“Abbots Bromley School, Bournemouth Collegiate, St Michael’s School, Bosworth College, Bedstone College, Ipswich High School, Kingsley School, Heathfield Knoll School, Thetford Grammar, Wisbech Grammar, Riddlesworth Hall, Myddelton College, CATS Colleges.”
Čestný děkan právnické fakulty Štrasburské univerzity Christian Mestre se v září 2019 zúčastnil “mezinárodního semináře věnovaného boji proti terorismu, radikalizaci a ochraně lidských práv”, který se konal v Urumči – hlavním městě Ujgurské autonomní oblasti Sin-ťiang. Seminář pořádala Čínská lidová republika. Mestreovy dojmy z návštěvy byly převzaty, a zřejmě pozměněny jak státní tiskovou agenturou Sin-chua (Nová Čína), tak i provládním deníkem Global Times.
“Doufám, že Francie i další evropské země můj popis situace v Sin-ťiangu přijmou,” řekl profesor Mestre při návštěvě jednoho z “center odborného vzdělávání”, jak Peking nazývá své reedukační tábory. “Tito lidé nejsou ve vězení,” vysvětlil profesor, “byli posláni na povinné školení.” Prý tam nebylo k vidění nic divného.
To byl začátek zajímavé investigativní práce francouzského týdeníku Le Point o tom, jak si Čína kupuje přízeň mnoha západních akademiků. “Připomíná to Aragonovy cesty po Sovětském svazu a kolaboranty s nacistickým Německem,” řekla Mestreova kolegyně Marie Bizais-Lillig, s odkazem na francouzského spisovatele Louise Aragona, který navštívil Sovětský svaz za Stalina a vrátil se přesvědčený o správnosti komunistického systému, který potom do roztrhání těla obhajoval.
Co se v Sin-ťiangu děje nedávno odhalila Ujgurka Gulbahar Haitiwaji, která přežila tamní čínský reedukační tábor. Gulbahar Haitiwaji žila ve Francii deset let. Její manžel a dcery měli status politických uprchlíků, ale Gulbahar si ponechala svůj čínský pas, aby mohla navštívit svou starou matku. V listopadu 2016 si koupila letenku do Číny, kde byla okamžitě deportována do reedukačního tábora pro Ujgury. Tam byla dva roky zadržována, než byla díky diplomatickému tlaku Francie propuštěna. Na začátku roku 2021 vydala svoji otřesnou knihu “Přežila jsem čínský gulag” (Rescapée du goulag chinois).
Gulbahar Haitiwaji je první Ujgurkou, která byla propuštěna a repatriována do Francie. “Si Ťin-pching chce mít Sin-ťiang bez Ujgurů,” shrnuje Gulbahar Haitiwaji svoji zkušenost.
Gulbahar Haitiwaji byla přesunována z jednoho detenčního centra do druhého. První bylo centrum předběžného zadržení s pravidly visícími na zdi: “Je zakázáno mluvit ujgursky; je zakázáno se modlit; je zakázáno držet protestní hladovku…” Jako záchod sloužil kbelík, který byl všem na očích.
V roce 2017 byla Gulbahar Haitiwaji po dobu 20 dnů připoutána ke své palandě. Poté byla převezena do jednoho z nových “center odborného vzdělávání”, jak čínský režim pojmenoval své gulagy. Tábor Baijintan – tři budovy připomínající “provinční letiště” stojící na okraji pouště – je obklopen ploty s žiletkovým drátem. Vězni vůbec nevidí denní světlo, žijí pouze pod neonovým osvětlením. Každý pohyb zadržených sledují kamery.
Zadržovaní musí od úsvitu do soumraku opakovat: “Děkujeme naší skvělé zemi. Děkujeme našemu drahému prezidentovi Si Ťin-pchingovi.”
Vězňům dali nová jména – Gulbahar Haitiwaji se stala “číslem 9” – vzali jim jejich oblečení a ostříhali vlasy. Čínská převýchova pak začala pracovat na jejich myšlení. Bachař ukáže skupině vězňů zeď: “Jakou to má barvu?”, ptá se. “Bílou,” odpovídají. “Ne, černou. O tom, jakou to má barvu, rozhoduji já.”
Pak nás naočkovaly zvláštními “vakcínami”. “Ženy přestaly menstruovat. Když jsem se vrátila do Francie, tak jsem opravdu cítila tu sterilnost…”
Ve Francii bylo za posledních 15 let otevřeno 18 Konfuciových institutů, které údajně vyučují čínštinu a propagují čínskou kulturu. V roce 2019 vyhostila Belgie rektora Konfuciova institutu na Svobodné vlámské univerzitě v Bruselu poté, co ho bezpečnostní služby obvinily ze špionážních aktivit.
Odbornice na Tibet z Národního institutu orientálních jazyků a civilizací (Institut national des langues et civilisations orientales, Inalco) Françoise Robin považuje Konfuciovy instituty za “zbraně a nástroje čínské propagandy”. V roce 2016 pozval institut Inalco na konferenci dalajlámu. “Dostali jsme oficiální dopisy od čínského velvyslanectví, v nichž nás žádali, abychom ho nepřijali,” řekla Françoise Robin. (Poznámka překladatele – v ČR působí aktuálně dva Konfuciovy instituty.)
V září 2014 uspořádala Mestreova právnická fakulta Štrasburské univerzity řadu akcí o Tibetu, zahrnující přednášky, výstavy, tance a koncerty specificky “na žádost generálního konzulátu Čínské lidové republiky ve Štrasburku”, jak to potvrzuje e-mail zaslaný děkanem fakulty. “Na zahajovací konferenci byli všichni účastníci ujištěni, že Tibet nebyl nikdy Čínou anektován, a že Čínu v roce 1950 o intervenci požádali samotní Tibeťané,” vzpomíná profesor práv Nicolas Nord.
Časopis The Economist nedávno popsal, co čínský režim v Tibetu skutečně dělá: snaží se z myslí Tibeťanů vymýtit vliv buddhismu.
Možná proto nominant na šéfa CIA William J. Burns řekl, že kdyby to bylo na něm, tak by zavřel Konfuciovy instituty na všech západních univerzitách. Ve Velké Británii se Číny také zjevně obávají a zdá se, že oprávněně. Podle deníku The Daily Mail se čínští investoři zaměřují na stovky “britských nezávislých” (tj. soukromých) škol, které pandemie wu-chanského viru tvrdě postihla a zanechala je ve vážných finančních potížích. Čína se evidentně snaží rozšířit svůj vliv na britský vzdělávací systém, stejně jako to dělá ve Spojených státech. Čínské společnosti již ve Velké Británii vlastní sedmnáct soukromých škol, a vypadá to, že toto číslo bude dále růst. Deník The Times navíc nedávno odhalil, že Cambridgeská univerzita obdržela “velkorysý dar” od společnosti Tencent Holdings, jedné z největších čínských technologických společností, která se podílí na státní cenzuře.
Připomíná to neslavně známou britskou špionážní skupinu “Cambridgeská pětka” (Cambridge Five), která vznikla na této starobylé britské univerzitě v třicátých letech minulého století. Její členové Anthony Blunt, Donald Maclean, Kim Philby, Guy Burgess a John Cairncross se zaprodali do služeb Sovětského svazu. Kim Philby, který zemřel v exilu v Moskvě, své zrady nikdy nelitoval: “Rozhodnutí zasvětit svůj život komunismu jsem učinil ke konci svého studia na Cambridgeské univerzitě.”
V té době mohli mnozí na Západě upřímně tvrdit, že nevědí, kolik lidí bylo zavražděno nebo uvězněno sovětským režimem. Dnes toho víme o krutosti Číny hodně, včetně masových obětí wu-chanského viru, který Komunistická strana Číny vypustila do světa. Nejdřív lhala, že virus se mezi lidmi nepřenáší a poté zastavila všechny vnitrostátní lety z Wu-chanu, aniž by omezila mezinárodní lety. V důsledku toho byly virem zasaženy všechny země na světě a více než 2,5 milionu lidí na tento virus zemřelo.
Víme také o velkém počtu lidí zavřených v tzv. laogai – čínských “administrativních věznicích”. Jejich počet se odhaduje na 50 milionů. Prosazováním “politiky jednoho dítěte” čínský režim také zabránil narození mnoha dívek. Jejich počet se odhaduje až na 30 milionů. Víme také o mnoha lidech zabitých na náměstí Nebeského klidu, kde obyčejní Číňané hrdinsky protestovali proti komunistickému režimu. Jejich počet se odhaduje na 10 000.
“Regiony obývané etnickými menšinami, jako jsou Sin-ťiang a Tibet, se staly vynikajícím příkladem pokroku v oblasti lidských práv v Číně,” řekl čínský ministr zahraničí Wang I několik hodin před svým projevem na výroční konferenci Rady OSN pro lidská práva. Říci něco takového by nenapadlo ani sovětské komunisty.
Loading...