Dotlačí to anglosasové do III. světové války?

Před necelým rokem jsem napsal zde na Litterate úvahu, ve které jsem rozebíral otázku, zda to anglosasové „dotlačí“ do III. světové války. Bylo to v době, kdy tady diskutoval ještě K42 a ten zastával přesvědčení, že se fakticky o nic nepokusí, protože by dostali pořádný výprask. Přestože jsem s jeho argumenty a předpokládaným výsledkem souhlasil, argumentoval jsem, že jejich zástupci s reálným hodnocením situace nemusí být ve většině, která nakonec rozhodne. Říkal jsem, že se klidně může stát, že ve většině budou zastánci excelovských tabulek a působivých powerpointových prezentací, kde se realita vykresluje úplně jinak … tak nějak optimističtěji a veseleji. Tvrdil jsem a stále tvrdím, že anglosasové jsou v zoufalé situaci co se týče udržení své hegemonie a jak známo, zoufalí lidé dělají zoufalé věci.

Ve zkratce jsem tehdy napsal: Netuším, jak to „navlečou“, ale logika mi říká, že se pokusit musí.

O co se vlastně „hraje“

Dnes jsme o necelý rok dále a pro odhad toho, co asi bude následovat musíme pochopit o co se tady vlastně „hraje“. Princip se pokusím ukázat na něčem, co bude asi každý znát – na organizaci obyčejné party, protože princip je stejný, ačkoliv se jedná o trošku větší „party“ … přímo globálního rozměru.

Takže, jak taková parta, která má svého vůdce a snahu ovládat své „území“ vlastně funguje? Tvrdím, že to vůdcovství je v podstatě psychologická záležitost – vůdce je jenom jeden a proto může být kdykoliv přemožen, resp. přečíslen. Přesto tomu tak nebývá, mj. protože si kolem sebe soustředí své věrné, kteří na celé věci profitují … a tito proto vůdce podporují. Pro udržení své hegemonie musí vůdce čas od času ihned v zárodku potlačit jakékoliv pokusy o rebelii. Většinou to udělá tak, že si vybere nejslabšího „rebelujícího“ a tomu dá naprosto nepřiměřenou „nakládačku“ … s poznámkou, že tohle potká každého, kdo nebude poslouchat. Někdy bitku svede sám, někdy s podporou svých nejbližších věrných, kteří pak mohou profitovat z výhod hegemonie, ale vždy je to divadlo určené pro ostatní, nezúčastněné.

Ten vzkaz je následující – hegemon jsem JÁ a pokud MNE a moji partu nejvěrnějších budete poslouchat, tak se nic neděje (postarám se o Vaše bezpečí), ale kdo odmítne poslouchat mé dobré rady, ten dopadne jako tady ten chudák …

No a jak toto pak vypadá na globální úrovni? Máme zde vůdce, hegemona – USA a jeho partu věrných, jako je Velká Británie, Německo, Francie atd. Výhody, které pobírají z podpory hegemona jsou taky odstupňovány podle „blízkosti“ k vůdci … proto např. Američané a Angličané v podstatě jedno jsou. A jak dopadli rebelové? Neznámější rebelové Husajn i Kaddáfí přišli s myšlenkou opustit USD … oba jsou mrtví a jejich země byly ukázkově vybombardovány do středověku. Ta myšlenka přestat používat USD byla extra nebezpečná, protože moc hegemona stojí na možnosti neomezeného tisku zelených papírků a faktu, že jej „povinně-dobrovolně“ všichni používají. Druhým pilířem pak je ovládání masmédií – proto pokud nezakážou internet nebo svobodné publikování na něm, tak skončí jeden z hlavních pilířů jejich moci. Všechny ty války USA nebyly a nejsou nic jiného, než demonstrace síly … ukázka před celým světem, co se přihodí tomu, kdo nebude plnit přání hegemona. A dosud to celkem fungovalo.

Ještě jedna podstatná věc – protože se opravdu jedná o „partu“ globálního rozsahu, tak i způsob řízení je maličko jiný než u menší party. Jestliže u menší party lze uplatnit přímé řízení, pak v globálním měřítku jsou k dispozici pouze mechanismy nepřímého řízení. To má jednak dlouhou setrvačnost a druhák nelze být očividně agresivní, protože by se mohli vzbouřit lidé, kteří se o politiku nezajímají a které se podařilo přesvědčit, že hegemon vždy koná v jejich prospěch a hlavně koná „spravedlivě“.

Proto parta hegemona musí mít vždy záminku pro svou trestnou výpravu.

Celé dnešní divadlo je tedy o získání nezúčastněných na svou stranu, přičemž hegemon nemůže začít bitku jako první. Vždy musí jít o „spravedlivou“ reakci v zájmu zachování dosavadního „pořádku“. A teď si vzpomeňte co předcházelo všem agresím USA, naposledy před invazí RF na UA … provokace nejvyššího stupně doprovázené „úniky“ zpráv tajných služeb o datu zahájení agrese neposlušného člena, kterého bude třeba spravedlivě ztrestat. A protože anglosasové mají jednu sympatickou vlastnost – to co jednou fungovalo, opakují neustále, tak nyní se to samé děje i v případě Íránu. A nedejte se mýlit, že rakety na velvyslanectví vypálili Izraelci … jsou ze stejné party.

Ze všeho jako sláma z bot čouhá urputná snaha anglosasů rozpoutat opravdu velký konflikt, aby mohli „spravedlivě“ udeřit klidně i jadernými zbraněmi. Proto správná taktika musí být jít proti tomuto jejich záměru.

Něco mi ale říká, že Putin tohle správně zanalyzoval a hlavně se mu asi podařilo o správné taktice asi přesvědčit i ostatní rebely. Ale nikdy nic není jisté i rebelující strana má své „horké“ hlavy a jestřáby, kteří by bitku nejraději zahájili ihned, takže se konflikt (k velké radosti anglosasů) může spustit kdykoliv. Ovšem zdůrazňuji – správná taktika je nenechat se vyprovokovat … ostatně tady máte odpověď, proč se Putin jeví jako ten, kdo ustupuje a nechává neustále překračovat namalované „červené čáry“ a je v podstatě brán za toho, kdo brzdí „své jestřáby“.

Proč být zdrženlivý?

Ono totiž podstatné je, co se za této situace, během toho času, děje směrem k tomu publiku (resp. na jeho straně), kterému je představení určeno – tedy zbytku světa. A tomu zbytku světa je den za dnem jasnější, že RF bojovat nechce, že Putin je ten umírněnější a za čím dál jasnějšího agresora jsou anglosasové – tuhle “foukají“ do Ukrajinského ohníčku, tuhle rozdmýchávají plamínky na Blízkém východě a do toho vykřikují, že je třeba srovnat neposlouchající Čínu. Navíc, v souběhu s tím vším jde ekonomické (samo)pouštění žilou celého KoZa a završeno to je v proudu času zeslabujícím strachem z hegemona nezůčastněných, protože všichni přeci vidí, že není schopen zkrotit a potrestat někoho, kdo odmítá hegemonii současného vůdce.

Čím déle tento stav bude trvat, tím více NEVRATNÝCH škod bude napácháno na straně KoZa.

Anglosasové mají obrovský a neřešitelný problém, který nemohou za natištěné peníze vyřešit – chybí jim čas, který jde doslova proti nim. Čím dál více států přestane mít strach z hegemona (roste tedy povědomí o beztrestné neposlušnosti) a hegemon, díky ekonomickému (samo)pouštění žilou, bude mít čím dál méně sil k trestání zvětšujícího se počtu neposlušných. To je už nezastavitelný a pro anglosasy neřešitelný problém. Asi dříve nebo později dostane parta hegemona „za vyučenou“, ale nestane se to dříve než to bude „spravedlivě“ požadovat ten zbytek světa, který se vymaňuje ze jha anglosasů.

Neoconi a realisté

Žádná parta není v názorech jednolitá – na anglosaské straně i na straně odpůrců hegemona, proto nelze vyloučit zkratkovité jednání. Nicméně, dost nasvědčuje tomu, že neoconi na straně anglosasů začínají být v menšině a svou vůli asi prosadí realisté, kteří si uvědomují, že hospodářsky na delší konflikt nemají.

Každá parta musí kolem sebe šířit mýtus výjimečnosti – ať už co se týče, síly nebo vědomostí atd. A nutno uznat, že v tomhle jsou anglosasové nedostižní, ostatně jak sám uznal Putin v rozhovoru s T.C. Na druhou stranu jsou tak dobří, že část té jejich party této svoji propagandě prostě uvěřila a proto si myslí, že RF hravě porazí … když budou chtít. Naposledy Sikorski, když se nechal slyšet, že si drzý Putin musí uvědomit, že KoZa je 20x ekonomicky silnější … debil. Jemu nedochází, že bude něco špatně, když např. kapitálová hodnota Apple v jejich soustavě hodnocení je násobně vyšší, než hodnota (dle jejich měřítek) např. výrobce hypersonických střel RF. On snad ani nevnímá, že „tlusté“ trubky vedou z RF do Evropy a ne naopak, protože Evropa už žádné zdroje nemá. Prostě ukázka zástupce neoconů, kteří uvěřili vlastní propagandě. Dále, dnes je už i pastevcům koz jasné, že západní „wunderwaffe“ jsou o ničem. KoZa totiž nevyrábí zbraně pro vítězství, ale pro svůj zisk. Proto jsou komplikované a jedinečné … a tedy řádně drahé a těžko (čti draze) udržovatelné. Ovšem vítězí strana, která bude mít zbraně rychleji a jednodušeji vyrobitelné a opravitelné, nejlépe tak navržené, aby je co nejrychleji mohlo vyrábět co nejvíce subjektů – ale tohle jde přesně proti zájmům zbrojařů KoZa. … co patenty a příjmy z nich, když by to mohl vyrábět kdejakej hejhula? … ne, ne!!! … peníze na prvním místě. Stejně jako musí pravda ustoupit dobrému příběhu v jejich světě, tak budoucí vítězství na bojišti musí ustoupit okamžitým ziskům.

Co bude asi následovat?

Těžko říct, záleží v jaké fázi zareagují rebelové, tedy RF, Írán a Čína, zatím aktéři absolvují zahřívací kola a nutno říct, že skřípání ve spolupráci je slyšet čím dál míň. Zatím bych to tedy viděl na zdrženlivost k nějaké větší odvetě, protože čas, jak jsem popsal výše, hraje v prospěch rebelů. Nějaká „facka na sále“ asi padne, ale taková, aby hegemon nemohl začít vyřvávat o „oprávněné a spravedlivé“ jaderné reakci. Výborný byl tah s Hútii, kdy rebelové mohou říct „to my ne, to oni sami“ a přitom KoZa má uzavřen pro své obchodní lodě Suez … tedy další ekonomické pouštění žilou KoZa.

Možná rupnou nervy anglosasům, ale řekl bych, že půjdou cestou, jak sdělil jejich mluvčí Macron. Takže bych očekával, že jednotky NATO na UA nastoupí, ale budou vyvíjet max. snahu, aby RF zasáhla území člena NATO … a tím mohl začít ryk o nevyprovokovaném napadení státu NATO. K tomu „napadení“ člena NATO ze strany RF může dojít až bude zbytek světa souhlasit s postojem, že provokací už bylo dost a ta odveta je namístě. Neoconi na straně anglosasů se to budou snažit vyprovokovat co nejdříve (dokud zbytek světa ještě není zcela na straně RF), realisté, kteří si uvědomují skutečné rozložení sil, to nadšení budou spíše brzdit. Nečekal bych otevřenou rozmíšku mezi neocony a realisty na jejich straně, spíše postup „jo jdete na to milí neoconi správně, podporujeme vás ve všem, ale … tady jsme něco zapomněli vyjednat a odsouhlasit … tady něco naplánovat a objednat … tedy chvilku počkejte“. Prostě taktika sypání písku do soukolí, ale tak, aby, když by se opravdu zadařilo, mohli i realisté říct, že byli na jedné lodi s neocony. Takže můžeme čekat provokace s cílem vyprovokovat pořádnou akci, aby mohli „spravedlivě“ na „nevyprovokovanou agresi“ řádně a plnou silou, klidně i jaderně odpovědět – takhle by to ale musel akceptovat ten zbytek světa.

A jak to asi skončí?

Hodně bych vsadil na to, že žádné příměří nebo něco podobného se konat nebude. Putin asi všem polopatisticky vysvětlí, že čas lhaní a uzavírání prázdných smluv už mají za sebou a vzali si z té doby ponaučení. Rozpustili východní blok a Varšavskou smlouvu a … a byli podvedeni, nabídli spolupráci s KoZa a … a nenastala spolupráce, ale byli okamžitě drnacováni … chtěli svou bezpečnost vyřešit smírně Minskými dohodami a … a opět byli podvedeni … Věc se má očividně tedy tak, že cokoliv jiného než absolutní kapitulace anglosasů totiž v podstatě znamená jen oddechový čas na konsolidaci jejich sil k opětovnému zahájení tažení za světovládou.

Troufl bych si říct, že ani žádná nová studená válka nebo nová železná opona se konat nebude. Anglosasům jde dle mého o vše a vědí to, proto ta hysterie a zoufalé činy z jejich strany. Taktika, kdy vypouštějí informační balónky typu, že možná by i souhlasili s dělením UA nebo že přeci jenom by možná i souhlasili s nějakým mírovým jednáním je opět určeno pro diváky a má zachránit vývěsný štít o „zodpovědném“ přístupu hegemona k důležité otázce. Můj tip je, že jednání nakonec samozřejmě bude, ale bude se nápadně podobat ukázkové kapitulaci a pravděpodobně dříve nebo později tedy anglosasové uslyší větu:

Tady si sedni a podepiš! … číst to nemusíš.

.. a pak anglosasům bude přidělen prostor území kontinentu Severní Ameriky a Britům jejich ostrovy. Evropa bude v zóně „ruského světa“, který ale již má (naštěstí) praktickou zkušenost z faktu, že vděčnost a lásku na bodácích vysedět nelze.