11.9.2018
Redakce
0
Kategorie: Společnost

Druhé čtení imigrační krize

Sdílejte článek:

VIKTOR LOŠŤÁK

Čtu si poslední dny víc než v celém minulém roce články o politice. Procházím opět sociální sítě, dívám se i do zdrojů, jež jsem dříve nečetl. Všechno, čteno povrchně, vytváří stejný dojem. Pryč je levičáctví, jemuž jsme říkali neomarxismus. I to slovo samotné rychle mizí. Ne proto, že by už nebylo populární, že by jej nahrazoval jiný módní výraz. Mizí samotný neomarxismus. Už se k němu nikdo nehlásí, už nejsou žádní aktivističtí novináři. V mainstreamu rozhodně ne. I kvičení v okrajových médiích jako jsou Britské listy změnilo výraz. Dříve bojovní, agresivní levičáci už jen běží za vozem a úpí a naříkají. Nad tím, co zas udělal prezident Trump, nad rasistickými nepokoji v Saské Kamenici, nad otevřeně neonacistickým diskurzem v komunální volební kampani. Přišli o veškerou iniciativu. Už nejsou proaktivní, zbyla jim jen reaktivita, rychle se měnící v pasivitu, jež nakonec přejde do kolaborace s novým stavem věcí.

[ad#textova1]

Jestli bylo cílem aktivistů z patnáctého a šestnáctého roku, jako byli Petr Hampl a Martin Konvička, získat politické posty, pak zcela zkrachovali. Jestli bylo jejich cílem posunout společnost směrem k antiimigračním postojům, zlikvidovat myšlenky neomarxismu a vnutit mocenským silám přinejmenším svou rétoriku, když už ne svou agendu, pak uspěli ve všem, co kdy udělali.
 .
Sociální demokracie, ještě nedávno, za Bohuslava Sobotky, otevřeně extrémně levicová bašta neomarxismu, s touhou po „novém světovém řádu“ přímo ve stanovách, jde v roce 2018 do komunálních voleb s plakáty o ochraně hranic a nulové toleranci vůči cizincům. Její řadoví členové zacházejí ještě dál, jsou schopni mluvit o milicích a domobraně. ANO přešlo zcela na pozice, jež byly v tisku ještě před dvěma lety označovány za extrémistický antiislamismus, premiér si z obrany proti uprchlické vlně vytvořil dokonce osu své zahraniční politiky. A když píšou novináři v mainstreamu o demonstraci Dělnické strany, což jsou fakt fašisti, neobjeví se v textu ani jedno slůvko jako „extrémismus“, „ultrapravice“ nebo „neonacisti“.
 .
Když jsem se nedávno bavil se známou, v zásadě konzervativní rozumnou paní, nemající v lásce žádné velké excesy a dobrodružství, vyjádřila hrůzu z imigrace. Přitom před dvěma lety mluvila o lidech, co mávají fanglemi s přeškrtnutými mešitami, jako o těžko pochopitelných pomatencích a kroutila přitom udiveně hlavou.
 .
Dobře, to je povrchní čtení situace. A co to druhé?
 .
Na prvním místě: Umíme trendy odhalit a vytvářet. Nemyslím tím aktivisty, ti jsou jen pěna na vrcholku vln. Mluvím o osobách a skupinách, soustavně se zabývajících analýzou a následnou praxí. Dokázali jsme to.
 .
Za druhé: Pravicový posun společnosti je pro příští roky nezvratný. Levice dnes ve středoevropském diskurzu v podstatě neexistuje a na tom se nic nezmění do doby, než téma imigrace zmizí. To bude trvat zhruba dva až čtyři roky.
 .
Za třetí: Imigrace nikdy nebyla skutečný problém. Problémem byl postoj politické moci vůči imigraci. S imigrací se přinejmenším část evropských zemí a Evropa jako celek dokáže vypořádat rychle a efektivně, jen když bude mít vůli to udělat. Co byl problém, byl právě ten nedostatek vůle.
 .
Žádná politická krize netrvá věčně. Stejně tak jako zmizelo téma korupce (a před ním další, dnes již zapomenutá), zmizí během příštích pár letech z veřejné debaty a politické agendy i toto téma a bude nahrazeno jiným. Veřejnost se unaví, imigranti a jejich řádění se omrzí, lidé budou chtít mluvit o něčem jiném.
 .
Tím novým tématem, jež dnes, stejně jako dříve odpor proti neomarxismu a imigraci, přežívá zatím jen kdesi v zastrčených koutech internetu, v hlavách lidí, považovaných za blázny, novým trendem, zatím obecně neviditelným a nevnímaným, který se chystá vynořit z hlubin společnosti, je masivní ztráta pracovních příležitostí v důsledku technologických změn.
 .
Vím přesně, jak to zní v roce 2018, v měsících plné zaměstnanosti, kdy hlad po pracovnících pociťují všechny průmyslové obory. To však není podstatné. Stejně tak neuvěřitelně vypadal strach z problémů, jež dnes představují osu veřejného diskurzu, ještě před dvěma roky.
 .
Za čtyři roky se euroamerická civilizace propadne do hrůzy z budoucnosti bez práce. Samořiditelná auta a umělá inteligence začnou likvidovat pracovní místa tempem, jež nebude mít v historii obdoby. Zhruba za čtyři až šest let zmizí z pracovního trhu nejméně třetina příležitostí, aniž by za ně vznikla náhrada. Co víc, trend se nezastaví, v příštích deseti až dvanácti letech se bude stupňovat. V roce 2022 a dalších budeme stát před něčím, co se v těchto dnech jeví jako dokonalé šílenství – před vizí společnosti, v níž už nebude práce vůbec žádná.
 .
A bude to víc, než jen vize. Bude to čistá realita. Nezvratná krize, dokonalý problém. Ne něco, co lze změnit restrukturalizací politické agendy. Neexistuje žádný způsob, jak tomu zabránit.
Vítejte v roce 2030. Ve světě, který vás nepotřebuje.

[ad#pp-clanek-ctverec]
Autor: VIKTOR LOŠŤÁK
Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (19 votes, average: 4,32 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky