Black lives matter? All lives matter!

Policie v USA je často brutální. Před pár dny byl při policejním zákroku zabit Georg Floyd. V roce 2016 byl úplně stejně udušen při policejním zásahu Tony Timpa. Klečeli mu na krku. Při zásahu více než třicetkrát prosil o pomoc. Když přijela záchranka, byl už mrtvý. Jeho osud se ale nestal na dva týdny trhákem všech médií. Žádné demonstrace se nekonaly. Žádní lidé po celém světě se kajícně neomlouvali, jako by snad za to nesli nějakou vinu. Tony Timpa byl totiž … bílý.

Když v roce 2017 černý muslimský policista v Minneapolis zcela bezdůvodně zastřelil bílou ženu, učitelku jógy Justine Damond, také se žádné nepokoje nekonaly. Jediné, proti čemu média vytáhla do boje, byla islamofobie a možná odveta vůči somálské komunitě. Jakoby důležitější než život bílé ženy bylo, aby nikdo neurazil muslimy.

V Jihoafrické republice je každý pátý den zavražděn bílý farmář a předseda parlamentní strany na tisicových demonstracích skanduje “zabij si svého Búra”. Tyhle vraždy ale nikoho nezajímají. Nikdo neprotestuje. Svět není “zděšen a pohoršen”. Média nepíšou desítky burcujících článků proti rasistickému násilí.

Zato teď… zdivočelá lůza “demonstruje”, “bojuje proti útlaku a rasismu” a “vyjadřuje solidaritu” násilnostmi, rasovou nenávistí, pálením a rabováním. Vlastníci obchodů píšou na výlohy “černý majitel”, aby se uchránili vyrabování. ​Tohle už nemá nic společného s vraždou jednoho člověka druhým, ani s americkou policejní brutalitou. To je otevřený rasismus proti bílým.Bílý subinec po celém světě pokleká před lidmi, kteří je nenávidí, a omlouvá se za svoji “bílou vinu”, za vinu své existence. V Polsku, Švédsku, Británii i v USA. Tohle ponížené chování je jako z učebnice sexuální psychopatologie. Ale zdá se, že nejsou postižení jednotliví lidé, ale celá západní civilizace. Klečí a pokorně nastavuje a doufá, že bude znásilněna. Římští patricijové se plazí v prachu a olizují podrážky Vizigótům.

Black lives matter? All lives matter! Na všech životech záleží. Kdysi jsem se učila, že rasismus je přežitek minulosti. A trvám na tom i dnes. Žádat nějaké speciální zacházení podle barvy kůže nebo chtít po někom, aby se omlouval za barvu kůže je prostě … rasismus.