Další střet kromaňonců s neandrtálci

Nejkomičtější na celé věci ovšem je, že jediný, kdo tu vyčníval jak jednooký mezi slepými, leč zároveň mezi ostatními působil – jak kdosi velmi vtipně a přiléhavě okomentoval – jak Dubček zavlečený do Moskvy, byl lídr evropských reformistů a zároveň lídr kandidátky ODS Jan Zahradil. Věty, jimiž zde argumentoval, měly aspoň hlavu a patu.

Problém je v tom, že je to ten samý Zahradil, který svojí zadnicí přilepenou na sem tam putující bruselsko-štrasburskou parlamentní dvojsesli reformuje Evropskou unii už pěkných 15 (slovy patnáct) let, rozuměj tři funkční období. A nyní proklamuje, že to, s čím nikdo ani o píď nepohnul za 15 let (naopak evropský sešup dál a dál nabírá vyšší a vyšší rychlost), uskuteční ve svém čtvrtém funkčním období, tedy v šestnáctém až dvacátém roce své eurounijní parlamentní mise.

No, a teď třeba tu O perníkové chaloupce.

Otočme raději list. Svatá Greta zavelela, pročež školáci v pátek chodí za školu zachraňovat matičku Zemi. A političtí, ekonomičtí i náboženští neandrtálci se předhánějí, kdo pubertální eko-chiliastické věrozvěstce dopřeje více sluchu. Ploskolebci na Praze 7 již v Holešovicích a okolí dokonce vyhlásili klimatickou nouzi. Tohle fakt nevymyslíš! Gretenismus na pochodu! Přitom je to tak jednoduché. I s Gretou. Stačí sledovat stopu peněz.

Ano, dělám si z toho všeho trochu legraci a moje neandrtálsko-kromaňonská přirovnání jsou dozajista za hranou, neb naprosto politicky nekorektní. Ale co jiného mi zbývá, pokud si to z čirého zoufalství nechci rovnou hodit? Směr, jejž pod vedením tupých politických ploskolebců nabral starý kontinent, je zničující, doslova sebevražedný. Humor, nadsázka a vtip jsou to jediné, s čím se tahle koncentrovaná idiocie agresivních minorit snad dá přežít.

Obávám se ale, že čas nadsázky, legrace a sarkasmu dříve či později skončí. A nebude to nejspíš nic hezkého, co nás čeká. Blíží se totiž chvíle, kdy se bude znovu rozhodovat, zdali budoucnost patří kromaňoncům, anebo tupým neandrtálcům. Takhle to totiž už dál opravdu nejde.

Autor: Petr Štěpánek