
Zelený zázrak Enerparc v insolvenci. Když dotační baroni narazí na brutální fyziku
NESPOKOJENY
Poprosíme minutu ticha a kapesníky pro všechny zelené plány. Německý solární gigant Enerparc, vlajková loď eurounijního dotačního blahobytu a neohrožený požírač státních subvencí, chytil drobnou úpalovou virózu. Sekl s sebou o zem a v září vyhlásil insolvenci s dlužním úpisem na roztomilé 3 miliardy eur (tedy lidových 74 miliard korun). Jak k téhle tragédii proboha mohlo dojít? Přičemž plán byl tak dokonalý!
Geniální recept na dotační věčný pohyb (Perpetuum Mobile)
Každý pokrokový politolog a absolvent genderových studií ví, jak funguje ideální podnikání 21. století:
Vyprosíš si od státu dotaci na stavbu (protože stavět za své je přežitek).
Stát ti ze zákona zaručí výkupní cenu (protože trh je sprosté slovo).
Stát přikáže všem hloupým občanům, že tvou elektřinu musí odebrat přednostně (i kdyby dráty hořely).
Ty jen sedíš na terase, počítáš miliardy ze střešních panelů a posíláš děkovné pohlednice do Bruselu.
Byl to dokonalý, socialistický rajčatový záhon! Peníze z daní chudých tečou k bohatým vizionářům a všichni jsou šťastní. Tedy… až do chvíle, kdy se stane nepředvídatelná, zákeřná věc:
Zhasne slunce a přijde zima.
Katastrofa: Do hry vstoupil neohlášený dezinformátor – Listopad!
Kdo mohl tušit, že v Evropě existuje něco jako roční období? Zlí jazykové a prohnilí fyzikové sice přes deset let varovali, že stavět tisíce hektarů zrcadel v zemi, kde od listopadu do února leží deka ze šedé mlhy, je tak trochu ekonomická eutanazie. Varovali, že baterie na uskladnění letního slunce na zimu existují zatím jen v pohádkách a že elektrická síť není gumová.
Ale zelení vizionáři nad tím jen mávli rukou. „To jsou argumenty fosilních zpátečníků a dezinformátorů!“ volali radostně a sypali z veřejných rozpočtů další miliardy do akceleračních zón.
A pak to přišlo. Letní přebytky stlačily cenu elektřiny do záporných hodnot (takže jste museli platit za to, že vám ji někdo vůbec odebere), zatímco v zimě, kdy byla elektřina nejdražší, solární parky Enerparcu vyráběly absolutní, nablýskané NIC. Trh se najednou podíval dotačním baronům do očí a zeptal se: „A z čeho chlapci zaplatíte ty úroky ze 74 miliard dluhů?“ A chlapci museli na soud.
Ponaučení pro dotační alchymisty
Příběh padlého gigantu Enerparc je nádhernou ukázkou toho, jak dopadají všichni ti, kteří si pletou dojnou krávu (státní rozpočet) s reálnou ekonomikou.
Dotace fungují skvěle.
Do momentu, než státu dojdou cizí peníze, nebo než se reálný svět vzepře a řekne, že fyzikální zákony se nedají přehlasovat na Evropské radě.
A co udělají naši pokrokoví politici teď?
Místo toho, aby přiznali, že Green Deal byl od začátku nedomyšlený kolos na hliněných nohách, přijdou s jediným „logickým“ řešením: Nalijí do toho další 4 miliardy eur z našich daní! Protože přece nemůžeme nechat padnout energetický zázrak jen proto, že nefunguje, že?
Čest památce solárním baronům. Vzpomeňme na ně pokaždé, když nám v zimě přijde vyúčtování za elektřinu s tučným příplatkem na podporu OZE. [zdroj]
Zelená energetika bez příkras
Případ německého Enerparcu ukazuje, že zcela uměle vyvolaný boom OZE, nesmírně draze zaplacený z daní, naráží na technologický strop, což zároveň odhaluje jeho ekonomickou nesmyslnost.
Celý koncept německého přechodu od energie z fosilních a jaderných paliv na obnovitelné zdroje energie (Energiewende), stejně jako koncept eurounijního Green Dealu, je totiž od samého začátku nedomyšlený. Při jejich přípravě se totiž místo reálných podkladů, vzešlých z kvalifikovaných a otevřených oponentur, pracovalo především s přáními a vizemi zelených politiků, lobbistů a lobbistických neziskovek.
Když si někdo postaví své podnikání na produktu, který je dotovaný a jeho odběr je preferovaný, vypadá to jako skvělý plán. Nevýhodou však je, že tento plán stojí na socialistických principech: stát mi dá peníze a stát mi zajistí odbyt. Což vždycky nějakou dobu funguje.
Jenže dříve či později se objeví situace, kdy státu dojdou peníze, nebo se objeví technologické problémy, které stát není schopen odstranit. Případně rovnou obojí. Což je zřejmě to, co se stalo Enerparcu a co by mělo co nejdřív potkat i všechny ostatní dotační podnikatele v energetice. [zdroj]

Něco mi tu nesedí. Větrní baroni, stejně jako předešlí solární baroni přece vsadili zisk na dotace a nikoliv na samotnou výrobu, tedy pokrytí spotřeby elektřiny do infrastruktury. Kdyby si měli vydělávat prodejem samotné silové elektřiny, tak by do takového podnikání nešel ani jeden z nich. To nás chtějí zkoušet a vyučovat z debiIity? U politiků se jim to daří.
Tak nám umřela kobyla v EU. Tak co teď sakra?
1) Obstaráme si větší bič.
2) Vyměníme jezdce nebo zkusíme jít vedle vozu pěšky.
3) „Vždyť ta kobyla dřív jezdila.“
4) Založíme Evropský institut pro řízení mrtvé kobyly a dáme do něho experty.
5) Navštívíme po světě jiná místa, kde se jezdí na mrtvých kobylách.
6) Upravíme pravidla pro jízdu na mrtvé kobyle.
7) Vytvoříme Poradní skupinu Evropského institutu pro řízení mrtvé kobyly.
8) Vypracujeme srovnávací přehledy různě mrtvých kobyl.
9) Upravíme kritéria, podle kterých se určuje, zda je kobyla mrtvá.
10) Zaplatíme externí specialisty, aby zjistili možnosti jízdy na mrtvé kobyle.
11) Zapřáhneme pár mrtvých kobyl k sobě, aby se jim lépe táhlo.
12) Prohlásíme, že žádná kobyla není natolik mrtvá, aby se na ní ještě nedalo chvilku jezdit.
13) Zakážeme lidem říkat, že je kobyla mrtvá.
14) Po poradě s veterinářem zakoupíme drahé léky, aby mrtvá kobyla běhala rychleji.
15) Vypracujeme studii, abychom zjistili, zda pro tento problém neexistují dražší léky.
16) „Kdo nejezdí na mrtvé kobyle, je nepřítel našich hodnot.“
17) Restrukturalizujeme stáj a zdvojnásobíme příděly krmení.
18) „Jezdci na živých kobylách nesmí používat veřejné cesty, aby nebránili v jízdě těm na mrtvých kobylách.“
19) Prohlásíme, že mrtvá kobyla byla stejně od samého počátku naším cílem.
20) Zvýšíme pravomoci Evropského parlamentu pro řízení mrtvé kobyly.
21) Mrtvá kobyla není tuhá, jen spí nebo odpočívá aby nabrala sil.
22) Začneme stavět všechny cesty z kopce, aby se mrtvé kobyle lépe šlo.
23) Přijmeme i další do spolku s mrtvou kobylou.
24) Mrtvá kobyla nezapáchá , ale voní.
25) Šíření polopravd o mrtvé kobyle bude trestné!
26) I mrtvá kobyla žije.
27) Nejlepší jsou mrtvé kobyly!
28) I mrtvá kobyla má svá nezadatelná práva.
29) Kam se hrabou živé kobyly.
30) Čím více mrtvých kobyl, tím lépe!
31) Kdo nikdy nezabil kobylu, nežije!
32) Nejlíp se žije s mrtvou kobylou.
33) Volte mrtvou kobylu, je to naše jediná naděje a cesta do budoucna.
34) Celý svět obdivuje a fandí mrtvím kobylám. Hlavně USA a Čína.
35) I prezident Petr Pavel má na Lánech mrtvou kobylu a jezdí na ní.
36) Na mrtvé kobyle jezdí i Konečná s Okamurou!
37) Ale nejvíc mrtvých kobyl má Petr Fiala.
38) Zastavme dotace na mrtvou Babišovu kobylu!
39) I Foldyna vyměnil mrtvou kobylu za lepší mrtvou kobylu.
40) Mrtvých kobyl není nikdy dost.