Demokracie na cizí povel. Když hlasuje člověk, který ani neví, co jsou volby

D. D. KRAJČA

Seděl jsem u televizní reportáže na Nově a nevěřil vlastním očím. Ne proto, že bych v životě neviděl lidskou hloupost, politickou absurditu nebo zákon, nad kterým zůstává rozum stát. Za ta léta už jsem si na ledacos zvykl. Jenže tentokrát jsem skutečně nevěděl, jestli se mám smát, rozčilovat, nebo se začít vážně obávat, kam až jsme schopni ve jménu demokracie zajít.

Televize Nova odvysílala reportáž o třicetiletém Matějovi s Downovým syndromem, jehož intelektové schopnosti podle vyjádření v reportáži odpovídají IQ kolem čtyřiceti. Matěj má výrazné mentální postižení, je omezen ve svéprávnosti a letos mohl poprvé v životě volit. Nikoliv proto, že by najednou pochopil politiku, volební systém nebo význam zastupitelské demokracie, ale proto, že naši zákonodárci rozhodli, že od 1. ledna 2026 už omezení svéprávnosti nebude překážkou výkonu volebního práva.

A tak jsme mohli sledovat, jak Matěj vybírá jména na kandidátních listinách, jak se učí dělat křížky a jak ho rodiče zastavují, aby nepřekročil povolený počet označených kandidátů. Z jeho odpovědí a celého průběhu bylo podle mého názoru zřejmé, že vůbec nechápe, co se kolem něj odehrává. Přesto se tento úkon měl stát plnohodnotným projevem demokratické vůle.

Promiňte, ale tohle už opravdu není k smíchu.

Aby bylo naprosto jasno, nemám vůbec nic proti Matějovi ani proti lidem s mentálním postižením. Právě naopak.

Jsou to lidé, kteří si zaslouží naši úctu, ochranu, péči a důstojné zacházení. Jejich lidská hodnota se neměří inteligencí, vzděláním ani schopností porozumět politice. Jenže lidská důstojnost a schopnost učinit vědomé volební rozhodnutí jsou podle mého přesvědčení dvě zcela odlišné věci.

A právě tady se dostáváme k něčemu, co považuji za naprosté převrácení zdravého rozumu.

Pokud člověk nechápe, co jsou volby, nerozumí tomu, koho volí, proč ho volí a jaký význam jeho hlas má, potom se ptám, čí vůli vlastně volební lístek vyjadřuje. Jeho vlastní, nebo vůli člověka, který mu lístek připravil, ukázal, kde má udělat křížek, a následně ho doprovodil do volební místnosti?

Tady totiž vidím obrovský prostor pro zneužití. Člověk, který není schopen samostatně pochopit význam hlasování, se může stát doslova bianco šekem v rukou někoho jiného. Stačí vhodně položená otázka, předem připravený lístek, důvěra v opatrovníka nebo autorita člověka, na kterém je dotyčný každodenně závislý. A hlas, který má být svobodný a tajný, může ve skutečnosti vyjadřovat přání někoho úplně jiného.

Neříkám, že každý opatrovník bude takovou situaci zneužívat. Říkám, že zákon podle mého názoru otevřel dveře možnosti, kterou by odpovědný zákonodárce vůbec neměl připustit.

A teď si představme malou obec, která má několik stovek obyvatel a na jejím území funguje zařízení pro lidi s těžkým mentálním postižením. V takovém zařízení může žít padesát nebo sto lidí, z nichž někteří vůbec nechápou význam voleb. Pokud by někdo dokázal jejich hlasování cíleně ovlivnit, mohl by získat desítky hlasů, které v malé obci mohou rozhodnout o složení zastupitelstva.

V krajním případě si tak dokážu představit situaci, kdy člověk spojený s vedením takového zařízení získá rozhodující podporu právě od těch, kteří jsou na něm závislí. A protože zastupitelstvo následně volí starostu, může mít takové hlasování zásadní dopad na správu celé obce.

Tohle má být ochrana demokracie? Já v tom vidím její možné ohrožení.

Nejvíce mě však na celé reportáži překvapili samotní Matějovi rodiče. Lidé, kteří svého syna milují, starají se o něj a celý život bojují za jeho práva, otevřeně řekli, že za jeho volební právo by nikdy nebojovali. Celou situaci označili za absurdní.

A já se ptám, proč hlas těchto rodičů nemá při tvorbě zákonů alespoň takovou váhu jako názory organizací, úředníků a politiků, kteří o podobných otázkách rozhodují od jednacích stolů.

Rodiče znají svého syna. Vědí, co dokáže pochopit, co mu dělá radost, co ho trápí a kde potřebuje pomoc. A právě oni v televizní reportáži vyslovili něco, co by podle mě mělo zaznít v Poslanecké sněmovně mnohem hlasitěji než všechny vznešené řeči o rozšiřování demokratických práv.

Ne každé přiznané právo je automaticky skutečnou pomocí člověku, kterému bylo přiznáno.

Někdy může být pouze krásně zabalenou absurditou.

A potom přišel na obrazovku poslanec Marek Benda.

Člověk, který patřil mezi předkladatele příslušné volební reformy, se najednou začal vyjadřovat způsobem, ze kterého jsem měl pocit, jako by se ho celá záležitost vlastně ani netýkala. Hovořil o mezinárodních organizacích, o tlaku na změnu, o ministerstvu vnitra, které legislativu připravovalo, a o tom, že rozhodně nešlo o myšlenku, kterou by sám prosazoval z vlastního přesvědčení.

Pane Bendo, dovolte mi jednoduchou otázku. K čemu tedy v Poslanecké sněmovně sedíte?
Jste zákonodárce, nebo poštovní doručovatel, který pouze přebírá doporučení od různých organizací a posílá je dál do českého právního řádu?

Jestliže jste s takovým ustanovením nesouhlasil, měl jste možnost svůj nesouhlas jasně projevit a politicky za něj bojovat. Jestliže jste návrh předkládal, nemůžete se následně tvářit, že odpovědnost leží především někde na ministerstvu nebo v zahraničí.

Mně je úplně jedno, kolik mezinárodních organizací něco doporučovalo, požadovalo nebo prosazovalo. Český zákon schvalují čeští zákonodárci a právě oni mají nést odpovědnost za jeho obsah. Ne úředník v Bruselu, ne neznámý expert z nějaké komise, ale konkrétní poslanci, kteří zvedli ruku.

A ještě jedna věc. Demokracie přece není soutěž v tom, kdo dokáže přiznat co nejvíce práv bez ohledu na to, zda je jejich výkon vůbec smysluplný. Demokracie má stát také na odpovědnosti, svobodné vůli a schopnosti učinit vlastní rozhodnutí. Pokud z těchto zásad uděláme pouhou formalitu, potom se nemůžeme divit, že se z vážných demokratických institutů postupně stává fraška.

Já odmítám představu, že ochrana lidí s těžkým mentálním postižením znamená automaticky přiznat jim právo rozhodovat o věcech, jejichž význam nejsou schopni pochopit. Stejně tak odmítám, aby byli tito lidé vystavováni riziku, že se z nich stanou nástroje politických zájmů někoho jiného.

A ano, řeknu to naprosto otevřeně. Podle mého přesvědčení by člověk, který je pro závažné omezení rozumových schopností zbaven svéprávnosti a není schopen pochopit samotný význam voleb, neměl mít právo hlasovat.

Nepovažuji to za diskriminaci. Považuji to za elementární rozlišování mezi lidskou důstojností a schopností nést odpovědnost za vlastní rozhodnutí.

Můžeme o tom vést dlouhé právnické debaty, citovat mezinárodní úmluvy, evropské instituce a nejrůznější doporučení. Jenže žádná úmluva ani žádné doporučení mě nepřesvědčí, že člověk, který nerozumí tomu, co znamená volební lístek, najednou činí svobodné politické rozhodnutí jen proto, že mu to zákon umožnil.

A nakonec si dovolím něco, co možná někoho pohorší. Ale myslím to vážně.

Jestliže naši zákonodárci dokázali schválit zákon, který podle mého přesvědčení tak zásadně odporuje zdravému rozumu, potom bych se především zamyslel nad svéprávností těch, kteří pro něj hlasovali.

Protože jestli někdo potřebuje přezkoumat schopnost odpovědně rozhodovat, pak jsou to v mých očích právě ti poslanci, kteří takovou právní úpravu odhlasovali.

A pokud bych měl jejich rozhodnutí posuzovat stejným metrem, jakým oni posuzují schopnost druhých samostatně rozhodovat, pak bych řekl ještě víc.

Zbaveni svéprávnosti by podle mého názoru měli být především všichni ti, kteří tento zákon odhlasovali.

Ano, myslím to vážně. Ne jako odborný lékařský závěr, ale jako svůj naprosto jednoznačný občanský soud nad jejich schopností používat zdravý rozum.

Protože demokracie bez rozumu není triumfem lidských práv. Je pouze smutnou karikaturou sebe samé.

Daniel Danndys Krajča, FB

• About
• Latest Posts

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních. Níže uvedený graf představuje, kolika procenty nám Vaše příspěvky (dobrovolné předplatné) pomáhají na nutné měsíční náklady na provoz a zachování existence PP.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoin na adresu: 3HPkQ31E6U9Y9HhVSc1f2DXMkbmWq1ttJ5 nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX), QR platby

Pokud chcete podpořit PP a nechcete, abychom mezi dárci zveřejnili vaše jméno, stačí do zprávy pro příjemce uvést: Anonym. Pokud máte zájem o vydání potvrzení o poskytnutí daru (např. pro daňové účely), napište nám na redakční mail [email protected]

Příspěvky za měsíc ZÁŘÍ 2026:
**********************************************

RNDr. Richard Čapek CSc. 400,- Kč, František Šmíd 1000,- Kč, Zuzana Karlová 300,- Kč, Ludmila Kárská 100,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, Karel Vávra 200,- Kč, ing. Jan Dvořák 100,- Kč, David Bezděk 50,- Kč, Anonym 50,- Kč, RNDr. Václav Vohánka 1000,- Kč, Anonym 300,- Kč, Václav Červinka 200,- Kč, Lubomír Štěpán 250,- Kč, Miroslav Andreska 300,- Kč, Martin Vacek 500,- Kč, Dr. Ilja Baudyš 500,- Kč, Ladislav Adamec 200,- Kč, Anonym 70,- Kč, Bohumír Holeček 500,- Kč, Jiří Randák 500,- Kč, ing. Jan Lipský 100,- Kč, Antonín Glacner 500,- Kč, František Burda 50,- Kč, Jiří Obermaier 200,- Kč, Anonym 300,- Kč, Vladimír Pospíšil 250,- Kč, Miroslav Hloušek 200,- Kč

Celkem za měsíc: ... 8 620,00 Kč

Vybráno 19.00%

Chci vlastní ikonu u diskuzních příspěvku. Jak na to?

Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.

Podle českých zákonů jsme povinni na žádost orgánů činných v trestním řízení poskytnout veškeré informace o vás shromážděné systémem (IP adresa, pošta, vaše příspěvky atd.). ) Žádáme vás, abyste do diskuze na naší stránce nedávali komentáře, které by mohly naplnit skutkovou podstatu některých trestných činů zmíněných v trestním právu. Zejména nezveřejňujte příspěvky rasistické, podněcující násilí nebo nenávist na základě pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického nebo jiného smýšlení, národnostního nebo společenského původu, národnosti nebo etnické skupiny atd. Zjistěte více o povinnostech diskutéra v pravidlech našeho portálu, které je povinen prostudovat každý diskutér. Zveřejněním diskusního příspěvku potvrzujete, že jste studovali, pochopili pravidla a berete za svůj příspěvek plnou zodpovědnost.

Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.

Náhledové fotografie k článkům jsou většinou ilustrační. Ne všechny články musí explicitně vyjadřovat názor redakce.

Latest posts by Redakce (see all)

• Macinka: To máme prosazovat návrhy STAN a Pirátů? - 12.10.2026
• Demokracie na cizí povel. Když hlasuje člověk, který ani neví, co jsou volby - 12.10.2026
• STAN: Volební úspěch … nebo ne? - 12.10.2026