Co když se zmýlil celý svět?

Krátký úvod:

Že se to Britům, nebo částečně Švédům, údajně vymstilo, a i ty země se srovnaly do řady? Ale vždyť tuto strategii, pokud vím, žádný stát na světě reálně neanalyzoval, nenaplánoval, natož že by ji byl realizoval. Ano, strategii téměř „hermetické“ ochranné izolace virem ohrožených jedinců a rychlého „seznámení se“ s ním většiny ostatních, tím snad jeho potlačení, jak říkají odborníci, nikde neuskutečnili. Tedy použití nejlevnější vakcinace, jakou příroda vymyslela.

Možná nevědomky se to povedlo určitým způsobem některým „rozvojovým“ zemím Afriky, Asie a Jižní Ameriky, kde s pandemií nemají problém, asi taky kvůli populační struktuře.

U nás, a asi celosvětově, bylo jarní memento jen průzkumem bojem. Pak ale měly všechny vlády světa v čele se Světovou zdravotnickou organizací několik měsíců čas. Namísto diskuzí, zda jsou či nejsou hadříkové roušky k něčemu, namísto rekreací u moří po přece neuvěřitelném jarním výkonu pantátů bez roušek (a bez respirátorů), měla ČR, a hlavně WHO, uspořádat širokou odbornou diskuzi, jak dál. To není nářek generála po bitvě prosím. Od toho snad tuto organizaci svět dosti draze platí. A propos, ani trošku se nedivím prezidentu Trumpovi, že WHO přestal svého času podporovat.

Vývoj pandemie v ČR lze možno demonstrovat počty vyléčených a úmrtí (při vědomí, jak všelijak jsou čísla interpretována) na stránce MZd zde:

Čímpak se asi WHO, EU a český stát zabývali do začátku září, kdy pak u nás epidemie opravdu propukla? Kdy oficiálně vyhlásit pandemii? Stanovila WHO nějakou strategii, což bylo jejím posláním?

Všichni víme, co se dělo, teď už by bylo zbytečné o tom hořekovat.

Zajímavý rozhovor poskytl letos na konci ledna odborník z Ústavu molekulární genetiky Akademie věd ČR Jan Pačes pro Seznam zprávy, který jsem si raději přečetl pozorně dvakrát, kde doslova tvrdí, že:

• žádný virus dosud neměl takové hrací pole, jako jsme dali SARS-CoV-2;
• u virů je přirozeně probíhajících mutací 25 až 30 za rok, takže nám již reálně hrozí britská, jihoafrická a postupně kdoví jaká ještě;
• virus trénujeme a dali jsme mu obrovské pole, aby si vyzkoušel opravdu každou možnou variantu;
• viru dáváme neuvěřitelný prostor;
• tragédie je, že lidstvo pandemii nezvládlo a z pohledu genetiky si zde pěstujeme nejhorší možnou variantu, protože viru dáváme prostor, aby si vyzkoušel všechno;
• Ještě nikdy žádný virus na téhle planetě neměl takové hrací pole, jako jsme dali SARS-CoV-2.

Rozhovor byl poměrně odborný, až na nevyslovení velmi důležité podstaty: Kde jsme udělali chybu? Jaký prostor nebo hrací pole jsme viru dali? Geografický prostor? Jistě, při předchozím zběsilém leteckém provozu nad planetou. Kdo způsobil tu tragédii? Nedali jsme mu však taky to nejdůležitější, čas?

Krátké poslání:

Můj velmi blízký člověk mi několikrát namítl, „jak by sis tak asi představoval v praxi řízenou imunizaci?“

Tak tady je má možná představa:

V České republice je asi 2,15 milionů obyvatel nad 65 let, když usoudím, že mezi nimi je dosti aktivních a relativně zdravých lidí (kdopak je zdráv absolutně?), výrazným příkladem budiž náš předseda vlády, ale zase je část i mladších lidí oslabených kvůli různým nemocem, odhaduji, že tzv. ohrožených, i v proporci s grafem WHO Coronavirus: Case fatality rate by age, je v ČR 2,5 milionů.

Spočítal si někdo, že těch rychle schválených, i když loni ne zcela vyčerpaných, 500 miliard Kč sekyry do státního rozpočtu, mohlo být nasměrováno na ochranu těchto 2,5 milionů (!!!) ohrožených jedinců, a že na každého by prosím připadalo 200 tisíc Kč (!!!)?

S těmi ohroženými v ústavech mohl být třeba na pár týdnů ubytován dobrovolně se nahlášený ošetřující personál, organizována by byla fyzická výměna zásobování na prahu zařízení.

Tu většinu roztroušených po městech a vesnicích by mohli obdobně zásobovat úředníci, sousedé, za ty peníze třeba pro ně gratis, dobrá vůle by snad u bližních byla. Nebo snad ne, ctěné neziskovky?

Jen by ti samotní ohrožení nesměli zápasit a tlačit se ve frontách v kaufmarketech a v dalších lákadlech na slevy. Vůbec by nesměli do obchodů. Nějak (?) by to měli zakázáno, ale organizovaně by byli zásobováni. Nesměli by se fyzicky scházet se svými blízkými, mladšími, kromě venkovních kontaktů na „open air“, promiňte venku, na čerstvém vzduchu.

Nebyli by v domácím vězení svých domů/bytů, ale chodili by sportovat nebo na procházky do přírody. To vše tak 2 měsíce, zatímco by se mladí a odolní prostě setkávali jako obvykle sami se sebou a s virem a, jako vždy v historii, při zachování hygienických zásad, eliminovali nebo decimovali jej. Ale to při chování viru, jaké bylo zjištěno na jaře.

Připadá tento postup někomu jako totalitní? Ano, byl by, ale nestálo by těch pár týdnů omezení za zachráněné životy? A copak je dnešní realita odlišná od totalitní? Copak výsledný počet zemřelých nebude větší při tomto sebedestruktivním cirkuse?

A těm, vznášejícím argumenty, že Covid-19 postihuje i zdánlivě nerizikové, doporučuji zběžnou orientaci v zákonitostech objevených nějakým panem Carlem Friedrichem Gaussem. Ano, statisticky ojediněle umírají i děti.

Trochu delší závěr:

Uvažuji, co je v současnosti nejlepším obchodním artiklem neboli dírou v trhu. Asi by to před nějakým časem málokdo tipoval, ale jde opravdu o, bláhovou, nesmrtelnost.

Žijeme v hédonické poživačné epoše, ve které jsme si všichni zvykli užívat a kde lidským právem se stalo kdeco: Právo na práci, když ji neumíme najít, pokud ji, nebo na ni, nemáme, nebo prostě nechceme (to pak na podporu místo ní), na dovolenou, jednou, nejlépe až třikrát ročně, v létě i v zimě (to zase pod rovníkem) u moře, na bydlení, pokud na činži nedosáhneme, i když bydlíme „nad své poměry“ (příspěvky), na teplo, pokud nemáme na eko-logičtější (?) kotlíky (dotace), na neplacení alimentů na děti, pokud se tomu druhý rodič nebo plodič vyhýbá (bezplatná pomoc), a na další a další podpory.

Ti lepší, nepanelákoví, zejména na přiměřený, nejlépe neomezený blahobyt, bezohledný a surový, podle otřepaného hesla po nás potopa, blaho v jakékoliv podobě (alkoholu, drog, sexu s kýmkoliv a s čímkoliv, taky kombinací jmenovaných požitků, jak libo), přesouvání se po planetě z místa na jiné místo, nejlépe několikrát ročně, užívání v létě zimních radovánek vysoko v horách, v zimě slunce u tropických moří, svobodný výběr vlastního pohlaví (podle jednoho „zdroje“ dokonce sedmdesáti jednoho). Téměř vše je jen otázkou přiměřenosti našeho konta.

Jsme ale i skromnější nebo méně majetní lidé. A i nám se zdá, zejména v posledních letech, že v důsledku vyvinutých a stále se zlepšujících medicínských metod a technik (klobouk dolů před nimi, a díky za ně), máme právo i na vyřešení všech svých zdravotních úskalí na cestě životem. Na nekončící cestu. Nějak jsme zapomněli na to, že každé putování má opravdu svůj konec (věřící prosím o prominutí této teze). Osobně vím, o čem mluvím, sám jsem absolvoval několik chirurgických zákroků a užívám ve svém věku pravidelně léky.

A v důsledku vývoje medicíny máme i „svaté“ právo na vylepšení svého opotřebovaného těla, jako na umělé klouby, pokud ty naše už holt doslouží, na zapůjčené orgány před námi již odešlých (u některých třeba ještě živých), jako ledvin, srdcí, jater, plic, na kosmetická vylepšení, která nahrazují to, co nám neudělila příroda vpředu, jako silikonové vnady, nebo vzadu prdelky, liftingy v obličeji, ale taky třetí zuby (mám jich pár a jsem spokojen), to vše jmenované předtím ze zdravotního pojištění nebo samozřejmě za platbu. Těmto pokrokům medicíny samozřejmě klobouk dolů.

Ale přišla doba lámání chleba. Dostavil se, nikdo neví jak (možná někdo ví), nový virus (tak už to bývá, co svět světem stojí, vždycky něco přijde). Lidstvo se rozdělilo na dvě skupiny: Na ohrožené a ty ostatní. A co teď s tím, opravdu máme všichni právo na nesmrtelnost?

Některé celebrity, kterých jsem si dříve hodně vážil, reklamují, že jim už letos bude devadesát, a tak se cpou do řady na očkování, další, hodně falešně, že jim nejde o ně samé, ale mají, co by ohrožený druh, před sebou ještě tolik práce. Další nic neventilují, jen se nechají z titulu svých pozic tiše vakcinovat, možná pochybným elixírem. Že to není v rámci daných pravidel? No a co, spas se, kdo můžeš. To platilo vždy. Někteří chudáci by chtěli nejraději nějakou vakcínu na nesmrtelnost.

Jako jen lehce informovaný neodborník si mohu dovolit spekulace a otázky tohoto typu:

• Může mi můj laický rozum brát to, že ten věhlasný a stále vrtěný PES má jedním z hlavních negativních parametrů počet pozitivně testovaných jedinců? Copak si vážení kvalifikovaní opravdu myslí, že, i při našich drakonicky omezených kontaktech, se bude ten počet snižovat, a to ještě na základě statisticky neobjektivních, ale cíleně testovaných jedinců? Při vědomí, že i ti již očkovaní jsou dále nositeli viru, jen méně ohroženi vážnějšími následky? Není to chytání vody do cedníku? Není počet pozitivně testovaných vlastně pozitivním ukazatelem?
• Při které předchozí epidemii třeba chřipky (ne prosím, opravdu nemyslím chřipečky) byli lidé preventivně testováni na přítomnost jejího nositele, při pouhé pozitivitě posíláni na nemocenskou a často i u některých primitivů ostrakizováni? Ale ano, testování bylo už při HIV, vyvolávající zpočátku fatální AIDS. Ale oni si ti chudáci ohrožení většinou byli vědomi svých předchozích hříšků proti „mravopočestnosti“, někteří v tom taky byli holt nevinně.
• Nezpůsobila právě strategie neustálého brzdění průběhu epidemie, namísto dodržování zásad hygieny a efektivní ochrany ohrožených skupin, větší počet sériově posloupných replikací viru, a tím pádem větší počet mutací?
• Proč ještě žádný stát nerealizoval důsledně a organizovaně strategii boje proti epi/pandemii Covid-19 ochranou ohrožených a svižnou imunizací ostatních?
• Nepovedou další a další mutace, viz britská, jihoafrická aj., i když k náhodným, jak to už v přírodě funguje, ale až k variantám, kosícím mladé, případně děti?!!!
• Proč úmrtnost (ve vztahu k pandemii smrtnost) lidí moc nekoresponduje s restrikcemi? Zde bych podpořil kolegu Petra Hlávku v jeho úvaze na NP;
• Nepřipadají logicky myslícím lidem opatření vlád jako činy zoufalců, hnaných z kouta do kouta, poslušně zvyšujících restrikce?

Nechci být cynický, ale nesmrtelnost nespočívá v tom nechat se ve 100 letech krmit, vyprazdňovat, přesouvat, občas mrákotně zavnímat, že ještě existuji. Ale prosím o pozornost, do této kategorie ani náhodou nespadá například pan Stephen Hawking, který byl duševně mlád a přínosem pro lidstvo přes svůj fyzický handicap až do svého odchodu. A takových vzácných jedinců bylo a je skutečně více. (Opravdu tím nemyslím sebe).

Jakási nesmrtelnost spočívá v tom, co zde po sobě zanecháme, ani omylem ne majetek (!), ale myšlenky, dílo, vzpomínky, potomky.

Argumenty typu, že ale každý senior je něčí dědeček, babička se ale dají taky otočit: dědečku, babičko, víš, že kvůli tobě trpí a je silně omezený na životě tvůj vnuk, vnučka, a budou, cožpak kdyby jen finančně, trpět i jejich potomci?

Před časem, ještě před Covidem, měl můj kamarád (už taky po sedmdesátce) panické obavy ze zákroku kvůli ischemické chorobě dolních končetin a odmítal jej. Říkal: „Mám strach, že se z narkózy už neprobudím.“ To by se dalo pochopit, kdyby měl třeba odpovědnost starat se o nějakého jiného, na něm závislého, blízkého. Uklidňoval jsem ho, asi trochu tvrdými, slovy: „no a, vadilo by ti to tak moc?“ Nepřesvědčil jsem jej, a on na tu nemoc do dvou let stejně umřel. Třeba, kdyby se operovat nechal, ještě by tu nějaký čas pobyl.

Každý večer usínám bez obav, jestli se ráno probudím, ale bojím se o budoucnost svých dětí a vnoučat.

• rebelant.blogspot.com