Demonstruji, demonstruješ, demonstrujeme… A dál?

Postupem týdnů se ale nabízí jiná otázka, než ona “proč ne”. Ta otázka zní: Proč ano? Je důvodem jen ANO?

Takže možná pár rad od člověka, který má také rád plný sál, a chce, aby ti lidé přišli opět příště. 

Témata musí být stále zajímavá – takže jedno, stále se opakující téma, za chvíli omrzí, bude nudit a odrazovat od chuti přijít. To, že má odstoupit premiér pro svůj střet zájmů a řadu jiných věcí a ministryně spravedlnosti, aby byla zachována nezávislost justice, zní už několik týdnů. Výsledek? Neodstoupili a neodstoupí. A přichází vakuum, protože s tím se asi tak nějak nepočítalo. Kdo však sleduje politickou scénu, s tím počítat měl – máme prostě premiéra, který neodstupuje – za žádných okolností. 

Dále – pokud sdělujete a popisujete problém, je třeba navrhnout i to, jak z něho ven. Tedy nabídnout řešení. Pouhý popis problému bez alespoň náznaku řešení bude totiž za chvíli pro účastníky čehokoliv (ať odborné přednášky či demonstrace) ztrátou času. Bez ohledu na to, že problém budou popisovat různí lidé, různě dramaticky či nápaditě, a opakovat různě pořád totéž, pořád to bude jeden a tentýž problém, prozatím bez řešení. A to, že není řešení, nezachrání ani velkoplošné obrazovky. 

To publikum tedy nesmí definitivně pochopit, že si sami nevíte rady. Pokud to pochopí, rozejde se, protože si řekne, že ti na pódiu jsem na tom stejně, jako ti pod pódiem. Jsou naštvaní na stav věci, umožnili to říct všem hodně nahlas, dokonce do mikrofonu na Václavském náměstí, ale co s tím stavem věcí dělat neví stejně tak, jako ti, co jim přišli naslouchat. Stojí tam tedy naštvaní bezradní nahoře (na pódiu), a naštvaní bezradní dole (pod pódiem). A dál? 

Co vlastně může být dál? V demokratické společnosti jen nové volby. Kdyby toto skandoval Václavák a jiná náměstí, mělo by to logiku. Jenže – mají teď nové volby logiku? 

Dívaje se na průzkumy popularity stran i jednotlivých politiků, nové volby neřeší vůbec nic, respektivě neřeší jediný problém, který byl zatím do mikrofonu na náměstích hlasitě křičen, či pateticky štkán. Andrej Babiš je premiérem, protože vyhrál s hnutím ANO s vysokou převahou volby. Ta výhra měla dva základní důvody – jednak jeho vynikající marketing a nasazení, s nímž získal na svou podporu třeba i Jaromíra Jágra, jednak jeho trpělivost čekat, až se ti před ním totálně znemožní, a umetou mu cestu do Strakovy akademie sami – tím, jak to, omlouvám se, “posírali”. A oni mu tu radost opravdu dělali – submisivní Petr Nečas a ve sněmovních lavicích vyrůstající nevýrazný Bohuslav Sobotka bez jakýchkoli vlastností lídra lidu nemohli střet s pardálem z tvrdého byznysu vyhrát ani omylem. O všech dalších v politice kradnoucích kmotrech tradičních stran nemluvě – ti všichni nástup Andreje Babiše tak nějak jako vedlejší produkt svých zlodějin připravovali. A on toho obratně a tvrdě využil. Taková je politika. 

Ne nadarmo naskočí název filmu Prohnilí proti prohnilým – protože tak možná uvažoval český volič. Jsou v politice lumpové a gauneři? Tak to chce ještě o stupeň vyšší ligu, aby je to dostalo na lopatky. A stalo se. Pokud Češi nechali vyhrát volby Slováka, který neumí ani pořádně česky, který má za sebou ne příliš zářnou minulost z bývalého režimu, a který zbohatl na privatizaci, a dokonce který je aktuálně trestně stíhaný, museli být totálně vytočení na to, co bylo. Navíc se mnozí netají obdivem ke schopnostem a cílevědomosti Andreje Babiše, který se nedal odradit, a zpočátku vysmívané hnutí dovedl do sněmovny a do vlády jako vítěznou sílu čelem. V dobách, kdy selhávají údajní demokrati, protože začnou krást, lhát a hrát si v politice na novodobou šlechtu, obklopenou vlivnými podnikateli, tedy v dobách, kdy se ztratí ze zorného úhlu politiků normální občan, nastupují pravidelně a snadno diktátoři, kterým zpočátku lid tleská, a jeho vlastní lidé k němu obdivně vzhlíží. Úspěch je totiž stejné afrodiziakum, jako ta plná náměstí. 

Takže nové volby náměstími logicky nezní. Nebyly by totiž teď tím řešením. Jednak proto, že Andrej Babiš patří nadále podle průzkumů mezi tři nejdůvěryhodnější politiky, dále proto, že jeho hnutí ANO je nadále výrazná jednička, a i kdyby lidé “z nouze” volali po kompromisu, tedy hnutí ANO ano, ale ne Andrej Babiš, není to možné – hnutí ANO je postaveno na jednom jméně, s ním stojí a padá, tedy nemá kde vzít jiného lídra, protože žádná tvorba lídrů uvnitř hnutí neběží. Proto z něj také všichni, kdo by měli chuť se výrazněji profilovat, tedy lidé s vlastnostmi lídrů, odešli. ANO je armáda, která poslouchá svého generála – a bůh suď, jak se to AB podařilo. 

Takže ona plná náměstí jsou v patové situaci. Snaží se pojmenovat problém, což se tu a tam lépe, tu a tam hůře daří, ale nedaří se jim formulovat jakékoli řešení. Křičí se do mikrofonu, co je špatně, ale neříká se, co dělat, aby to zase bylo “dobře”. 

Je tedy otázkou, zda bez politické síly v zádech, připravené jít do voleb s novým, neokoukaným, přitom životem protřelým a hlavně charismatickým lídrem, mohou demonstrace vůbec něco změnit na české politické scéně současnosti. Nemohou. Jakkoli se nespokojeným na plný Václavák dobře dívá, protože veřejně zní to, co se doma říkalo u zpráv. 

Ale demonstrace začnou mít pro AB nebezpečnou sílu až v okamžiku, kdy namísto Ani Geislerové, Jitky Čvančarové nebo studenta organizátora přistoupí k mikrofonu NĚKDO s velkým N, a řekne ztichlému davu – jsem ten a ten, jdu do příštích voleb, mám za sebou ty a ty zkušené ekonomy, právníky, učitele, starosty, lékaře a další, a jsme pro vás připraveni vyhrát volby a řídit tuto zemi. Někdo, komu budou lidé věřit, kdo umí nadchnout…a kdo ty lidi pod pódiem nepodrazí. 

Pokud to bude stále jen o demisi dvou lidí, do té doby se bude Andrej Babiš smát. Právem – z onoho A mu totiž nic nehrozí, a on to dobře ví. Z návrhu řešení, tedy z onoho B, už by mohl mít těžké spaní. Takže slovní hříčkou – v boji proti AB musí znát pódium A i B. To B na těch náměstích zatím nezní, a to je jejich největší slabina. Přesto je možná dobře, že lidé do ulic jdou, a že názory zní. Věřme jen, že to neslouží k tomu, aby nás to v republice rozbíjelo na více táborů, než je zdrávo. Nejednotný národ je snadná kořist. Koho? Všech kolem. EU počínaje i konče.