika otevřela Ostrobanku a svůj byznysmodel postavila na zvýšeném množství poboček po ostrově, aby byla blíže k zákazníkům. Objevila se i jedna pochybná banka, která vydávala více stvrzenek, než kolik měla ulit v trezoru. Někteří lidé se napálili, ale vznikl tlak na konkurenční boj v oblasti důvěryhodnosti. Marie založila agenturu, která kontrolovala množství a pravost ulit v sejfech bank. Vznikly pojišťovny, které pojistily vklady vkladatelů. Bankovnictví na ostrově se evolučně vyvíjelo, podobně jako to bylo u restaurací, výrobců cihel a v jiných sektorech ekonomiky. Zisk byl cukr, ztráta bič a bankrot peklo.

  • Kvalitní peníze jako uchovatel hodnoty

Dělba práce a nové technologie zvyšují produktivitu na ostrově. Na hlavu obyvatele se vyrobí stále větší množství člunů, cihel a jiných statků. No počet peněz na ostrově se zvyšuje jen minimálně, protože je velmi náročné najít a vyhrabat nové škeble. Výplaty na ostrově tak dokonce mírně klesají, neboť nárůst počtu obyvatel převyšuje nárůst počtu nových ulit v systému. No al dík stále lepší produktivitě, ceny statků klesají více, než výplaty lidí. Jinými slovy, stejné množství ulit honí zvětšující se množství zboží a služeb na ostrově. To tlačí cenu statků směrem dolů a cenu peněz směrem nahoru. Kupní síla peněz roste.

  • Ponaučení

Chronologicky – jak a proč stát zadusil evoluci peněz a bankovnictví. Peníze přišly z dola. Nevznikly dekretem panovníka. Vědomě, či nevědomě, lidé po tisíciletí hledali způsoby jak nahradit nepraktický barter, čili přímou výměnu zboží a služeb. V některých, většinou uzavřených komunitách vznikaly komoditní peníze předmětů. K těm nejzajímavějším penězům tohoto typu patřily např. nože na území dnešní Číny, kůže zvířat v oblasti dnešního Ruska a Finska, nebo obrovské kameny Rai s dírou uprostřed z Mikronésie. A ano, jako peníze jednou sloužily i škeble a lopaty.

S narůstající provázaností světových komunit a civilizací, rostla potřeba pro univerzálnější platidlo. A tak se začaly prosazovat homogennější komodity, které měly globální využití, jako např. sůl. První písemné záznamy o použití soli jako peněz pocházejí z oblasti dnešní Číny z roku -2700. Solí se dalo platit i ve starověkém Římě. Vojáci tam dostávali tuto komoditu jako žold, tehdy tzv.”Salarium argentum”. Z tohoto pojmu se později odvozeno anglické slovíčko Salary (výplata).

S rozvojem metalurgie se ke slovu začali dostávat vzácné kovy jako zlato, stříbro, měď. Jejich výhodou je vysoká trvanlivost a skvělý poměr kupní síly na jednotku objemu.

Člověku, který nemá co ztratit a žije z ruky do huby, se těžko ukrojí z bohatství.Panovníci toto věděli a ze strachu před zlynčovaním se báli zvedat daně příliš agresivně. Toto se časem změnilo. Nárůst globální populace, mezinárodní obchod, inovace v zemědělství a pozdější industrializace mělo za následek vysoký nárůst bohatství v přepočtu na obyvatele. Panovníci si najednou mohli dovolit stále více a více ukrajovat bohatství jejich poddaných, aniž by to nějak výrazněji otřáslo jejich mocí. Toto zdanění však časem narazilo na své limity a panovníci začali hledat nové způsoby jak převést bohatství lidí do kapes členům vládní moci a oligarchům.

V tomto snažení, se začaly objevovat první nařízení, která přikazovala používat pouze vybraná platidla, obvykle mince vydávané panovníkem. Vzácné kovy v těchto mincích panovník postupně ředil s levnějšími kovy. Takto znehodnocené mince panovník pouštěl zpět do oběhu a ty hodnotnější roztavil, aby z nich mohl vyrobit ještě větší množství znehodnocených mincí, kterými financoval výdaje státu. Tento cyklus se opakoval. Efekt této činnosti byl takový, že v ekonomice přibývalo více mincí, než reálně vyrobených výrobků a služeb. Mnoho mincí “nahánělo” málo statků. Kupní síla těchto peněz klesala, což se projevovalo rostoucími cenami zboží a služeb v ekonomice. Toto však již méně platilo pro panovníka. Ten se dostal k “novým” penězům jako první a kupoval tedy ještě za staré nižší ceny. Nějaký čas trvá, než nové peníze protečou ekonomikou a začnou tlačit na ceny směrem nahoru. Panovníci takto “vyrobené”, nebo padělané peníze používali např. na financování válek a blahobytu jak svého, tak svých podporovatelů. Jednalo se o přesun bohatství ve formě kupní síly, směrem od lidí k vládní moci. Ta peníze “ředila” a utrácela je jako první.

  • 1815 – 1914

V západním světě přibližně mezi lety 1815 až 1914 fungoval zlatý standard. Národní měny jako dolar, libra, frank, marka, nebo “naše” rakousko-uherská koruna, byly vlastně názvy které definovaly určitou hmotnost zlata. Dolar byl např. definován jako 1/20 unce zlata. Libra šterlinků téměř 1/4 zlata a atd. To znamenalo, že směnné poměry byly pevně dané a neexistovala věc jako dnešní Forex, kde se obchoduje s směnnými kurzy světových měn. Vzájemná propojenost těchto měn na komoditu (obvykle zlato, či stříbro), významně pomohla rozvoji mezinárodního obchodu, investic a cestování. Je třeba dodat, že zlato jako univerzální výměnný prostředek si zvolil decentralizovaný trh. Panovníci zlatý standard pouze adoptovali a později zneužili. Zlatý standard v tomto období nefungoval zcela bez zásahů státu. Zákony o zákonném platidle a státem privilegovaných vydavatelích peněz přispěly ke vzniku relativně malých hospodářských cyklů, ale stále se jednalo o nejlepší monetární systém, jaký svět kdy měl.

Křehký zlatý standard se v Evropě rozpadl rozpoutáním první světové války. Panovníci potřebovali financovat válku a finanční souchotiny začali řešit tištěním nových nekrytých bankovek. USA, které se do války zapojily až později, si svůj zlatý standard zatím udrželo.

  • 1921 – 1933

Válečné reparace které se Německo zavázalo platit vítězným zemím byly obrovské a vláda začala tisknout marky. V Německu (Výmarská Rep.) nastala hyperinflace, která vrcholila v roce 1924. Inflace dosáhla extrémních proporcí a lidé potřebovali vozík bankovek na nákup běžných potřeb. Zaměstnanci fasovali výplatu několikrát za směnu, aby stihli bankovky utratit, než výrazněji stoupnou ceny. Nejvíce zruinováni byli lidé, kteří měli celoživotní úspory v markách. Tato ekonomická katastrofa výrazně přispěla k nárůstu popularity Adolfa Hitlera a jeho NSDAP.

  • 1926 – 1931

Válkou zadlužená Velká Británie se v pokusu stabilizovat svou znehodnocující se libru uchýlila k zvláštní verzi zlatého standardu. Libra se znovu dala vyměnit za zlato, ale vláda tento proces výměny účelově zkomplikovala tak, že za libry vyměňovala jen velké nepraktické odlitky zlata, což odradilo většinu lidí a libru si raději vyměňovali za americký dolar, který byl stále krytý zlatem. Ostatní evropské země zase navázaly hodnotu svých měn na libru a tak vznikl model, ve kterém byly všechny významné měny kryté americkým dolarem a tedy nepřímo zlatem. Anglie se znovu začala zadlužovat a cenová inflace rostla, což byl signál, že se tiskne více liber, než by bylo zdravé. Lidé vycítili zradu a svých liber se začali postupně zbavovat.

  • 1931 – 1945

Evropa znovu upadla do měnového chaosu, podobně jako během první světové války. Zaměnitelnost jmen za dolar či komodity se zrušila a národy se uchýlily k měnovým válkám vzájemných devalvací. Zde je zajímavé si všimnout, že bez státem vykonávané inflace by se jakákoli válka dala jen velmi těžko financovat.

Další krok, kterým panovníci vylepšili transfer bohatství od lidí směrem ke státu, měl co dočinění s ovládnutím bankovního sektoru. Šlo zejména o poskytování speciálních privilegií vybraným bankám. Tato panovníkem poskytnutá privilegia garantovala vyvoleným bankám monopol na tisk bankovek. Tyto peníze ve formě bankovek byly většinou zpočátku stále kryté komoditou, ale monopolistické postavení privilegované banky a zájmy panovníka měly za následek, že taková banka často vydávala více bankovek, než bylo množství “krycí” komodity v její trezorech. Vznikaly runy na banku a mnoho lidí se nedostalo ke svým úsporám.

Během velké hospodářské krize v roce 1933 americký prezident Franklin D. Roosevelt pod hrozbou vysoké pokuty a 10 ročního vězení zakázal vlastnit lidem a firmám zlato. Lidé museli své zlato prodat vládě za tehdejší fixní cenu $ 20,67 za unci zlata. Za rok na to vláda změnila výměnný poměr bankovek na $ 35 za unci zlata. Jednalo se tak o masivní transfer bohatství od lidí směrem k vládě. To však nebylo vše. Po skončení druhé světové války se země dohodly na tzv. Brettonwoodského systému. Většina měn se znovu navázala na americký dolar, který byl stále částečně krytý zlatem. Svět se tak znovu ocitl na jakémsi pseudo-zlatem standardu.

[ad#clanek-respo]

  • Zlaté okno se zavírá

Tento kvazi zlatý standard definitivně skončil v roce 1971, kdy americký prezident Nixon “dočasně” pozastavil směnitelnost dolarů za zlato. Tato dočasnost trvá dodnes. Oficiálním důvodem byl boj proti spekulantům. Skutečný důvod je ten, že masivní vládní programy jako např. lety na měsíc, válka ve Vietnamu a vznik bezprecedentních sociálních programů v USA, byly financovány nově vytištěnými dolary. Nové dolary přibývaly a zlato z trezorů odtékalo. Svět byl zaplaven dolary a země na čele s Francií se začaly domáhat záměny dolarů za zlato. Obavy se naplnily a svět Nixonovým “dočasným” dekretem oficiálně vstoupil do éry nekrytých fiat peněz.

(Pokračování)

ZDROJ: Ondrej Turis

Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (6 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky