Bělorusko 2020 jako Československo 1968 nebo 1989?

Bělorusko je zemí, v níž od roku 1994 vládne prezident Alexandr Lukašenko. V současnosti Bělorusku vládne prezident Alexandr Lukašenko, který nečekaně zvítězil ve volbách v roce 1994, zejména díky svému protikorupčnímu programu, a od té doby posílil svou pozici. V prezidentských volbách v roce 2006 mu byli protikandidáty společný kandidát běloruské opozice Aljaksandar Milinkevič, Sjarhej Hajdukevič a další nezávislý kandidát opozice Aljaksandar Kazulin. Ten byl před volbami zatčen, obviněn z výtržnictví a odsouzen na 5,5 roku do vězení. V roce 2010 se konaly další prezidentské volby, ve kterých získali Lukašenkovi protikandidáti zisk v hodnotě jednotek procent. Opozice označila volby za zmanipulované, následovaly pokojné demonstrace, které režim tvrdě rozehnal a hlavní představitele (včetně několika prezidentských protikandidátů) uvěznil. Další prezidentské volby se konaly 9. srpna 2020 a Lukašenko v souvislosti s nimi čelí nebývalé aktivitě občanské společnosti. Bělorusům je právo na svobodné volby a na pokojný protest upíráno už 26 let. Během sbírání podpisů pro nezávislé kandidáty byly desítky lidí zatčeny a obviněny z výtržnictví. Občané, kteří pokojně protestují a dožadují se, aby jim stát zajistil právo na svobodné demokratické volby, jsou pravidelně unášeni, zatýkáni a odsuzováni k několikatýdennímu pobytu ve vězení. Běloruská menšina žijící v Čechách se proto obrátila otevřeným dopisem na českého premiéra a předsedy obou sněmoven, aby legitimní požadavky běloruských občanů na svobodné volby podpořili.

Po posledních volbách, v nichž podle oficiálních výsledků získal Lukašenko přes 80 % hlasů, se proti němu vzedmula obrovská vlna nespokojenosti. Nejprve se totiž demonstrace proti výsledkům voleb pokusila běloruská policie „řešit“ tvrdými zásahy proti demonstrujícím a zatýkáním. V neděli 16. srpna se už podle odhadů demonstrace proti Lukašenkovi v Minsku účastnilo sto až dvě stě tisíc lidí. Policie nezasahovala a Lukašenko uspořádal demonstraci na svou podporu, které se zúčastnilo také několik desítek tisíc lidí.

Lukašenko se opírá o podporu ruského prezidenta Vladimira Putina a nyní rozhodl o vojenském cvičení běloruské armády na západních hranicích s Polskem. Má to být reakce na vojenské cvičení NATO v oblasti. Podle veřejnoprávní ČT bylo cvičení NATO plánováno „dlouho před konáním prezidentských voleb v Bělorusku“. To je zřejmě i pravda. Nicméně, je otázkou, zda nemělo být odvoláno právě s ohledem na nepokoje v Bělorusku. Že Lukašenko využije cvičení NATO ke své „obraně“ se totiž nechalo očekávat.

Premiér Andrej Babiš vystoupil v posledních dnech několikrát na podporu demonstrantů v Bělorusku. Vyzýval ke společnému postupu v rámci EU, situaci označil za „katastrofu“. Podle jeho názoru by se situace v Bělorusku měla vyřešit tak, jako v roce 1989 v Československu, a to „sametovou revolucí“, během níž by Lukašenko měl odstoupit a předat vládu opozici. Babiš varuje před tím, aby situace nedopadla podle scénáře roku 1968 také v Československu, když „Pražské jaro“ bylo potlačeno sovětskou armádou 21. srpna (blíží se ostatně 52. výročí sovětské invaze do Československa).

Realita je ovšem pro sametovou revoluci ne zcela příznivá. Bělorusko s Ruskem úzce spolupracuje, Lukašenko sice v posledních měsících Rusko často kritizoval, dokonce některá ruská média označil jako podporovatele běloruské opozice. Ruský prezident Putin však běloruský režim potřebuje a nenechá ho padnout. Pravděpodobný vývoj lze proto odhadnout tak, že Lukašenko oznámí svůj konec v politice (například uplynutím svého mandátu) a toto období bude využito pro hledání nového „vůdce“, který bude v politice spojenectví s Ruskem pokračovat. Rusko žádnou sametovou revoluci v Bělorusku neschválí, pokud by vedla k odštěpení Běloruska ze sféry jeho vlivu.

Nicméně, dny neomezené moci Lukašenka jsou zřejmě sečteny a režim se bude muset „modernizovat“ a prostor zřejmě dostanou další lidé, kteří budou realizovat Lukašenkovu politiku bez Lukašenka.