Když si český prezident přeje vznik Spojených států evropských

Za pět dní tomu bude přesně 22 let, co se Česká republika stala členem Evropské unie. Schválení našeho vstupu do EU stvrdilo v referendu, konaném v červnu 2003, přes 77 % hlasujících. Těžko říci, kolik občanů naší země by po 22 leté zkušenosti pro vstup hlasovalo dnes. Členství v EU totiž přineslo českým občanům řadu výhod (souvisejících především s cestováním a možnostmi pracovat či studovat v zahraničí), ale i určité omezení naší suverenity.

Dle průzkumu agentury STEM, který proběhl v závěru loňského roku, je s členstvím v EU nicméně spokojeno 57 % Čechů (viz odkaz zde). I kdyby se tedy některým politickým stranám podařilo prosadit referendum o našem vystoupení z Evropské unie, tak by většina českých občanů nejspíš hlasovala proti němu. Jinou věcí však je, jak se čeští občané staví ke snahám některých bruselských politiků ještě více posílit vliv unijních orgánů na jednotlivé členské státy. Zde si troufnu říci, že by většina Čechů s něčím takovým nesouhlasila.

Proto mě dosti překvapilo, když jsem se v médiích (například zde) nedávno dočetl o tom, že prezident Petr Pavel na debatě s občany Litomyšle prohlásil, že je zastáncem myšlenky Spojených států evropských. Konkrétně na tohle téma sdělil: „Teď se na mě asi řada lidí bude zlobit, ale já jsem myšlenku Spojených států evropských už několikrát zdůrazňoval jako pravděpodobně jediné řešení pro Evropu, pokud bude chtít zůstat relevantní na světové mapě.“

Ne, že by nadměrná vstřícnost k Evropské unii byla u současného českého prezidenta něčím překvapivým. Petr Pavel například v minulosti prohlásil, že by se mělo diskutovat o tom, aby se členské státy EU měly vzdát při klíčových hlasováních práva veta. Ale vznik Spojených států evropských, což by znamenalo federalizaci evropských států do jednoho celku (podobně jako fungují dnešní Spojené státy americké), to je přece jen mnohem silnější káva. Proto se nelze divit tomu, že jeho slova vyvolala na české politické scéně řadu kritiky.

Pravda, byli i takoví, kteří tento nápad českého prezidenta chválili. Jak je psáno v článku zde, Petr Pavel se za něj dočkal pochvaly například od bývalého ministra pro evropské záležitosti Martina Dvořáka ze STAN, místopředsedy TOP 09 Marka Ženíška nebo pirátské poslankyně Kateriny Demetrashvili. A kdo někdy zabrousil na stránky internetového deníku Forum 24, toho asi nepřekvapí, že se prezidentův nápad líbil jeho šéfredaktorce Johaně Šafrové. Dle jejích slov Česká republika se svými necelými 11 miliony obyvatel nikdy nebude hrát prim mezi ostatními státy a velmocemi, a jen ve spojení evropských zemí může být respektovaná síla na straně demokracie a civilizace (viz odkaz zde).

Že Česká republika nikdy nebude světovou velmocí, to je samozřejmě každému normálně uvažujícímu člověku jasné. Ale je pro většinu v ní žijících lidí podstatné, aby jí byla (za cenu toho, že se stane součástí velkého federálního celku)? Není pro většinu občanů podstatnější spíše to, aby se jim v naší zemi spokojeně žilo a aby si o většině problémů rozhodovali sami doma místo toho, aby se o nich rozhodovalo v Bruselu či Štasburku? Otázkou proto je, zda by prezidentem naší země měl být i napříště zvolen někdo, kdo si přeje vznik Spojených států evropských. Nebo snad Petr Pavel a jeho příznivci věří tomu, že by případným prezidentem takto vzniklé evropské federace mohl být on sám?