Pře
2.4.2026
Kategorie: Ekonomika1101 přečtení

Bez nafty a benzínu?

Sdílejte článek:

KAREL WÁGNER

Řada společností a výzkumných institucí pracuje na zdokonalení procesů výroby náhrady fosilních paliv.

Experti po celém světě varují, že ceny ropy v případě pokračování bojů na Blízkém východě by mohly vyústit v cenový šok, který by přepsal očekávání domácností i firem. Nejenže Írán rozšířil své raketové a dronové útoky vedle Izraele a amerických základen v arabských zemích také na samotné státy Perského zálivu a jejich ropnou a plynovou infrastrukturu. Ale vyhrožuje i dlouhodobým zablokováním Hormuzského průlivu, kudy prochází zhruba pětina světové produkce ropy a odhadem třetina zkapalněného zemního plynu (LNG), přičemž jemenští Húsíové hrozí, že zablokují průliv Bab al-Mandab, strategickou tepnu mezi Evropou a Asií. Další vývoj by pak nebyl jen o zdražování pohonných hmot, ale i o jejich nedostatku. Existuje však v případě silniční dopravy nějaké rozumné řešení, kde se obejdeme bez ropy?

Inu, aktivisté nám radí zapomenout na ropu a vrhnout se na elektromobilitu po vzoru Norska. Takový přechod na elektromobilitu v gigantickém měřítku by sice dle některých ctitelů elektromobilů byl technicky i energeticky proveditelný, ale to není jen o prosté výměně starých výfuků za elektromotory. Jednalo by se o komplexní proměnu celého našeho energetického, dopravního i společenského ekosystému. Pokud bychom se chtěli vydat na cestu elektromobility raketovým tempem Norska, narazíme primárně na tvrdé ekonomické limity běžných obyvatel, nebývale složitou infrastrukturní situaci a nepružnou státní byrokracii. Kdy (nejen) u nás je třeba brát v potaz silnou tradici spalovacích motorů a skutečnost, že firmy a flotily často preferují osvědčené technologie.

Jinak řečeno, nahradit fosilní paliva novými vozidly na elektřinu je utopie a k něčemu takovému (nejenom u nás, ale i v okolních státech) dojít nemůže. Schůdnější cestu namísto obměny vozového parku představuje náhrada pohonných hmot z ropy vyráběných jinými palivy, kdy bude zachována po celá desetiletí budovaná distribuční síť. A je potřeba si zde přiznat, že lokální emise zdraví škodlivého prachu a oxidů dusíku v centrech našich měst by pak klesaly, což by znatelně zlepšilo každodenní kvalitu ovzduší v Praze, Brně, Ostravě a dalších aglomeracích. Ale nejde tu ani tak o benzín, jako o nejužívanější naftu.

V případě prodeje nových aut sice diesel dlouhodobě ustupuje a podíl benzínu roste, jenže u spotřeby paliva vychází ve statistikách opačný obrázek: nafty se v ČR spotřebuje výrazně více než benzínu. Diesel totiž používají i dodávky, kamiony a firemní auta s velkým nájezdem. Ovšem i v případě starších osobních aut (typicky auta z let ~2005–2015) jde o výraznou převahu nafty, u středně starých (stáří cca 5–10 let) se poměr vyrovnává, benzín začíná dohánět diesel. Až u novějších aut (stáří cca do 5 let) jde o jasnou dominanci benzínu, kdy roste také podíl hybridů i aut čistě elektrických. A tak i když každým rokem u nás přibývají osobní automobily na benzín, ve vozovém parku s průměrným stářím 15–16 let, který dlouhodobě patří k nejstarším v Evropě, diesel převládá. Což žádný Harry Potter mávnutím kouzelnické hůlky nezmění.

A tak nakonec i ti, co hlasují pro udržitelné zdroje energie, navrhují nahradit současná fosilní paliva uměle vyrobenými palivy. Výzkum a vývoj syntetických paliv probíhá už řadu let, ale i když hlavní výhodou tohoto paradoxu budoucnosti zelených energií je fakt, že bez nutnosti úprav jde použít v současných spalovacích motorech, jeho nevýhodou bývají vyšší výrobní náklady. Ale poptávku po syntetických palivech již pohání i regulační politika Evropské unie včetně RED III, ReFuelEU Aviation, FuelEU Maritime a systému EU pro obchodování s emisemi (ETS). Kdy nejvyšší poptávku po syntetických palivech EU předpokládá v odvětvích letectví, námořní dopravy a těžké silniční dopravy, kde je přímá elektrifikace obtížná. V těchto odvětvích se tak důležitou alternativou k fosilním palivům mohou stát e-metan, e-methanol, e-SAF, e-nafta a e-amoniak. Přičemž i zde platí, že kdykoli se objeví na trhu nějaká příležitost na něčem vydělat, vždy se jí někdo chopí.

Výroba eFuels v průmyslovém měřítku při nedostatku ropy představuje zřetelně jednodušší a přímočařejší řešení, dokonce s lepšími a rychlejšími výsledky, než absurdní nápad s výměnou celého vozového parku. Navíc je příchod široce a cenově dostupných syntetických paliv otázkou blízké budoucnosti: „E-paliva se mohou stát dostupná skrze velkoprůmyslovou výrobu. Dosáhnout toho můžeme do roku 2045, pokud to politici umožní, naše branže je na to připravená,“ uvedl šéf eFuel Alliance Ralf Diemer. V dohledné době by pak produkce syntetických pohonných hmot mohla dosáhnout roční výroby, kterou svět potřebuje. Neboť v současné době se ve spalovacích motorech každoročně spálí zhruba 5–8 miliard tun fosilních paliv, přičemž polovina této spotřeby by dle eFuel Alliance mohla být ze syntetických zdrojů pokryta už v roce 2035. „Zda se nám povede tento potenciál naplnit, však záleží na politických rozhodnutích,“ dodává k tomu Ralf Diemer. Velkoprůmyslová výroba syntetického paliva by se pak měla postupně zvyšovat takovým způsobem, aby v roce 2050 umožnila úplné nahrazení konvenčních paliv. https://www.efuel-alliance.eu/efuels/costs-outlook

K výrobě e-paliv se používají vodík a CO2, kdy výroba vodíku probíhá elektrolýzou, při které se z vody odděluje kyslík a vodík. Tato operace však vyžaduje velké množství „čisté“ elektřiny, která pochází z obnovitelného zdroje, jako je sluneční, větrná, nebo vodní energie, přičemž EU zde hodlá vzít na milost i „čistou“ elektřinu z atomových reaktorů. Oxid uhličitý lze extrahovat přímo z atmosféry, ale i recyklovat ze zachytávaných emisí CO2 v nejrůznějších průmyslových provozech, kde tento proces díky novým předpisům a nařízením průmysl de facto financuje. Následuje chemická syntéza, kdy se vodík a CO2 kombinují za vzniku syntetických uhlovodíků, kapalných i plynných (např. methanol). Nakonec se produkt rafinuje za účelem výroby specifických paliv, jako je syntetický benzín (e-benzín), nebo syntetická nafta (e-diesel). Ale o tom zas příště.

Nicméně nezávislé vědecké studie předpovídají náklady na výrobu a přepravu v roce 2030 kolem 2 EUR za litr ekvivalentu nafty. Přičemž se stoupajícím objemem výroby za probíhající inovace výrobních postupů by cena syntetického paliva měla klesat.

Redakce

Sdílejte článek:
1101 přečtení
(7 votes, average: 1,86 out of 5)
37 komentářů

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye:  :good:  :negative:  :scratch:  :wacko:  :yahoo:  B-)  :heart:  :rose:  :-)  :whistle:  :yes:  :cry:  :mail:  :-(  :unsure:  ;-) 
 

Čtenáři drží Pravý prostor při životě

Podpořte svobodný Pravý prostor

Zdá se, že máte zapnuté blokování reklam. Reklamy nám pomáhají financovat provoz webu. Pro pokračování je prosím povolte pro Pravý prostor, nebo si zvolte Premium a čtěte bez reklam.

Čtení bez reklam

Premium za 99 Kč měsíčně
nebo 990 Kč ročně.

Předplatit Premium Podpoříte redakci a získáte odznak odběratele.

Čtení s reklamami

Povolte reklamy na našem webu a pokračujte ve čtení zdarma.

Stačí výjimka pro pravyprostor.net.