Daňový zářez až do krve

Avizované se stalo skutkem. Poslanecká sněmovna nám schválila největší zářez do daní. Daňová sazba slušně klesne a s ní klesne i daňový základ, který se nadále bude počítat z hrubé mzdy a nikoliv z té superhrubé. Daňový poplatník s průměrnou mzdou tak měsíčně na výplatě uvidí cca 2500 Kč navíc. Dvě třetiny zaměstnanců a jiných lopat, které průměrné mzdy nedosahují, budou mít adekvátně méně, jedna třetina bílých límečků, co berou větší prachy, ti budou mít adekvítně více a zřejmě budou mít víc i ti, co dosahují hodně nadprůměrných příjmů, ale oni budou mít o dost progresívnější procento. 

Tak či onak, původní pravicový sen, který za Topolánka vyhrál volby ODS a který se pak neuskutečnil, protože se ukázalo, že by to stát nejspíš položilo, se vyplnil až za Babiše. Babiš to původně ani nesliboval a pokud ano, tak jen krotce, nestavěl na tom celou kampaň. Ale vyplnil to. Vyhlásil, že se u nás hospodaří dostatečně skvěle a rozkrádačky rozpočtu se o tolik snížily, že si stát může dovolit nechat lidem víc peněz.  

Sice do toho vlezl koronavirus, ale Veľký Bocián v tom nevidí až takový problém, aby musel měnit své plány a sliby. Půjčovat a zadlužovat se budou všude a pro nás je důležité se zadlužovat o fous méně než Německo. Pak je vše v pořádku, protože když může Němec, my můžeme taky. 

Při jednání sněmovny ještě prošel návrch pirátského Ferjenčíka, aby se zvýšily odečitatelné položky, což by zase zvedlo lidem prachy asi o tisícovku měsíčně, ale to už asi neprojde, ani Andrejko nechce svoje sliby plnit příliš velkoryse. 

Já osobně jsem akorát ten pobírač průměrné mzdy…  ve šrajtofli se mi měsíčně objeví dva litry a něco k tomu. Slušný kšeft… Třicet tisíc ročně. To udrží cérenku na střední škole, aniž bych musel nějak hluboko dojit jiné položky rodinného rozpočtu. 

První vidlácký dojem…. poprvé v životě mám lidsky rád pravičáky. A zapomněl jsem na ledacos, co mi na Andrejovi vadilo. Bližší košile než kabát. Dcerka půjde brzy na školu, náš rodinný rozpočet je vyrovnaný i teď, něco nahospodařím a až pak přijde účet za učebnice a lyžařský zájezd v Alpách, budu mít kam šáhnout. Na první dobrou jsem jednoznačně pozitivně rozpoložen. 

Pořád si myslím, že Andy bude muset do voleb ještě něco přihodit, protože jinak by mohl být jednoduše odsunut do opozice, protože jeho vítězství nebude dost impozantní.  Tož Andreji… prosím ty přídavky na děti. Beru cokoliv, ale líbilo by se mi, kdybys ukradl nápad Lidovcům a vydával ho za svůj. Dej pět litrů na dítě. Moje žena by nemusela chodit do práce, mohl bych jí platit zdravotní i sociální a doma by vládly poměry z finančního hlediska zcela idylické. Stal bych se tvým apolegetou, asi bych tě začal i upřímně milovat a zřejmě bych zapomněl na všechny tvoje oligarchická negativa a dokonce bych možná zapomněl i na to, že ve všem je nějaký háček a že to určitě nebude tak úplně zadarmo. 

Obraťme list. Státní rozpočet přijde o 90 miliard. Údajně. Něco se vrátí zpátky na DPH, protože lidi všechno nenacpou do štrozoku, takže se trochu roztočí poptávka. To roztočí inflaci, bo bude důvod zdražit, to během pár let celé snižení daní zase pohřbí a řekl bych, že za pět let už to bude zase stejné jak dneska. Sice budeme mít nominálně o deset procent víc, ale rohlíky zdraží o procent dvacet. 

Řekl bych, že se u nás ročně pořád víc rozkrade než o kolik peněz přijde  rozpočet. A pořád jsou největší tunely v krajích.  Hejtmani už byli upozorněni o co se krajům zkrátí příspěvky, takže opozice sice posbírala hejtmanská křesla, ale bude míň na investice, tedy i míň na úplatky. Při trošce štěstí (ve které nevěřím) bychom mohli zjistit, že jsou silnice po celé republice pořád rozkopané, nikudy se nedá projet, pořád se staví pavilony v nemocnicích, pořád vznikají domovy důchodců, jen pravičácčtí hejtmani si stěžují, že stát je pravicově úsporný. 

Svým způsobem se mi moc líbí to strategické hledisko celé této akce. Andrej si udělá oko u pracujících, protože to jsou bývalí voliči ČSSD. Pracující lopaty dostaly přidáno. Sice se mluví o tom, že nízkopříjmoví to moc nepocítí, ale upřímně – uklízečky a přidavači na stavbách dneska volí především Okamuru. Takže žádná ztráta. 

Tvrdě makající lopaty, které díky mnoha přesčasovým hodinám udržují přijatelný standart svých ratolestí, ti to pocítí. A zřejmě budou i vděční. To co cinká, je definitivní umíráček ČSSD, která si po třiceti letech zatínání seker do rozpočtu začala hrát na zodpovědnou. Samozřejmě jí to nikdo nevěří. Nejspíš ani Maláčová ne.  

Koalice TOP, ODS a STAN se rozpadla dřív než vznikla. Andrej natáhl ruku k Fialovi a on ji stisknul. Skoro jako by si Andrej pana profesora u ODS pěstoval. Zřejmě tušil že s partajními šíbry nebude problém, protože jsou tam všichni nadržení na vládnutí, tedy především na dobré fleky = dobrou bonanzu. A Fiala dost blbej, aby se vyrovnal s posměchem za rychle opuštěný zásadový postoj.  ODS má akorát ten potřebný počet hlasů, aby nahradila alespoň na jedno období ČSSD, než si průměrný pravicový volič uvědomí, že může rovnou volit Babiše, protože ten mu splní víc. Vojtu Filipa u ANO nahradí náš polojaponec. Už je ve sněmovně dlouho a nic moc z toho nemá. Něco se mu dá a on bude vládně tolerantní. Také jedno období, než si jeho voliči uvědomí, že Tomio je jen tlučhuba… Tolik k Andyho strategii.  

A stát? A dluhy? A odpovědnost? Co naše děti, které to budou splácet? 

Nejsou to trochu zbytečné starosti? Už dneska máme nesplatitelné dluhy. Už dneska máme sekeru, která se nedá nijak napravit. Už dnes děláme peníze nikoliv prací, ale tisknutím. Už dnes jsme závislí na celém našem západní okruhu, už dnes ručíme tak či onak za jejich dluhy, což se ukázalo při hypoteční krizi. Američani si udělali malér s hypotékami, ale nakoupily to od nich všechny banky úplně všude a všichni občané pěkně zachraňovali svoje bankéře. Bez ohledu na jinou měnu, bez ohledu na cokoliv. 

Sice pořád máme českou korunu, ale přes burzu a její výkyvy jsme propojeni úplně dokonale. Běžně doplácíme na neúrodu v Rusku, běžně doplácíme na neklid ve státech těžících ropu, běžně doplácíme na nedostatek poptávky z Dojčlandu. Běžně doplácíme na výrobu přesunutou do Číny. 

Současnou sekerou se jen o nějaký ten rok urychlí onen celozápadní maxikrach. Všichni tady na Kydech s ním tak nějak pochmurně počítáme. Všichni tady řešíme, jak se co nejvíce odstřihnout, jak se zabezpečit jinak než penězi, jak se postarat sami o sebe. Někdo se ohání rýčem, jiný dělá ve sklepě zásoby, další kupuje už třetí kvér. Jiní přemýšlejí o komunitách, preperství, já hromadím živé konzervy a kupuju půdu, kterou nikdo jiný nechce. Každý čekáme ten megaprůser trochu odjinud…

…. ale je tu mezi námi někdo, kdo věří, že je možné v reálné České republice a reálné EU s jejími Zelenými úděly  dosáhnout pomocí rozpočtové kázně vyrovnaného ba přebytkového rozpočtu, postupného umoření dluhů a vybudování nových lepších továren, aniž by to znamenalo jihoamerickou chudobu pro většinu z nás? 

Jaký bude pro běžnou lopatu rozdíl mezi chudoubou z rozpočtové odpovědnosti a chudobou z krachu státního rozpočtu? Nebo bude rozdíl mezi krachem ze Zeleného údělu a krachem z rozfofrovaných státních financí?  Bude rozdíl mezi snahou udržet neudržitelné  a jízdou z kopce za natištěné peníze? Nebo snad někdo věří, že se s námi o případnou rozpočtovou kázeň podělí i ti kovaní podnikatelé, kteří sní o rychlém propouštění  a že soudy přimhouří oči nad podivnými praktikami vůči zaměstnancům? Nebo snad čekáte, že když my lopaty budeme rozpočtově ukáznění, že se v EU zruší daňové ráje, nebo je zakážou alespoň u nás? Čekáte, že když budete platit daně, tak je u nás bude platit i Google? 

Vidlácky říkám, bližší košile než kabát, protože kabát už dávno nemáme pod kontrolou. Tak raději ty prachy. Já je neutratím za televizi a cigára. Já je nechám děckám na školu, opravím střechu, nebo si pořídím nový kotel na paření prasat. Koupím si samé věci, které mi nikdo neukradne, protože se to nevyplatí. Koupím si věci na práci. Koupím dětem trochu znalostí. Ideálně nějakých prakticky použitelných. Třeba řeznický výuční list podmíněný praxí na jatkách. Koupím do zásoby nějaké uhlí a náhradní díly do plynového kotle Destila. Koupím si pár demižonů a naplním je portským. 

Jednou to stejně přijde… a pak se ukáže. Pak bude tak jako tak každý svého štěstí strůjcem.  Pak bude sakra znát, kdo utrácel za budoucnost  a kdo se propil do zkázy. A navíc existuje nepatrná šance, že má Andrej pravdu. Že to rozpočet unese. 

Je to jen můj soukromý vidlácký názor na věc. Nikomu ho nevnucuju a předpokládám, že v diskusi zaznějí i jiné argumenty nejen ve prospěch mého postoje.