Česká pošta: Můj nejoblíbenější socialistický podnik

Začnu domácí přípravou k odeslání.

Na úžasných a přehledných webových stránkách České pošty se už po pár minutách doklikáte na místo, kde možná je něco, co potřebujete.

O ceníku pošty raději nebudu ani mluvit. Ač poslední verze je zásadně jednodušší oproti dřívějším, pořád je třídění na různé typy dodání (na poštu, do ruky, doporučený balíček, …) naprosto zbytečné, protože v praxi to funguje z 80% tak, že doručovatelky roznáší jen papírky s textem: Nebyl jste zastižen. A to i v případě, že jako já pracujete z domova a jsem k zastižení po celou dobu, kdy pošťačky kolem schránek chodí. Kolik mailů jsem si vyměnil se šéfkou doručování, že ač platíme dražší poštovné za doručení na adresu, stejně si téměř pro všechny balíky musím dojít na poštu. A to i v době, kdy rozhodně není vánoční špička.

Zpět k možnosti elektronického zadávání balíku z domova.

Tady musím ajťákům pošty vyšvihnout obrovskou poklonu.

Pokud totiž neznáte úplně přesně, v jaké části cizího města leží daná ulice, protože i jedno PSČ zahrnuje několik městských částí, máte smůlu. A začíná bezva hra na principu únikové hry. Čtvrť za čtvrtí rozklikáváš kolonku Město a následně v rozbalovacím menu ulic hledáš, zda se tam požadovaná ulice neobjeví. Samozřejmě že ne, takže zpět, ale protože kluci z IT jsou dobří, formulář si nepamatuje historii, takže vám nic z dříve vyplněného nenabídne…

Takže v případě třeba Ústí nad Labem máte zdarma únikovku na půl hodinky. Nedej bůh či generální ředitel pošty, že chcete poslat balíky tři do tří různých měst.

Možnost napsat do kolonky název ulice a číslo popisné totiž neexistuje.

Gratuluji poště za výběrové řízení odborníků na webové prostředí. Kolik za to asi ve státním podniku berou? Když mně nabízí slevu 10,- korun za to, že se tímto labyrintem formuláře nakonec za pár desítek minut dostanu k cíli.

A tak jsem to nakonec zvládnul i já. Moje vysoké a střední školy jsou mi v tomto k ničemu, je to čistá tipovačka, kde by se asi ulice mohla v daném městě skrývat. A pak ještě pomůžou mapy.cz.

Formulář dobyt. Mám radost, protože následně si vytisknu štítek, který nalepím na balík a na poště už to pojede samo. Je tam čárkový kód, takže slečna na přepážce už nic nemusí vyplňovat… jsem si myslel.

Přicházím po 25 minutách čekání v prázdné poště na řadu. Mám tři balíky a pár dalších věcí k vyřízení. Dodržuji státní doporučení, chodit na poštu co nejméně, takže až s více věcmi najednou.

Pravda je, že nějak podvědomě toto pravidlo doržuji od té doby, co jsem se se službami pošty osobně seznámil. Virus nevirus.

U okénka za sklem je vidět mladá, i přes roušku zakrývající celý obličej, evidentně hodně naštvaná slečna. Styčná osoba, vytvářející vztah zákazníků s poštou. Dostal jsem vynadáno, že chci na jeden lísteček z automatu vyřídit tolik věcí. Zeptal jsem se, kolik se smí na jeden lísteček uskutečnit úkonů. Že to jaksi nevím, ale rád si vezmu týden dovolené a na jejich stránkách to někde najdu…

Odsekla, že už je to jedno. Takže se to ani nedozvím. Přesto mi svou razantní gestikulací a mumláním čehosi do roušky dává jasně najevo, co jsem to za debila. Začínám ji mít rád.

Co ale souběžně zjišťuji, že moje domácí příprava čárkových kódů, které jsem věnoval tolik času, byla úplně zbytečná. Zase upřímně musím přiznat, že to nebyl čas úplně ztracený. Naučil jsem se místopis Ústí nad Labem a Brna.

Pro urychlení odbavení to bohužel ale nemá vůbec žádný efekt. Slečna vztekle mydlí do klávesnice a vyplňuje tabulky v prostředí na úrovni T602. Pamětníci vědí, že to v devadesátých letech byl výborný moderní program.

Tiše “…do pr…, já to zapomněla zvážit.” Slečna odbíhá k váze na druhé straně pošty a přečtený údaj opět naklepe ručně do tabulky.

Po deseti minutách máme jeden balík vložen … navzdory předvyplněnému elektronickému podání. Navzdory normám, které dostaly dámy nařízené generálním ředitelem na jednu položku.

To jsem se totiž dozvěděl z nadávání slečny za okýnkem, aniž by to samozřejmě říkala mně.

Upozorňuji slečnu, že poslední balíček bude na dobírku. Tedy jiný, než dva předchozí. Asi to není dobře, neb to slečnu dost vytočilo. Nevím, asi není dobírka výdělečná pro poštu… Asi. Ač cenově je to na hranici toho, že by mne to vyšlo skoro na stejné peníze, kdybych ten balík tam sám odvezl.

Třetí balíček, blížíme se k závěru, těším se opuštění místa, kde jsem zcela unavený z negativní energie slečny a zároveň stále čekám na pokyn, abych zadal částku dobírky…

Čekám, nechci slečnu naštvat svou aktivitou.

Ještě jedna tabulka a ENTER. Slečna si vydechla. Já ale stále v napětí. “Mohu vám říci tu částku dobírky?”

“Do pr…” ozvalo se opravdu už hlasitě. “Jak to mám teď stornovat?” Otázka možná na mne? Ale já nevím. Já se v ničem u České pošty nevyznám.

Agresivita a stres u slečny sílí. Volá přes přepážku na kolegyni, co s tím má dělat. Bohužel ta má dost svých starostí s debilem jako já. Tedy s klientem. S tím jsme se střetli v tuto chvíli pohledem a přes roušku jsme si vzájemně vyměnili útrpný, ale velmi upřímný úsměv.

Slečna zvyšuje razanci své nonverbální komunikace. Balíčky létají vzduchem. Dokonce i razítko spadlo pod stůl. A to už je problém.

Paniku po několika minutách chaosu a nadávání slečna ukončuje rázným STORNEM. Vyděšeně se na ni dívám, proč ruší úplně všechno. Je to proto, že jejich systém po odkliknutí klávesy enter se neumí vrátit o kroky zpět a co hůře, tímto magickým tlačítkem se vše uzavřelo, sloučilo do jedné zakázky a jde to stornovat jen najednou.

Zase velebím ajťákům pošty. Geniální!

Nojo, ale ono to všechno asi začne znovu…? A nakonec teda fakt, že jo…

To už se adrenalin přelil na mne. Už situaci nezvládám s nadhledem. Už začínám mít úplně stejný vztah ke slečně jako ona od začátku ke mně.

Stornem se zrušila všechna zadání, čísla, vyplněné tabulky, prostě všechno.

A začínáme od začátku. Nevěřím svým očím, uším, ani jinému smyslu. To přece nemyslíte vážně?

Myslí.

A nyní poslední hřebíček …

Po opětovném vyplnění všeho znovu dochází k vyvrcholení.

Doslova ke komunikačně sociálnímu orgasmu mezi námi.

Slečna mi oznamuje, že kvůli tomu, že tou chybou se zrušila mnou po domácku vytvořená zakázka a čárkové kódy, ztrácím nárok na slevu… Systém to neumožňuje.

Napadlo vás někdy někoho zabít? Vyhodit nějaký úřad do povětří?

Snad to budu mít odsezené dříve, než bych příště odeslal z domova předvyplněné čtyři balíky…

Ale zcela jistě budu na svobodě dříve, než naše pošta opustí socialistické myšlení, plánování, řízení a především až u ní začnou pracovat odborníci na IT, kteří mají více základů, než jen práci na pc IQ151 s programem Karle polož tečku. Pamětníci znají ze školy…