Dědičný ministr Toman

Okénko do historie

Abychom zachovali kontinuitu, je třeba nejdříve zmínit Miroslava Tomana staršího (* 28. května 1935, Viteň), který je momentálně českým podnikatelem v potravinářství. Pokud však projdeme jeho curriculum vitae, zjistíme, že na své cestě k moci rozhodně nezahálel. Byl členem Komunistické strany Československa a Ministrem zemědělství a výživy České socialistické republiky, ministrem zemědělství a výživy Československé socialistické republiky, Místopředsedou vlády České socialistické republiky a Československé socialistické republiky, předsedou České komise pro plánování a rozvoj, poslancem České Národní rady a Sněmovny národů Federálního shromáždění za normalizace.

Je absolventem vyšší Rolnické školy v Klatovech, poté vystudoval Vysokou školu zemědělskou v Praze a získal externí aspiranturu v Brně. Postgraduální studium absolvoval na Vysoké škole politické ÚV KSČ v Praze (vokovická sorbonna). V letech 1954 až 1960 pracoval jako zemědělský technik, poté 3 roky jako zástupce vedoucího odboru ONV. Do roku 1970 zastával funkci vedoucího oddělení racionalizace a technického rozvoje ve Výrobní zemědělské správě Louny. V letech 1970 až 1974 byl ředitelem Okresní zemědělské správy v Kroměříži, členem okresního výboru KSČ a předsednictva OV KSČ v Kroměříži, poté už se stal plnohodnotným papalášem v celostátních funkcích.

V letech 1975–1980 zastával post ředitele odboru na ministerstvu zemědělství ČSSR, v letech 1980–1981 byl náměstkem předsedy Státní plánovací komise, v letech 1981–1983 ministrem zemědělství a výživy České socialistické republiky ve čtvrté vládě Josefa Korčáka, pak od roku 1983 přešel na federální vládní úroveň a byl ministrem zemědělství a výživy ČSSR ve čtvrté vládě Lubomíra Štrougala a páté vládě Lubomíra Štrougala a šesté vládě Lubomíra Štrougala, přičemž v páté vládě Lubomíra Štrougala (v letech 1986–1988) byl i místopředsedou vlády ČSSR. Následně se v letech 1988–1990 stal místopředsedou české vlády (vláda Františka Pitry), přičemž v této funkci zasedal z titulu své funkce předsedy České komise pro plánování a vědeckotechnický rozvoj.

XVII. sjezd KSČ ho zvolil za kandidáta Ústředního výboru Komunistické strany Československa. V roce 1985 mu byl udělen Řád práce.

Ve volbách roku 1981 byl zvolen do České národní rady. Ve volbách roku 1986 byl zvolen do české části Sněmovny národů (volební obvod č. 55 — Kroměříž-Gottwaldov, Jihomoravský kraj). Ve Federálním shromáždění setrval do konce funkčního období, tedy do voleb roku 1990. Proces kooptací do Federálního shromáždění po sametové revoluci se ho netýkal.

Má syny Miroslava Tomana ml., a Zdeňka Tomana. Dnes podniká celá famiglia v potravinářství, jak jinak (firma Agrotrade).

Nu a nyní k současnému ministrovi. To je Miroslav Toman mladší (* 6. 2. 1960 v Žatci), v Brandýse absolvoval střední Traktorku (1975–79) a z ní nastoupil ihned na Vysokou školu zemědělskou v Praze, kde se přioděl titulem ing. (1979–83). Následující tři roky pracoval jako zootechnik v JZD Tečovice, pak se na vysokou školu vrátil a působil jako asistent v oboru mlékárenství a z asáka si po čtyřech letech dozdobil jméno ještě titulem kandidáta věd (CSc., 1990).

Byl a je členem statutárního orgánu mnoha společností. V letech 2002 až 2006 byl náměstkem ministra zemědělství, poté se stal prezidentem Potravinářské komory České republiky. Tuto funkci přerušil, když byl jmenován do Zemanovy vlády Jiřího Rusnoka v roce 2013–2014.

Dne 28. října 2015 ho prezident Miloš Zeman vyznamenal medailí Za zásluhy.

Já mám pocit, jakoby tohohle pána zmrazili soudruzi někdy v roce 1988 a teď ho po 30 letech probudili jak Johna Spartana (Demolition Man), aby tady po bolševicku znovu zavedl centrální plánování. Jinak snad není možné, aby tohle kdokoliv myslel vážně.

Nevím, proč se stát neustále snaží regulovat to, co není potřeba. (Cena piva je moc nízká, dovážet se má jen to, co nemáme… apod.) Ať si spotřebitel vybere, za co chce zaplatit, ale jak mohou být v obchodě levnější brambory z Austrálie než ty české? Vždyť přece brambory (et cetera) také něco váží a ta doprava není zrovna levná (nemluvě o ekologické stopě).

Asi je to zbytečné, ale kdyby chtěl, tak tady si může udělat nad tou politickou ekonomií, kterou ho na té hnojárně učili, nějakou základní tržní nástavbu.

Já sice do jisté míry rozumím jeho touze po uzavřeném hospodářství, omezení konkurence a dogmatu potravinové soběstačnosti (to už je u soudruhů taková mantra), jenže všechno musí mít určitá měřítka. Potravinově soběstační jsme nebyli ani v tom režimu železné opony, která sloužila hlavně k tomu, aby jim občané z toho skvělého ráje neutíkali příliš rychle a snadno. Jsem dokonce ochoten porozumět tomu, že nadměrná závislost na dovozových potravinách je strategicky nebezpečná v případě, že by došlo na závažné lámání chleba a z dnešních „přátel“ by se obratem mohli stát „nepřátelé“. Jenže když se na to tak dívám, tak mám silný pocit, že ti věrohodnější přátelé leží spíše těsně u našich hranic, než někde přes půlku Evropy či světa. A to zejména státy, které si prošly už svou historickou érou reálného socialismu a i když se silněji či  slaběji vyskytují různé resentimenty, přece jen nemáme většinově tak autodestruktivní povahu, abychom si to znovu zopakovali.

No a to jsem vlastně původně chtěl psát o rozšířeném bludu, jak nám Evropská mumie zničila cukrovarnictví. Tak někdy příště…