8.2.2020
Kategorie: Společnost

Co člověka napadá když slyší bojovníky proti změnám klimatu

Sdílejte článek:

IVAN TURNOVEC

turnovecPravdou je, že ke stále výraznějšímu oddělování lidského druhu od ostatní přírody planety dochází v souvislosti s rozvojem vědy a techniky. Tento trend je natolik výrazný, že za posledních sto let ovlivňuje prostředí celé planety s téměř geometrickým zrychlováním. Jde o problém, který patří mezi ty tzv. globální a zaslouží si proto pozornost. Nic se ale nemá přehánět.

Životní prostředí kolem sebe kritizujeme nebo chválíme podle toho jak nám v tu kterou chvíli vyhovuje. Dochází ke stále ostřejším diskusím mezi kritiky a obhájci euroamerické civilizace, která bezesporu na naší planetě převládá a výrazně ovlivňuje život celé lidské polulace. Pravdou je, že ke stále výraznějšímu oddělování lidského druhu od ostatní přírody planety dochází v souvislosti s rozvojem vědy a techniky. Tento trend je natolik výrazný, že za posledních sto let ovlivňuje prostředí celé planety s téměř geometrickým zrychlováním. Jde o problém, který patří mezi ty tzv. globální. Zaslouží si proto pozornost.

Od té doby co přešel z nomádského způsobu života k životu usedlému, začal člověk vytvářet zcela nové životní prostředí. V prvé fázi to byl rozvoj zemědělství, začal rozvoj stepních monokultur a také výrazný úbytek lesních společenstev a jejich postupná přeměna do stavu který známe dnes. Brzy ale došlo k další změně, která souvisela s kumulací obyvatelstva na jednom místě. začala se budovat města. Ta první vyrostla na středním východě před více jak 10 000 lety. Jednalo se o centra obchodní a současně obranná.

Kromě usedlých zemědělců, řemeslníků a obchodníků věnujících se domestikaci rostlin a zvířat, i prvním řemeslným výrobám a obchodování, existovali také nomádské kmeny živící se přepadáním stojících osad a loupením (šlo o představu lovu). Usedlé kmeny budovaly ke své ochraně opevněná sídla, později celá města. Při výstavbě měst byly postupně nahrazovány hliněné cihly sušené na slunci, cihlami vypalovanými a kamením. Usedlý způsob života umožňující hromadit majetek se prosadil jako života schopnější. Hradby své obyvatele uchránily. Specializace řemesel umožnila vyrobit kromě nástrojů usnadňujících práci i lepší zbraně než měli nomádi. S tím ale souviselo i stále výraznější odlišování se od otevřené krajiny a normálních přírodních podmínek. Města byla postupně dlážděna, budovaly se vodovody a kanalizace, tím se stávalo prostředí stále vzdálenější okolní přírodě.

David Attenborough ve své knize Planeta žije (The Living Planet) z roku 1984 píše: “Dnešní člověk je natolik důmyslným inženýrem a vynalézavým výrobcem nových materiálů, že ve městech už není téměř nic, co by nebylo vyrobeno uměle. Jen těžko si lze představit prostředí, které by bylo vzdálenější přírodě než to, jež představuje mrakodrap Searsovy společnosti v Chicagu. V současné době je to nejvyšší budova na světě, protože se vypíná do výšky 450 metrů. Její vnitřní kostru tvoří ocelová konstrukce, vnější stěny jsou z pokoveného skla, eloxovaného hliníku a nerezavějící oceli. Každé ráno se do ní nastěhuje 12 000 lidí a stráví v ní, daleko z dosahu slunečních paprsků, celý den. Všichni dýchají přečištěný, zvlhčený a pro jejich pohodlí předehřátý nebo vychlazený vzduch, který dodávají počítačem řízená čerpadla. Půda v širokém okolí je zapečená asfaltem a betonem, vzduch je zahuštěn výfukovými plyny automobilů a dechem milionů klimatizátorů. Nepředpokládali byste, že v takovém prostředí se ještě najde místo pro jiného živého tvora kromě člověka”. Opak je ale pravdou. Existují řady živočišných i rostlinných druhů, které svůj život spojili s lidskou civilizací, nebo řekněme s městským ekosystémem. V městských aglomeracích se běžně setkáváme s plísněmi a houbami, ale i travinami, květinami, křovinami a dřevinami v parcích i domácnostech. S celou řadou druhů hmyzu, červů a měkkýšů, ale i s vybranou ptačí populací, s hlodavci a konečně i tvory které chová člověk ve své blízkosti úmyslně (psi, kočky a další). Některým druhům dokonce podmínky vyhovují natolik, že se rozmnožuje nadměrně – příkladem mohou být potkani, nebo některé druhy „plevelních“ ptáků (vrabci či holubi), o hmyzu (mravenci, štěnice, blechy a další) nemluvě. Nadměrné rozšíření představuje vždy, stejně jako v okolní přírodě, ohrožení jiného živočišného druhu. V případě městských ekosystémů je tím ohroženým dnes sám člověk.

Městské ekosystémy můžeme srovnávat s trochou nadsázky se systémy vulkanickými. V prvé fázi jde o prostředí tvořené prakticky pouze anorganickými komponentami. Když utuhnou lávové proudy vytékající na povrch z nitra sopky, žádný život na nich není. Když vychladnou, život se postupně z okolních ekosystémů navrací, dochází k tomu ale selektivně. Nicméně otázka vyrovnání podmínek je z hlediska geologického vývoje velice krátká. Platí to i pro civilizací ovlivněnou krajinu a život na ní. Dokazují to v pouštích ukrytá, či pralesem zarostlá pravěká města v Africe, Asii, či Americe. To, že bez aktivní lidské činnosti, kterou můžeme intensitou srovnávat s průběžně pokračujícím sopečným výbuchem, dojde v nějakém časovém horizontu k postupnému vyrovnávání obecných životních podmínek s širším okolím, je varující. Znamená to totiž, že městský ekosystém není stabilní a že v rámci celoplanetárního vývoje je extrémem. Přemnožení každého druhu končí drastickým snížením jeho populace. Důvodů může být celá řada, počínaje válčením o životní prostor, nemocemi a konče postupným vymíráním způsobeným nedostatkem potravin a dalších k životu nutných prostředků. Perspektivy člověka nejsou z tohoto pohledu zrovna růžové. Je třeba smířit se s tím, že člověk je jen součástí života jako takového, a nemůže beztrestně budovat svůj ekosystém na úkor zbytku planety.

Redakce
Sledujte PP

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (10 votes, average: 4,70 out of 5)
Loading...