Čtu o tom Covidu

Čtu o tom covidu, jak to támhle někde dělá problémy, jak tam maj ty boxy na mrtvoly vedle nemocnic, páč do márnic se jim už nevejdou.

Čtu různé názory odborníků, kteří vidí nebezpečí a hlásají co nejtvrdší restrikce, abychom zde všichni nezemřeli.

Čtu názory i odborníků, kteří tvrdí, že zde vypukla zbytečná hysterie. Naposled rozhovor se Zdeňkem Hostomským. Že lockdowny si akorát dokurvíme další život, díky ekonomickému propadu a že s tímto virem mají větší zdravotní problém 2-3% lidí. Ne, že by zemřeli, ale mají problém.

A já jsem lesní dělník, co si z toho mám jako vzít? Mám se začít bát, začít se zavírat a nikam moc svou rodinu nepouštět, aby mi nezemřeli? Nebo si mám říct, že ti první zbytečně kecaj, tak vyhlásit občanskou neposlušnost?

Já jsem lopata. Kurva, já nerozumím těm jejich odborným výrazům, tak co mám dělat?

Tak já se prostě podívám na to tak, jak to dělali moji předkové. Vím, že zde něco běhá, vím, že to občas někdo z mých známých chytnul, nikdo z nich nezemřel (mohli by, to nepopírám), ale nestalo se, vím, že jich to pár odsralo dost těžkými příznaky, ale dá se to přečkat většinou a vím, že tito lidé, moji známí (a mám jich fakt dost), fungují v pohodě ohledně viru. 

Ale zároveň vidím, že mnozí jsou dost dušení těmi restrikcemi, které jsou prováděné proti tomu, co já nevidím. Když si pustím televizi, nemohu minout covid, když internet, covid. Ale já, kurva, ten hrozný a nebezpečný covid furt nikde nevidím. 

Jasně, teď jsem nebyl 2 týdny v práci, furt jsem chrápal, cítil se slabý jak moucha, žena mě musela nutit, abych něco sežral, ale už jsem zase týden v práci a kácím tam stromy (mimochodem tam teď máme celkem dost velký vítr a 3 stupně celcia, nic moc,  prubněte to, schválně). Ale už to zase dávám.

Kámošovu ženu to sejmulo tak, že musela být hospitalizovaná. Ona je v rizikové skupině. U ní napsat, že je obezní, by nebyla pravda, tu by mohl Vidlák v sobotu s přehledem zpracovat na sádlo. Ale už je taky v práci.

Tak mi kurva už ten hrozný covid ukažte, ale konkrétně, mě, lopatě. Ukažte mi toho nepřítele, kvůli kterému se musím skrýt do zákopů.

Zatím mě ho nikdo neukázal. Ten sráč mě sice střelil, ale já jsem se oklepal a už zase funguji. A stejně tak fungujou moji známí, které též střelil. Ale oklepali jsme se z toho.

Akorát se obávám, kolik se z nás se oklepe z těch opatření proti tomu, co nás nesejmulo. Ta opatření už některé mé kámoše dostávají do kolen. Ta opatření jsou pro ně horší, než ten covid.

Chápu, že ta 2-3% procenta lidí s těžšími příznaky, pokud by to najednou profičelo republikou, že to zdravotnictví nezvládne a že jsou potřeba jistá opatření. Sám některá používám. Když jdu do krámu, vytáhnu z kapsy roušku, oklepu jí od pilin a nasadím. V autě mám desinfekci a mám od ženy příkaz, že si s ní musím napatlat ruce, než si roušku stáhnu a začnu se šťourat v nose. 

Ale to, co kolem sebe vidím, to nejsou opatření proti viru, to je totální chaos. Obzlášť hospodští musí být nadšeni. Zavři, otevři, zavři, otevři, zavři. To mi připomíná tu pohádku „Alibaba a čtyřicet loupežníků“, akorát před tím zapomněli na to slovo „sezame“. 

Už mi 2 důvěryhodní lidé vyprávěli a třetí případ znám z vlastní rodiny, takže to je reál, ne hoax, že někdo z jejich příbuzných měl pakec se dostat k lékaři na necovidové vyšetření, kvůli covidovým bezpečnostním opatřením. To už je riskování se zdravím lidí. 

Totální přestřelení. Mě to přijde, jako kdybych já vyrazil na prase a místo kulovnice použil kaťuše. Asi bych to prase dostal, ale sejmul bych u toho víc tvorů.

Tak víte co? Běžte už s tím covidem do prdele!