Co s génii, bojujícími za klima?

Před nedávnem jsem měl kontakt s nějakým géniem, který šíleně obhajoval Green Deal s tím, že mu na tom vadí akorát to silné projení s byznysem.

Reakce

Přiznám se, že na hlášku, že dotyčnému nevadí Green Deal, ale jeho propojení s byznysem, jsem zareagoval velmi škaredě: „A co jste si myslel? Vždyť to celé není nic jiného než byznys.“

Tedy, aby bylo jasno, všechny prvky Green Dealu jsou propojeny na byznys s různými „alternativami“, které naprosto nic lidem nepřinášejí. Jen chtějí od lidí peníze, případně různé nefinanční benefity (často je to získání podílu na moci).

Pochopitelně, nejde jen o Green Deal. Prakticky veškerá ekologie je napojena na byznys a neslouží k ničemu jinému, než k obohacování se „bojovníků za ekologii“. Tohle je prostě fakt, bez ohledu na to, že někteří ročně vydělávají desítky až stovky milionů (především „velcí vůdcové“, jako třeba Al Gore), a někteří mají zajištěnu v podstatě jen bezpracnou existenci v nějaké nevládce, nicméně, pokud by ta nevládka přišla o finance, museli by se živit prací.

Právě v této oblasti sídlí největší nepřátelé nás, občanů, protože jsou to lidé celou svou existencí závislí na přetrvávání ekonesmyslů, které zbytku společnosti jednoznačně škodí.

Kádry

Máme tedy ve státě parazitickou třídu, žijící z ekofantasmagorií.

Zcela jistě jsou to oni výše zmínění „profesionálové alternativ“, žijící z dotací na „ekologické“ OZE (vesměs přírodu silně poškozujících, jak je to ostatně v celé ekologii normou), pracovníci různých „alternativních“ firem, od montovačů ekonesmyslů typu fotovoltaiky, větrníků. tepelných čerpadel, zateplovačů apod. Jejich počty jsou odhadovány na tisíce.

Jistěže k tomu je třeba připočíst různé lokálně správní a podnikové ekology a další podobné úředníky, živicí se nesmyslnou agendou.

Je třeba také zohlednit různé „vědce“ na ekologických grantech, které se vyznačují tím, že jsou z nich připuštěny i absolutně nepotvrditelné výstupy typu „v roce 2300 vzroste hladina oceánu o 100 metrů“. V tom roce 2300 zcela jistě nebude nikdo chtít peníze zpět, ani když se ukáže, že to místo metrů byly milimetry.

Je jistě otázka, jak velké procento z nich má na to, aby se uživilo exaktním a skutečně společensky přínosným výzkumem. A to samé se často týká i celých institucí, v nichž tito „vědci“ sídlí.

Potom jsou to profesionální ekoaktivisté z různých nevládních organizací, od těch, kteří nají vcelku přepychové platy, až po ty, co si tak vydělají na živobytí v „mamahotelu“, případně na studium nějakého nesmyslného a zhola zbytečného oboru, z něhož vznikají různé nesmyslné bakalářské a diplomové práce.

Opravdu si netroufám nějak exaktně určit početnost těchto aktivistů, ale předpokládám, že se bude pohybovat v desítkách tisíc, přičemž bude hodně záležet na tom, jaký benefit a v jaké četnosti už budeme považovat za marker „profesionality“.

Pochopitelně, pak je zde jakási šedá zóna. Jedná se o lidi, kteří jsou napojeni ideologicky na ekologické organizace.

Přitom jejich ekonomický interes je velmi malý: Možná někde dostanou nějaké pohoštění, někdo pro demonstranty zařídí putovní kadibudku apod., nic, co by člověku nějakým způsobem významně ekonomicky pomohlo.

Jiní sympatizanti ekologů v podstatě nedosáhnou ani na to.

Počtům těchto lidí zhruba odpovídají hlasy pro zelené a Piráty v posledních volbách s tím, že je musíme redukovat o možné hlasy, pocházející z výše uvedených skupin.

Interakce

Část část výše zmíněných vědců se zviditelnila onou „peticí vědců“ proti obsazení ministerstva životního prostředí panem Macinkou nebo nějakým jiným zástupcem Motoristů. Pan Macinka se možná neprozřetelně zmínil o „zelené krvi“, ale ta naprosto jednoznačně musí být puštěna, aby se zlikvidovaly naprosto bezcenné, občanům, ale často i přírodě a životnímu prostředí obecně, vysloveně škodící aktivity.

Zviditelnily se i nejdůležitější ekologické organizace. Mimochodem, členové některých z nich, zcela jistě čeští Greenpeace, s vysokou pravděpodobností splňují kritéria onoho přílepkového paragrafu o práci pro cizí mocnost. A protože je ten paragraf definován velmi gumově, a má postihovat tuto činnost i ve stádiu nejen přípravy, ale i pouhého záměru, bylo by možné, při troše dobré vůle (a zejména příznivé politické konstelaci) spoustu výše jmenovaných existencí hnát před soud. Minimálně, aby nějakou dobu neměli čas a energii na páchání škod.

Důležité ovšem je to, abychom nezapomenuli na onu skupinu sympatizantů ekologie, souhlasících s „bojem za záchranu planety“, jimž ovšem vadí onen „byznys“ (aniž by chápali, že tohle je podstata, princip a také důvod celé oné slavné ekologie). Pokud v ekologii byl interes na nějakých benefitech pro lidi (ovzduší, voda, půda, potraviny atd.), tak zcela jistě dnes už jsou jen nepatrné zbytky takovýchto organizací (fungujících hlavně za minulého režimu a snad ještě krátce po jeho konci). A tyto zbytky se spíše od ekologického mainstreamu distancují. Ostatně, já byl člen komunisty rozehnané organizace Tis a zcela jednoznačně fandím spíš tomu Macinkovi než nějakým ekologům.

Na tuto skupinu bychom neměli zapomínat zejména proto, že tato skupina je patrně nejfragilnější a nejvíc by se dala vhodným seznamováním s realitou ekologie rozdrobit, čímž by se snížila podpora ekonesmyslů ve společnosti.

Samotní „skalní ekologové“ jsou si této skutečnosti vědomi a snaží se seč mohou rozbíjet diskusní fóra, na nichž se setkávají lidé s různým náhledem na ekologii.

Je ovšem nutné diskutovat (kde to jde) i s nepřesvědčitelnými fanatiky, byť je to mnohdy odporné, protože taková diskuse může naznačit nejen jim, ale i nediskutujícím čtenářům, jak neopatrné mají zastoupení ve společnosti, což je jistě také velice důležité.

Takže část géniů, „bojujících za klima“ by mělo být možné přetáhnout na stranu realistického pohledu na ekologii, nebo alespoň natolik znejistět, že přestanou podporovat alespoň část škodlivých aktivit. V cestě těmto snahám jistě budou stát ekologičtí fundamentalisté, často profesionálové. Nicméně přeargumentovávání těchto lidí může mít určitou agitační hodnotu.