Až se zavře voda nad dětmi Československa

D. D. KRAJČA

Záměrně se vracím k textu, který vznikl v jiném čase a k jinému místu. Ne proto, že bych se chtěl neustále ohlížet zpět, ale proto, že některé děje mají nepříjemnou schopnost opakovat se. Jen se převléknou, změní jazyk, barvy a symboly, zatímco podstata zůstává stejná. To, co jsem před časem sledoval na Slovensku, dnes vidím v Praze. Kulisy jsou jiné, publikum početnější, ale scénář až znepokojivě povědomý. Tak jsem ho upravil a přepsal, protože to důležité, naše děti….. ZŮSTÁVÁ.

Včera se na Staroměstském náměstí uskutečnila demonstrace. Oficiálně měla jít o podporu hodnot, demokracie a správného směřování země. Ve skutečnosti šlo především o demonstraci na podporu Petra Pavla, muže, který je dnes prezentován jako morální autorita a symbol západní orientace, přestože jeho vlastní životní dráha je učebnicovým příkladem přizpůsobení se každému režimu, který byl právě u moci. Kovaný komunistický soudruh, vychovaný systémem, jemuž dnes veřejně přitakáváme jen s patřičným odstupem, byl přebarven do euroatlantických tónů a postaven do role ochránce hodnot, o nichž dříve nemluvil nebo jim sloužil jinak.

Tuto politickou a občanskou frašku pořádal spolek Milion chvilek pro demokracii“, tedy organizace, která se dlouhodobě pasuje do role strážce demokratických principů, ačkoli je v praxi systematicky přehlíží ve chvíli, kdy výsledky demokratických procesů neodpovídají jejím představám. Demokracie je v tomto pojetí tolerována pouze tehdy, pokud produkuje „správné“ výsledky.

Neměl jsem potřebu tuto akci detailně sledovat. Demokraticky zvolená vláda vládne a vládnout bude, a demonstrace na tom nic nemění. Přesto nebylo možné uniknout obrazům, videím a zprávám, které zaplavily veřejný prostor. Právě v těchto obrazech se objevilo cosi, co už nelze přehlížet ani omlouvat.

To nebyla demonstrace Čechů v pravém slova smyslu.

Byla to demonstrace Ukrajinců schovaných v České republice, s masovým komparzem českých mladých lidí a dětí, vydávaná za národní konsenzus.

Při pohledu na záběry se mi nevyhnutelně vybavily obrazy z posledních let. Protesty na Slovensku, ukrajinský Majdan, nepokoje v Gruzii či Rumunsku. Vždy podobná skladba davu, vždy podobná vizuální symbolika, vždy stejný jazyk.

Mladí lidé v ulicích, silná gesta, jednoduché pravdy, žádné pochybnosti. A především naprostá jistota, že právě oni stojí na té správné straně dějin.

Zarážející nebyla samotná přítomnost mladých lidí, ale kontext, v němž se pohybovali. Vlajky, které dominovaly davu, NEJEN české. Hlavně ukrajinské a evropské. Česká státnost v tom obrazu fungovala spíše jako povinná kulisa, aby bylo možné tvrdit, že jde o vnitřní záležitost. Místo debaty o českých problémech však zaznívaly cizí konflikty, cizí narativy a cizí priority.

A pak tu máme mladé a děti. Děti a velmi mladí lidé, kteří nezažili komunismus, nezažili normalizaci, nezažili okupaci ani studenou válku, přesto o těchto obdobích mluvili s absolutní jistotou a často i s nenávistí. Komunismus odmítají a nenávidí, což by samo o sobě nebylo nic nepochopitelného, kdyby zároveň nestáli na náměstích a nedemonstrovali za podporu Petra Pavla, kovaného soudruha, tedy člověka, který byl produktem právě toho systému, jenž je dnes jejich terčem. Tento rozpor jim zjevně nepřipadá problematický. Nenávist se neřídí zkušeností ani pamětí, ale výběrem správného nepřítele a správného symbolu. Nejde o poznání, ale o naučený postoj. O převzaté schéma, v němž minulost nemá význam, pokud se zrovna nehodí. A právě v tom spočívá cosi zvrhlého, tichého a nebezpečného zároveň.

Jak je možné, že dvacetiletí lidé bez vlastní historické zkušenosti poučují ty, kteří v daném systému skutečně žili. Jak jsme se dostali do bodu, kdy je paměť považována za přítěž a zkušenost za cosi podezřelého.

Nejpodstatnější otázka však nesměřuje k Ukrajincům, ani k politikům, ani k samotným demonstrantům. Směřuje k nám. K rodičům. K učitelům. Ke společnosti, která dopustila, že vlastní děti ztratily vztah ke svým kořenům a přijaly cizí identity jako samozřejmost. Každý rodič si rád myslí, že jeho dítě je jiné, že právě ono dokáže myslet samostatně.

Stačí se však podívat na zaplněná náměstí a tato iluze se rozpadá.

A právě tady se dostáváme k bodu, který je možná nejbolestivější ze všech. Až jednou symbolicky i skutečně „umřou“ děti Československa, tedy děti vyrůstající s vědomím vlastní historie, paměti a identity, bude s touto zemí zle.

Nezůstane zde kámen na kameni. Ne proto, že by přišla cizí armáda, ale proto, že zmizí vnitřní kontinuita. Národ, který přestane předávat sám sebe, se nerozpadá naráz. Rozpadá se tiše, generaci po generaci.

Největším problémem celé situace není Petr Pavel. Ten je spíše symbolem než příčinou. Skutečná hrozba spočívá v tom, že pokud někdy dojde ke skutečnému společenskému střetu, nebude se odehrávat mezi národy, ale uvnitř společnosti. Proti sobě nebudou stát cizí armády, ale rodiče a jejich děti. A děti, vychované v přesvědčení o vlastní morální nadřazenosti, nebudou mít důvod ustupovat.

Nevychovali jsme Čechy ani Slováky v původním smyslu slova.

Vychovali jsme Evropany s ukrajinskou symbolikou a převzatým světonázorem. Směs různých vlivů, které postrádají jeden zásadní prvek, vědomí vlastní identity.

A pak se divíme, že už nejsme pány na vlastním území. Že se o nás mluví bez nás. Že se naše náměstí mění v tribuny cizích příběhů a cizích zájmů.

Někdo řekne, že přeháním.

Já říkám, že se jen dívám pozorně a bez iluzí.

Tak to vidím já.

Daniel Danndys Krajča, FB

Poznámka autora: Kdo se dnes směje, zítra bude mlčet. A kdo dnes mlčí, může jednoho dne zjistit, že dějiny mu už nikdo nevysvětlí, protože byly přepsány jinými. Po svém.

• About
• Latest Posts

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních. Níže uvedený graf představuje, kolika procenty nám Vaše příspěvky (dobrovolné předplatné) pomáhají na nutné měsíční náklady na provoz a zachování existence PP.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoin na adresu: 3HPkQ31E6U9Y9HhVSc1f2DXMkbmWq1ttJ5 nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX), QR platby

Pokud chcete podpořit PP a nechcete, abychom mezi dárci zveřejnili vaše jméno, stačí do zprávy pro příjemce uvést: Anonym. Pokud máte zájem o vydání potvrzení o poskytnutí daru (např. pro daňové účely), napište nám na redakční mail [email protected]

Příspěvky za měsíc ÚNOR 2026:
*****************************************

Anonym 150,- Kč, RNDr. Richard Čapek CSc. 400,- Kč, František Šmíd 1000,- Kč, Anonym 5000,- Kč, Karel Vávra 200,- Kč, ing. Jan Dvořák 100,- Kč, Miroslav Andreska 300,- Kč, Anonym 50,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, David Bezděk 50,- Kč, Zuzana Karlová 300,- Kč, Petr Franc 500,- Kč, RNDr. Václav Vohánka 1000,- Kč

Celkem za měsíc: ... 9 550,00 Kč

Vybráno 21.00%

Chci vlastní ikonu u diskuzních příspěvku. Jak na to?

Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.

Podle českých zákonů jsme povinni na žádost orgánů činných v trestním řízení poskytnout veškeré informace o vás shromážděné systémem (IP adresa, pošta, vaše příspěvky atd.). ) Žádáme vás, abyste do diskuze na naší stránce nedávali komentáře, které by mohly naplnit skutkovou podstatu některých trestných činů zmíněných v trestním právu. Zejména nezveřejňujte příspěvky rasistické, podněcující násilí nebo nenávist na základě pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického nebo jiného smýšlení, národnostního nebo společenského původu, národnosti nebo etnické skupiny atd. Zjistěte více o povinnostech diskutéra v pravidlech našeho portálu, které je povinen prostudovat každý diskutér. Zveřejněním diskusního příspěvku potvrzujete, že jste studovali, pochopili pravidla a berete za svůj příspěvek plnou zodpovědnost.

Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.

Náhledové fotografie k článkům jsou většinou ilustrační. Ne všechny články musí explicitně vyjadřovat názor redakce.

Latest posts by Redakce (see all)

• Epstein Files: Temná mapa světové moci - 3.2.2026
• Snaha o privatizaci demokracie - 3.2.2026
• Paní Decroix, kdo je u Vás svoloč? - 3.2.2026

(15 votes, average: 5,00 out of 5)

Loading...