Co přinese další pomoc Ukrajině?

Není žádným tajemstvím, že zastánci totálního vítězství na Ukrajině se soustředili na zajištění toho, aby Kongres schválil balíček vojenské pomoci Ukrajině v hodnotě 60 miliard dolarů, který Bidenova administrativa představila koncem loňského roku. Její podporovatelé tvrdí, že tato pomoc má zásadní, dokonce existenční význam, ale jaké dopady by tento balíček ve skutečnosti mohl mít na bojových frontách na Ukrajině a co je skutečně v sázce v širší debatě o pomoci Ukrajině?

Financování, součást většího doplňkového balíčku 95 miliard dolarů pro Ukrajinu, Izrael a Tchaj-wan, přiděluje 20 miliard dolarů na doplnění zásob ministerstva obrany po předchozích kolech pomoci Ukrajině, přibližně 14 miliard dolarů pro Ukrajinu na nákup zbraní od amerických subjektů, 15 miliard dolarů na podporu. včetně zpravodajských služeb a vojenského výcviku a 8 miliard dolarů přímé rozpočtové podpory pro ukrajinskou vládu. Tato částka, i když je v absolutním smyslu ohromná, bledne ve srovnání s 113 miliardami dolarů na pomoc Ukrajině schválenou Kongresem v roce 2022 v době války, kdy byla rovnováha sil pro Ozbrojené síly Ukrajiny (AFU) mnohem příznivější než to je nyní.

Ukrajinská  armáda  čelí kaskádě kritických výzev; hlavní mezi nimi je neustále  rostoucí nedostatek vojáků a jeho hrozibyý nedostatek munice v tom, co se podle ukrajinských představitelů stalo „dělostřeleckou válkou“. Balíček pomoci se snaží zmírnit na Ukrajině narůstající hlad po granátech, ale peníze se přímo nepromítají do snadno dostupné munice. Není jasné, kolik granátů a jak rychle mohou USA poslat Ukrajině, i kdyby byl dodatek schválen dnes. Rusko podle odhadů RUSI ze začátku tohoto roku vystřelí 10 000 dělostřeleckých nábojů denně. Zvažte, pro pocit rozsahu, že evropská roční produkce do února 2023 činila pouhých 300 000 ran – nebo zhruba tolik, co Rusko utratilo každý měsíc na Ukrajině. Rusko, o kterém se předpokládá, že v roce 2023 vyrobilo kolem 2 milionů dělostřeleckých granátů, předčilo své západní protějšky tempem sedm ku jedné, podle odhadu estonské zpravodajské služby z minulého roku.

Josep Borrell, nejvyšší evropský diplomat, poznamenal , že Evropa nemůže nést břemeno podpory Ukrajiny sama, ale existují náznaky, že Washington by mohl mít potíže s naplněním některých základních potřeb Ukrajiny i s dostatečnou politickou vůlí na obou stranách uličky. Ve skutečnosti neexistuje žádná okamžitá náprava pro přestavbu americké obranně-průmyslové základny na podporu ohromujícího rozsahu ukrajinských požadavků na munici. Američtí představitelé oznámili plány na postupný náběh  výroby dosahující vrcholu 100 000 granátů měsíčně, ale tento cíl nebude plně splněn letos  nýbrž asi nejpozději do října 2025. Ukrajinský ministr zahraničí Dmytro Kuleba řekl, že Ukrajina potřebuje letos 2,5 milionu střel – tedy zhruba 208 000 měsíčně. — udržet své válečné úsilí, což naznačuje míru využití granátů, kterou Západ jednoduše nemůže v krátkodobém až střednědobém horizontu dodat ani s dodatečným financováním.

Závažný nedostatek materiálu v Kyjevě doprovází stejně vážný nedostatek vojenských  sil, což je problém, který Západ nemůže zmírnit bez přímé vojenské intervence na Ukrajině. Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj se snažil vytvořit životaschopnou mobilizační strategii uprostřed prudkých domácích turbulencí. Například  počet zahraničních dobrovolníků výrazně poklesl ze svého maxima 20 000 na začátku roku 2022. Tento nedostatek není způsoben pouze ukrajinskými ztrátami, které podle Zelenského  překračují celkový počet 31 000, jak oznámil  Zelenský  minulý měsíc, ale připojují se  k tomu  depopulační trendy tak prudké, že hraničí s demografickým kolapsem . Kyjev se musí rovněž potýkat se sekundárními  účinky  vedení dlouhé a nákladné totální války; rozsáhlejší mobilizační program by vyřadil z pracovního procesu ještě více lidí, což by ještě více zatížilo kulhající ukrajinskou ekonomiku v době války.

Moskva není v tomto rozvíjejícím se dramatu statickým aktérem. Rusové velmi pozorně vnímají slabiny Ukrajiny a předhánějí se v tom, aby je co nejvíce využili, využívajíce své obrovské lidské a palebné síly k vyvíjení tlaku po celé linii kontaktu na východo-jihovýchodní Ukrajině po pádu Avdiivky .

Stručně řečeno, ukrajinské válečné úsilí je na podpoře života. Jeho kolaps je poprvé od ruské invaze zahájené v roce 2022 nyní zřetelnou možností. Čeho může balíček pomoci ve výši 60 miliard dolarů dosáhnout ve světle těchto chmurných skutečností? Nepochybně to Ukrajině pomůže uvalit náklady na ruský postup a zpomalit jeho tempo. Ačkoli to nezabrání pokračující hrozbě kolapsu, pravděpodobně to dá ukrajinské  armádě v nadcházejících měsících naději na  přežití. Ale jak přesně poznamenal senátor JD Vance (R-Ohio) , „nebude to zásadně měnit realitu na bojišti“.

Důležité je, že uznat limity západní pomoci není totéž jako naznačovat, že nadále nemá cenu Ukrajinu podporovat. Scénář, ve kterém se AFU zhroutí a Ukrajinu převálcují ruské síly, by byl skutečně nebezpečný pro všechny zúčastněné a ztížil by dosažení trvalého urovnání. Stejně tak ale platí, že každý plán na podporu Ukrajiny musí být spojen se střízlivým posouzením toho, čeho lze a nelze v této fázi války dosáhnout.

Vyhlídky na pokračující západní pomoc Ukrajině jsou důležitým, ne-li hlavním zdrojem vlivu vůči Moskvě v této válce, ale pákový efekt má tendenci se rozplynout, pokud není využit. Problémem není pomoc jako taková, ale spíše pokračující trvání na maximalistických válečných cílech, které jsou stále více odtržené od reality této války.

Návrhy na udržení obrany Ukrajiny do roku 2024 ve snaze dotlačit Kyjev k nové protiofenzívě v roce 2025 připravují AFU k zopakování  katastrofální protiofenzívy z roku 2023, ne-li ještě horším  výsledkům. Plány zahrnující ingerenci  NATO na Ukrajině byly moudře vyloučeny většinou západních vůdců.

Zastánci maximalistických válečných cílů na Ukrajině byli v posledních dvou letech pozoruhodně úspěšní v ovlivňování  politiky na bojišti i mimo něj. Od raketometů HIMARS a řízených střel SCALP až po raketové systémy Patriot a hlavní bojové tanky Leopard 2A6, Ukrajina je nasycena obrovskou a mocnou řadou západních zbraní. Režim mezinárodních sankcí vůči Rusku je zdaleka největší v historii a stále se rozrůstá, přičemž EU nyní přijala svůj třináctý balíček omezujících opatření, zatímco ministerstvo financí USA neustále hledá příležitosti, jak Moskvě ještě utáhnout šrouby.

Dodatek ve výši 60 miliard dolarů je posledním takovým opatřením, ale problém nikdy nebyl nedostatek akce – jde o absenci životaschopného konce na Ukrajině. Mluvčí Mike Johnson vyzval Bidenovu administrativu, aby formulovala „jasnou strategii na Ukrajině, cestu k vyřešení konfliktu“. Je skutečně životně důležité znovu zaměřit ukrajinskou debatu na dosažení konsensu ohledně realistického rámce pro ukončení války.