27.3.2018
Kategorie: Společnost

Chceme válku? Bohužel ano, přiznejme si to

Sdílejte článek:

MILAN RADEK

Nejsme stavěni na dlouhý klid. Proto se raději obáváme nepravděpodobné války mezi USA a RF, vyhošťuje se za nevyjasněnou vraždu Skripala, za prokázanou agresi Turecka se mlčí, v tichosti se podepíše Dublin IV, a islámský kanonfutr bude dále zabírat další pozice, Erdogan se dávno netají se svou snahou obnovit Osmanskou říši, a nejen slovy ale skutky hýčká a připravuje nerušeně svou pátou kolonu hlavně v Německu. Brzo proto začne kýžené krveprolití.

 [ad#textova1]

Prostě chceme válku, naše tělo také musí stále bojovat, když není s čím, vymyslí si alergii a hned má proti čemu zasahovat. Tak se rozčilujeme nad chemitrails, nad vyhošťováním diplomatů které není první ani poslední, nad vraždou Kuciaka nebo Skripala, zatímco mávneme rukou nad něčím tak nudným jako podpis smlouvy Dublín IV.

Turecko zkouší co mu dovolíme – všechno – a tak se dále na nás připravuje. Není možné aby to lid neviděl, podvědomě si nechává klidně zadělávat na nevyhnutelné krveprolití, a jako alibi pro sebe samé bojuje proti globálnímu oteplování, chemitrails, USA nebo RF jakožto původy všeho zla, a za plotem svého baráku se houfuje nepřítel, který se ani netají tím že je nepřítel, říká nám to do ksichtu, a my děláme že neslyšíme, my víme své – chceme krveprolití, už se nudíme. A tak volíme zrádce.

To už se snažil vysvětlit Freud – podvědomě děláme to co bychom si vědomě nedovolili. Ano – chceme válku, už je v Evropě moc dlouho klid, trochu to za těch 73 let pokazila jen Jugoška, ale narafičili jsme to tak aby tam bylo zaděláno na další srandu. A ve skrytu duše se radujeme že se zase budeme mlátit. Nebo budou mlátit nás. Není možné nevidět jak se islám v EU zabydluje, a po schválení Dublínu IV to bude i u nás a vůbec po celé EU.

Už ani slunčata nevěří že bude klid, a že se migranti budou integrovat, i když za prachy budou škodit v neziskovkách, zrádci a prodejné děvky byli jsou a budou. A ostatní si myslí že se to buď vyřeší samo, možná přicválá princ Putin na bílém koni, nebo se na to podvědomě těší. Asi jako ve 30. letech XX. století, fotečky s Vůdcem, podepisování smluv a jiných cárů papíru a dělání že se nic neděje. A čekání na vzrůšo. Vzrušení sice ihned odpadne, ale pak je pozdě. Život není film.

Zde další Vůdce na obzoru…

[ad#pp-clanek-ctverec]

milan-radek

Redakce
Sledujte PP

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (21 votes, average: 4,81 out of 5)
Loading...