23.7.2014
Redakce
0
Kategorie: Ekonomika

Čudné počty České pošty, aneb úvod do good governance státních podniků

Sdílejte článek:

OD: ZBYHNĚV 23|07|2014

Onehdá byl u Moravce nový šéf České pošty s tím, že chce začít prodávat na poštách vitamíny a léky. Krom toho, že potravinové doplňky jsou až na pár výjimek mimořádně drahé placebo , je to signál, že se Pošta bude i nadále ubírat vytyčeným směrem do prdeleopadliště dějin.

 

[ad#hornisiroka]

 

O České poště jsem se už chystal napsat článek několikrát:

  • Když osobě blízké přišla do schránky namísto opravených hodinek roztrhaná obálka. Předpokládáme-li, že na poště není nikdo takový idiot, aby dal cár papíru k doručení, suspectus je jeden, a to pošťák – FYI, České Budějovice 4. Nedík.
  • Když se ukázalo, že součástí poštovních standard operating procedures je vhazování lístečků se vzkazem “Adresát nezastižen” do schránky, zatímco je člověk celou dobu doma a nikdo nezvonil.
  • Když se snažím při každé návštěvě najít v tom vetešnictví mezi aktuálním vydáním Čtyřlístku, vodopádem stíracích losů, bulvárním tiskem, omalovánkami a kalendářem s Patem a Matem jejich kolegyni za přepážkou.
  • Když Pošta  pod heslem “Velká balíková revoluce!” začala se zpožděním pouhých deseti let poskytovat služby, které jsou u kurýrních služeb odjakživa naprosto běžné.

 

Takže tohle je ten článek, na jehož nutnost jsem myslel už několikrát.

 

Česká pošta se potýká s dlouhodobými hospodářskými problémy, které její vedení svádí na citelný výpadek příjmů z dopisů kvůli internetu. To jim nežeru, protože tentýž internet katalyzoval řádový nárůst výrazně dražších obchodních balíků z e-shopů.

 

Vedení prostě neumí hospodařit, rozkrádají to a snaží se účetnictví záplatovat naprosto nepatřičným nalepováním bizarních, s poštou nijak nesouvisejících služeb a zboží na její stěžejní činnost.

 

Česká pošta dělá tu základní chybu, že než aby začala být dobrou poštou, snaží se být ještě trafikou, papírnictvím, hračkářstvím, pojišťovnou, a v dohledné době možná i lékárnou. Prostě vetešnický kurz, vytyčený za předchozího vedení, pokračuje i za současného.

 

Horší než omalovánky je, že zkoušela či zkouší právě i takové věci jako podomní prodej cigaret a finančních produktů soukromých subjektů, dokonce do té míry, že poštovní zaměstnanci mají kvóty, za jejichž nesplnění jsou penalizování – připomínám, že toto pošta dělá jako státní podnik. Jistě proběhlo transparentní výběrové řízení.

 

Strategicky dělá pravý opak toho, co by dělat měla. Rozkročení aktivit je v 99 % případů cesta do perdéle.

 

 

Dějiny byznysprůserů jsou lemovány strojírenskými firmami, které v ouzkých začaly vyrábět nábytek, zmrzlinu a potápečské potřeby v naději, že něco, cokoliv, aspoň jedna věc z toho nějak zázračně klapne a zachrání jim rozpočet, čímž to přivedly na buben v polovičním čase. “Byznysmodel brokovnice” (pojem patentuji) jako východisko z krize nefunguje, není výrazem dynamičnosti firmy, nýbrž právě naopak krajního zoufalství, a snad nikdy se nad rámec statistického šumu nikomu nevyplatil. Naopak je potřeba fokusovat na core competence (v případě ČP bohužel core incompetence), tedy poštovní služby, a nemilosrdně odřezat postradatelné nákladové položky a nesouvisející kraviny okolo.

 

Například veškeré náklady na reklamu, propagaci a sponzoringy, které jdou do milionů. ČP sice letos tyto náklady redukovala na polovinu, což je krok správným směrem, ale pořád poloviční. Sponzoring každé hovadiny na úkor nosné funkce podniku patří ke koloritu českých státních podniků, protože k němu patří věty “Pepo, ty seš teď v tom ČEZu, viď? Hele, poď na pivo, mam takovej nápad…”. Totéž platí pro VZP, která platí okresní přebory ve vodním pólu a uherskohradišťskou kvalifikaci na mistrovství světa závodů psích spřežení, ale hradit zdravotní péči se snaží pokud možno vůbec, na kteréžto téma jsem měl opakovaně fascinující rozhovory plné upřímných facepalmů s CEO nejmenované jihočeské nemocnice.

 

Obecně – podniky, u nichž se poptávka po službách vůbec nijak neodvíjí od viditelnosti značky, nemají racionální důvod dávat cokoliv na propagaci, reklamu a sponzoring. Ty soukromé k tomu sice nemají ekonomický důvod, ale je to věc šlechetných majitelů a zaplať pánbůh za osvícené kapitalisty, kteří zaplatí mládeži okresní čutál. Akciovky by nad rámec normální prokalkulované reklamy, od které se očekává ziskovost, neměly tohle dělat vůbec, protože slouží akcionářům a nemají mandát házet jejich peníze do luftu. Státní či polostátní podniky by ale vyloženě vůbec neměly smět, protože to zaprvé jde zhola mimo jejich smysl (ba proti jejich smyslu), zadruhé je to v rozporu s good governance, a zatřetí jsou to obzvláště u nás prakticky vždy korupční akce.

 

Ostatně, podívejme se na ČEZ. To je monopolista, jehož tržby na viditelnosti a reklamě (v ČR) nezávisí vůbec nijak, ale který přesto sponzoruje obrovskou část českého sportu. Kdyby to dělal soukromý podnik z vlastního, byl by geroj a dobrodinec, ale když to dělá státní firma, je to fail a evidentní levá. Občan by ocenil místo tohohle … raději o tolik levnější elektřinu. Ještě pochopim, že sportovní arénu (co tomu zase začít říkat “stadion”?) zasponzoruje pivovar, kterému se to ideálně vrátí na tržbách (mimochodem rovněž státní Budvar by mohl vyprávět, že nevrátí), ale státní energetický monopol? Srsly, guys?

 

Je potřeba si vyjasnit, jaký je vlastně účel státních podniků.

 

Učelem státních podniků je poskytovat ve veřejném zájmu určitou službu, kterou z různých důvodů nemůže nebo nemá stát poskytovat přímo, a to za cenu, která pokryje odůvodněné náklady (včetně investic do budoucích rozumně předpokládaných kapacit). Nikoliv sloužit jako prostředek dodatečného zdanění (ČEZ), dotování věcí, které stát platit nechce a nemá, ale které se ve specifickém českém prostředí neumí normálně uživit (sportovní kluby), ani dojná kráva sociálních okruhů managementu. Zisková státní firma je průser, stejně jako nezisková. Pokud státní firma vykazuje zisk, znamená to, že občanům, kterým má sloužit, nastavila příliš vysoké ceny. Pokud je ve ztrátě, je rozkrádána a/nebo má uměle stlačené ceny v rámci nějakého populismu (energetické firmy v Jižní Americe), a doplácí se to méně nápadně na daních. Pokud je drahá a navíc ztrátová, znamená to, že management je krajně neschopný a/nebo je masivně rozkrádána. ČP je v poslední kategorii.

 

Teď se přesuneme do ideálna: Předmětem činnosti státního podniku je typicky služba, která je sice veřejná, ale z různých důvodů je nepraktické, aby spadala pod normální systém státní správy a veřejných rozpočtů, a tedy se vydělí a inkorporuje separé. Ty podmínky jsou ze strany občana typicky vysoce nerovnoměrná spotřeba v kombinaci s její dobrovolností.

 

Pouliční osvětlení používáme tak nějak všichni stejně, ale kolik kdo pošle dopisů je na něm.

 

Zdravotní péči poptáváme sice nerovnoměrně, ale převážně neplánovaně a nedobrovolně, takže je nejpraktičtější ji hradit na bázi pojištění. Dálnice používáme asymetricky, ale dobrovolně, takže si je dobrovolně platíme a bylo by nefér, aby platili všichni stejně. Takový typ služby může být buďto státem outsourcován (i za krajně nevýhodných podmínek – Kapsch), nebo poskytován právě nějakým státním podnikem, popř. outsourcován privatizovanému státnímu podniku (Royal Mail).

 

Tolik ideál. V praxi je to přirozeně spíš tak, že se státní podniky vytváří pro:

 

1) Činnosti, které vyžadují úroveň expertízy, kterou od úředníků nelze očekávat (typicky energetika).

2) Činnosti administrativně náročné, či strategicky významné, a tedy se zájmem oddělit jejich řízení od politiky alespoň jednou personální a rozhodovací vrstvou navíc (aby se energetická koncepce neměnila po každých volbách, když návratnost investic je v řádu desetiletí a je tak potřeba držet relativně konzistentní strategii).

3) Činnosti potenciálně ziskové, aby mohly být vyváděny opticky legitimními způsoby prostředky do kapes spřízněných s partajemi, a nešlo to fujtajbl do státního rozpočtu, kde by se to pozutrácelo za důchodce, vědu a opravy silnic, namísto za Moët rozlévaný do výstřihů patnáctiletých ruskojazyčných poběhlic v klubech kolem Václaváku.

 

Mimochodem měsíční plat 250 000 Kč pro ředitele podniku, který je dlouhodobě ve ztrátě a dělá zjevné kraviny, za které by ho z normální firmy okamžitě vyrazili, je špatný vtip. To platí jak pro minulého, tak pro nového ředitele.

 

Druhá věc, na kterou by se měl vedle racionalizace provozu podnik v potížích zaměřit, je pokusit se potěšit klienty a vytvářet maximální možný “goodwill”.

 

Kombinace dlouhých front, málo kvalifikovaných zaměstnanců a ambience příhraniční tržnice, spolu s evidentním mrháním prostředky a korupčními akcemi, ovšem naopak generuje kolosální badwill.

 

Dojmu ze služeb neprosívá ani platební terminál přijímající karty celých dvou bank v době, kdy  každá venkovská hospoda bere karty všechny, a který po zaplacení neodmáčknutelně na patnáct vteřin ukáže dvoucentimetrovými čísly zůstatek na vašem účtu celé frontě. Kdyby to chtěli dělat schválně, tak to hůř nevymyslí.

 

Česká pošta tedy dělá v podstatě na všech frontách pravý opak toho, co by dělat měla – rozkračuje se a rozmělňuje namísto racionalizace a zaměření na nosnou činnost, a konzistentně si nasírá klienty.

 

Je nutno se smířit s tím, že doba pošty pominula. Na komunikaci máme metody rychlejší, spolehlivější, bezpečnější a levnější. Balíky doručují kurýrní služby rychleji, pružněji, spolehlivěji, bezpečněji a za srovnatelné peníze. Může si vydělat tak nějak na režii a platy zaměstnanců, a dál tak plnit funkci zaměstnavatele krajní nouze, ale nebude moci nadále dělat dojnou krávu manéžmentu. Protože na to prostě nebude mít dost peněz.

 

Pošta se bude prostě muset smířit s tím, že její role bude časem konvergovat k minimu vyplácení důchodů, doručování balíků a posílání pohlednic, a přizpůsobit tomu vlastní náklady, včetně odměn vedení. Pokud se s tím nesmíří, její role nebude vůbec žádná.

 

ZDROJ: Zbyhnev.com

 

[ad#velkadolni]

Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (15 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky