15.11.2019
Redakce
0
Kategorie: Ekonomika, Exklusivně pro PP

Důvody proč fandím Letné

Sdílejte článek:

ALENA JENDŘEJKOVÁ

Jakkoliv je pro mne exprezident profesor Václav Klaus nezastupitelným symbolem sametové revoluce a následného období, dovolím si v těchto památečních dnech ze své občanské pozice polemizovat z jeho nedávným výrokem. Nelze než souhlasit s tím, že zásadní úlohou naší doby je ubránit parlamentní demokracii a zachovat si národní identitu, ale ty zhoubné jevy, které naše porevoluční výdobytky ohrožují, spatřuji spíše v jiných sférách vlivu.


Jsou to z mého pohledu zcela nedemokratické instituty nastolené současnou vládnoucí garniturou v čele s premiérem. Jimi prosazená legislativa a direktivy se sice sofistikovaně tváří, že jsou v souladu s trendy moderní Evropy, ale ve svém důsledku spíše připomínají hlubokou historii, kterou ani moje letitá maličkost nezažila a zná ji pouze z vyprávění předchozích generací

Uhájit národní stát je veskrze krásná myšlenka, ale dnes se spíše stává pouhou pokryteckou a účelovou politickou proklamací, a to především z úst toho, kdo bez skrupulí otevírá náruč penězům z evropských fondů a na straně druhé se stylizuje do ochranitelské pozice silného muže bránícího naši národní identitu před imigrační politikou evropských struktur. Nelze popřít, že tento důmyslný populistický postoj zatím slaví úspěch v podobě výrazného politického vlivu. Části populace je zcela určitě sympatická snaha přinést za každou cenu maximum zdrojů do státního rozpočtu, důsledkem toho je ale přiškrcení a znechucení nezávislých individualit a menších podnikatelských seskupení. Drobní a střední podnikatelé jako základních články našeho ekonomického řetězce jsou stále více rdoušeni nesmyslnými byrokratickými opatřeními a jsou stále méně schopni orientovat se v neustále se rozrůstající legislativní džungli.

Z dílny Ministerstva financí se vynořily „perly“ v podobě kontrolního hlášení a EET ,jsou posvěcené naši parlamentní demokracií a vypadá to, jako by se v našem podnikatelském prostředí chtěly zabydlet navždy. Najednou jsme byli jako svobodní občané pasováni politickými rozhodnutími do pozice potenciálních podvodníků, nad jejichž hlavy je nutno zavěsit Damoklův meč a vyvolat atmosféru strachu. Stejně jako můj demokratický stát pochybuje nad mou podnikatelskou poctivostí, stejně tak i já mám jisté pochybnosti o možnosti nedemokratického anonymního zneužití získaných informací.

Intimní data s informacemi o naší činnosti jsou povinně odesílána v podobě kontrolních hlášení někam do „bunkru“ u Pardubic. S těmito daty pracují údajně pouze vyvolení a prověření jedinci daňové správy s povinností mlčenlivosti, přičemž ale nikdo nezná jejich původ ani odbornost. „Bunkrem“ je produkováno velké množství mnohdy zbytečných a zatěžujících výzev k odstranění nesrovnalostí v dokladových vazbách. Na úkor času, který bychom měli věnovat smysluplné činnosti a tím i tvorbě hodnot pro náš stát, plýtváme svou energií na opravy chyb a překlepů v evidenčních číslech dokladů a v časových datech. I po několika letech se stále zdráhám smířit s tím, že námi demokraticky zvolení zákonodárci mohli schválit naprosto nesmyslné sankce za neuposlechnutí těchto stupidních výzev nebo spíše za prodlení s reakcemi na ně. Jediné vysvětlení, které se nabízí, je, že se tento veskrze zvrhlý a perzekuční institut našich poslanců osobně netýká a týkat zřejmě nebude. Pokud ministryně financi hovoří o dalším plánovaném přitvrzení těchto sankcí, tak má za těchto podmínek v parlamentu velkou naději na úspěch.

EET v kombinaci s účtenkovou loterií je opravdu důmyslným nástrojem útoku na lidské půdy, které ale do vyspělé evropské společnosti příliš nepatří. Závist, šmírování a udavačství jsme tady již měli dávno, ale když jsme před třiceti lety cinkali klíči, chtěli jsme se přece posunout jinam a ne žít stylem „homo homini lupus“ Nelze se divit, že se účtenková loterie kapečku minula účinkem a ovládli ji profesionální hráči, protože vždycky platilo, že „kdo seje vítr, sklízí bouři.“

Daňové správě dnes vládne elektronická diktatura při malé možnosti zapojení logické úvahy, aktivní komunikace mezi daňovým subjektem a správcem daně je v podstatě na bodu mrazu. Součinnost s daňovým subjektem jako jedna ze zásad daňového procesu je vytěsňována vyhledávací činností daňové správy, což je šetření o nás bez nás, ve stylu praktik naší poválečné minulosti. Jaká může být motivace drobného a středního podnikatele přispívat do státního rozpočtu, když se jeho exekutiva k tomuto subjektu takto macešsky chová ? Jak motivovat klienta k respektu k veřejnému právu, když je v něm zakotveno tolik úskalí a nástrah ? Není s podivem, že daňový systém našeho malého státu je jedním z nejsložitějších v Evropě ? Nebo to snad máme my, kteří se tím živíme, kvitovat s povděkem ?

Přiznám se, že jsem se nikdy příliš nezabývala otázkou, zda někdo z politických kruhů podváděl, uplácel či se nechal uplatit, podstatné pro mne byly relativně široké mantinely pro svobodná rozhodnutí v mém profesním i osobním životě. Nyní na „stará kolena“ tak trochu lituji, že jsem si vybrala obor, který je tak tvrdě v područí politického zápasu a jehož pravidla se mění dle směru právě vanoucího větru. Ten vítr, který zrovna cítím, mrazí až příliš a není to určitě tím, že nadešel pozdní podzim.

  • Alena Jendřejková, daňový poradce
Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (26 votes, average: 2,73 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky