2.9.2019
Redakce
0
Kategorie: Ekonomika

Budou příslušníci aktivních záloh bráni jako plnohodnotní vojáci?

Sdílejte článek:

LUMÍR NĚMEC

Když jsem končil základní vojenskou službu, zpívali jsme písničku „jsme parta záložáků své vlasti sloužící“. Ano, v té době bylo naprosto normální, že voják byl po ukončení základní vojenské služby přeřazen do zálohy. To pro něj znamenalo povinnost absolvovat vojenská cvičení a armáda měla dostatečný počet mužů, které může povolat v případě mobilizace nebo mimořádné události.

Vzhledem k tomu, že každý mladý muž absolvoval základní vojenskou službu (samozřejmě až na nějaké výjimky), bylo záložáků dost. Po roce 1989 se situace změnila. Postupně se snižovaly počty vojáků, armáda se profesionalizovala a současně se snižoval i počet záložáků. Situace se začala měnit v roce 2002, kdy začaly být vytvářeny oddíly aktivních záloh. V jednotlivých krajích vznikly krajské pěší roty, které jsou určeny zejména k pomáhání při živelných pohromách a ochraně objektů důležitých pro obranu státu v rizikových situacích, např. při aktuální silné hrozbě teroristického útoku. Zájem o službu v aktivních zálohách roste a jejich počet se za poslední čtyři roky zdvojnásobil a dnes jich je kolem 3000. Někteří ovšem aktivní zálohy kritizují, že nemají dostatečný výcvik a jejich nasazení v případě nějakého konfliktu je přinejmenším sporné. Má tedy budování aktivních záloh vůbec nějaký smysl?

Po počátečním despektu k vojákům v aktivních zálohách ze strany profesionálních vojáků se v posledních letech situace výrazně zlepšila. Na aktivní zálohy se přestalo pohlížet jako na nutné zlo nebo mladší sourozence, ale začínají se brát jako plnohodnotní vojáci. Pryč jsou ty časy, kdy vojáci aktivních záloh si museli pořizovat vlastní vybavení, nebo místo bojového výcviku absolvovat hodiny pořadové přípravy. Ti, kteří slouží u záloh delší dobu, by jistě mohli vyprávět. Dnes se situace zlepšila. Tak, jak rostou počty vojáků aktivních záloh, zlepšuje se i kvalita jejich vybavení a kvalita jejich výcviku. Místo dlouhých hodin na „buzeráku“ se cvičí ve vojenských dovednostech, jako je střelba, taktika, zdravověda atd., absolvují taktická cvičení s různou tématikou, aby se co nejvíce přiblížili svým profesionálním kolegům. Také vybavení si již nemusí pořizovat za své, ale dostávají to, co profíci.

Mají tedy aktivní zálohy smysl? Za mě určitě ano. Je potřeba si uvědomit, že profesionální armáda je relativně malá a sama o sobě by těžko stačila k odstrašení potencionálního protivníka nebo k obraně republiky. Po zrušení základní vojenské služby se snížil počet „klasických“ vojáků v záloze a v případě mobilizace vlastně nemáme koho mobilizovat. Na udržování dostatečně velké profesionální armády nemáme prostředky. Potřebujeme proto něco mezi drahým profesionálním vojákem a nevycvičeným brancem. Vojáky, kteří budou okamžitě použitelní, bude jich dostatečný počet a zároveň nepřivedou státní rozpočet na buben. A to něco jsou právě vojáci aktivních záloh. Voják aktivní zálohy stojí ročně cca 10% toho, co jeho profesionální kolega, ale v případě nenadálé potřeby zde máme akceschopnou sílu, která je schopna podpořit nebo i v některých případech zastoupit profesionální armádu. Jsem rád, že je aktivním zálohám věnována patřičná podpora a doufám, že počty vojáků v aktivních zálohách budou i nadále stoupat.

 

Autor: Lumír Němec

Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (18 votes, average: 4,44 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky