Americká armáda má problém

LUBOMÍR VYLÍČIL

Americká armáda má velký problém. Přestává se jí dařit nábor nováčků. Jinými slovy, prudce klesá počet občanů USA, ochotných sloužit v ozbrojených silách své země. V roce 2022 se pozemním silám USA podařilo rekrutovat o 15 tisíc branců méně, než potřebovaly pro obnovu stavu. Loni nesplnily plán náboru o celých 25%. A podle průzkumu ABCnews poklesl počet mladých lidí, připouštějících, že by za určitých okolností mohli do armády vstoupit na 9%, což je nejnižší číslo za posledních 15 let. Copak se to děje?

Služba vlasti v ozbrojených silách, bývala v USA vždycky prestižní záležitostí. V mnohých rodinách se vojenská kariera předávala po celé generace. A občané, kteří si v armádě něco  odsloužili, požívali nejen všeobecné vážnosti, ale měli také často otevřené dveře k vyšším postavením v civilním životě, nebo i k politické karieře. Co tedy může být důvodem, že se pohled společnosti na službu v armádě změnil? O tom se teď v USA začíná, byť poněkud váhavě, diskutovat. Obecně lze příčiny rozdělit do dvou kategorií – na ty, o nichž se vede diskuse a na ty druhé, o nichž se mlčí.

Z první kategorie, z veřejně propíraných důvodů, proč se nábor do armády nedaří, lze jmenovat dva – fyzický a psychický stav mladé americké populace. Podle generála Jamese McConvilleho, je pouze 23 % Američanů ve věku 17-24 let schopno vojenské služby. Před pár lety to bylo ještě  29 %.  Do armády tak může nastoupit necelá čtvrtina z té hrstky, která se ke službě přihlásí. Důvodem k diskvalifikaci drtivé většiny uchazečů má být, podle údajů pana generála, obezita, užívání drog anebo záznam v trestním rejstříku.

Došlo to až tak daleko, že armáda v zoufalství snižuje laťku. Místy téměř  k zemi. V kosmických silách USA například zrušili každoroční testy fyzické zdatnosti. Pravděpodobně z obavy, že by se „voják”, který s hamburgerem v ruce řídí od stolu nějaký dron na druhém konci světa, mohl po sto metrech běhu zhroutit s infarktem.  Americké námořnictvo zase zvýšilo věkový „strop” pro nábor nováčků na úctyhodných 41 let  Ale vše marno. Branci se stále nehrnou.

Možné vysvětlení bude tedy nejspíš v těch záležitostech, o kterých se nemluví. Tou první je postupná změna smýšlení obyvatel USA o tom, co je osobně ohrožuje. Po velice dlouhou dobu byl tou hlavní hrozbou vnější „nepřítel”. Několik desetiletí studené války jej představoval Sovětský svaz. Nepřátelská velmoc, která prý chce jejich domov napadnout jadernými zbraněmi, pobít je a zničit. Proto bylo z pohledu občana rozumné sovětskou rozpínavost zadržovat na nejrůznějších bojištích světa, oslabovat ji a obětovat tomu třeba i životy. Jenže pak SSSR zmizel ze scény a USA začaly posílat své syny umírat do podivných bojů v zemích, jako Irák či Afghánistán. A lidé si s rozpaky protírali oči s otázkou, proč se bojuje proti hypotetickým hrozbám, typu Saddámových zbraní hromadného ničení, zatímco to, co skutečně ohrožuje jejich děti, domovy a způsob života (drogy na školách, neřízená migrace, bojůvky BLM a Antify v ulicích a požadavky zelených šílenců na bezemisní domy) jejich vláda nepotírá, ale spíše podporuje. Takže jich poměrně veliká část mohla dospět k názoru, že tu skutečnou hrozbu pro jejich životy představují ti, kteří americkým ozbrojeným silám zadávají úkoly.

Druhou, veřejně nepojmenovanou příčinou nechuti mladých Američanů k rekrutaci, bude nejspíše woke ideologie. Šílenství, které  Bidenova administrativa drtivě protlačuje do všech sfér života, armádu nevyjímaje. Je dosti těžké si představit chlapáka od NAVY Seals, cvičeného v bezhlučném zabíjení, jak pozorně poslouchá, v rámci povinného školení, bláboly nějaké švihlé, feministické aktivistky o „toxické maskulinitě”. Nebo elitního, přepadového pilota, jak pod dohledem jakési rozkydlé transky, podplukovnice pro diverzitu z nadřízeného štábu, smolí esej o tom, jak strašně se stydí za své „bílé privilegium”…

Že je to přehnané? Ani v nejmenším! Podívejte se na dva skutečné příklady ze života amerických ozbrojených sil. Tak třeba letectvo vytvořilo v posledních letech osm “pracovních skupin pro analýzu bariér”. Čekali byste asi něco odborného. Když jde o letectvo, tak třeba něco o zvukové barieře, nebo o překážkách na rozjezdové dráze.  Ale chyba lávky. Stačí se podívat na názvy těchto skupin. Najdeme tu například: “Tým pro rovnost domorodých národů”, nebo “Tým leseb, gayů, bisexuálů, transgenderů, queer a iniciativ”… A pak ještě navíc, k téhle úchylárně, přidal prezident Biden svůj exekutivní příkaz, který nařizuje, aby všechny organizace v armádě vytvořily kanceláře pro diverzitu, rovnost a inkluzi (DEI), vypracovaly strategické plány DEI a pravidelně posílaly nahoru zprávy o pokroku při plnění cílů DEI. Zlaté politické školení mužstva, z dob socialistické ČSLA…

Anebo před rokem. Prezident Biden měl projev před skupinou námořních letců. Tam s plnou vážností prohlásil, že sbor náčelníků štábů určil za největší hrozbu, které Amerika čelí, globální oteplování! Byla to tehdy páně presidentova vůle, a tak náčelníci štábů s protaženými obličeji sklopili hlavy a dokument vydali. To víte, taková hypotéka je fakt sfiňa. No a vzápětí pak spokojený  Biden vydal exekutivní příkaz, který ministerstvu obrany ukládá celou paletu environmentálních cílů a požadavků. Patří mezi ně, například,  přechod na elektrická (netaktická) vozidla do roku 2035, zajištění „bezuhlíkové” elektřiny pro vojenská zařízení do téhož roku a čisté nulové emise z těchto zařízení do roku 2050. Co dodat.

Vojenské povolání je riskantní job. A aby člověk akceptoval příslušnou míru rizika, musí mít fakt silnou motivaci. To není jen o penězích. Ty postačí, když prožíváme dlouhé období míru a relativního klidu. Ale v opravdové krizi je třeba něco navíc. Například vlastenectví. Pocit, že bráním své blízké. Nebo svůj domov. Což jsou hodnoty, ke kterým má (zatím ještě) vztah každý příčetný člověk. Proto armády, postavené na domobraneckém principu, nemají s loajalitou problém. Třeba ta švýcarská. Kde má velká část svéprávných chlapů doma flintu a mundůr a v případě mobilizace si u hospodského vyzvednou klíče od bunkrů, aby z nich chránili své údolí. Ale co expediční armády „amerického” typu?

Kdo normální by dokázal překousnout pravidelné, odporné školení o diverzitě, nesmyslné rozkazy namalované buzny z nadřízeného velitelství a vnucenou inklusi mamlasa, který velí jeho družstvu jen proto, že je té „správné barvy”, a to vše s vidinou, že může být kdykoli vyslán do tramtárie, padnout za západní hodnoty? Tady někde hledejme kořeny nechuti mladých Američanů k vojenské službě.

Ale nemylme se, nejde jenom o americký problém. V poslední době se množí zprávy, o neprodlužování a rušení závazků ke službě také v evropských armádách. Tak, jak houstnou úvahy politiků, o možnosti vyslat vojáky NATO na Ukrajinu, tak přibývá i případů těch příslušníků evropských armád, kteří dávají vojenskému povolání vale. Kdysi dávno byli náborováni s tím, že v čase krize budou bránit vlast, svou zemi a své blízké. A teď? Na obzoru se začíná rýsovat chmurná perspektiva, že by mohli taky padnout někde u Bachmutu. Za co? Za co vlastně? Za vyšší marže Kauflandu? Za veselejší Gay Pride? Za elektromobilitu? Za povinné kvóty na migranty z Afriky? Za Brusel? Za Pekarovou?

Motivace začíná být tou základní, ba přímo existenční otázkou západních armád. A tím i samotného Západu. Pokud se totiž budou evropské vlády chovat ke svým obyvatelům i nadále tak, jak se k nim chovají doposud a tlačit jim namísto vlastenectví kosmopolitismus, inklusi, multikulti, gender, Green deal a další „evropské hodnoty”, pak nemusí nepřátelé naší civilizace dělat vůbec nic. Postačí jen čekat. Ještě chvíli vydržet. Už brzy bude Evropa nahá, chudá a zcela bezbranná. Ba co víc. Lze si také představit, že zbídačelí a šikanovaní původní obyvatelé Evropy, uvítají cizí armády kyticemi šeříků, jako své zachránce.

• About
• Latest Posts

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních. Níže uvedený graf představuje, kolika procenty nám Vaše příspěvky (dobrovolné předplatné) pomáhají na nutné měsíční náklady na provoz a zachování existence PP.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoin na adresu: 3HPkQ31E6U9Y9HhVSc1f2DXMkbmWq1ttJ5 nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX), QR platby

Pokud chcete podpořit PP a nechcete, abychom mezi dárci zveřejnili vaše jméno, stačí do zprávy pro příjemce uvést: Anonym. Pokud máte zájem o vydání potvrzení o poskytnutí daru (např. pro daňové účely), napište nám na redakční mail [email protected]

Příspěvky za měsíc DUBEN 2024:
****************************************

RNDr. Richard Čapek CSc. 400,- Kč, František Šmíd 1000,- Kč, Václav Červinka 200,- Kč, Mgr. Luděk Tesarčík 200,- Kč, Jaromír Mifka 300,- Kč, Roman Dubravský 500,- Kč, ing. Jan Dvořák 100,- Kč, David Bezděk 250,- Kč, Aleš Drnovský 100,- Kč, RNDr. Václav Vohánka 1000,- Kč, Karel Klouček 500,- Kč, Milan Hojgr 100,- Kč, Libor Loup 200,- Kč, Iva Majerčíková 200,- Kč, Oldřich Smejkal 1000,- Kč, Kateřina Hrušková 111,- Kč, Marek Janicko 300,- Kč, František Burda 50,- Kč, Martin Vacek 500,- Kč, Miroslav Andreska 300,- Kč, Anonym 300,- Kč, Jiří Randák 500,- Kč, Anonym 70,- Kč, Petr Koptík 100,- Kč, Oldřich Smejkal 1000,- Kč, Dr. Ilja Baudyš 500,- Kč, Dagmar Karlíková 200,- Kč, Yvona Škurková 200,- Kč, Radomír Šimek 100,- Kč, Jiří Obermaier 100,- Kč, Marie Slavíková 200,- Kč, Miloslav Hujer 50,- Kč, Dana Lufinková 100,- Kč, Roman Jaroš 100,- Kč, Dr. Věra Hýlová 250,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, Anonym 150,- Kč, Zdeněk Fric 200,- Kč, Jiří Ovčáček 100,- Kč, Jaroslav Krutský 1000,- Kč, Jan Petr 250,-Kč, Václav Tykvart 100,- Kč, Pavel Janeček 300,- Kč, Rudolf Votruba 500,- Kč, Ludmila Karská 100,- Kč, Vlastimil Běhan 100,- Kč, Julius Staněk 200,- Kč, Edita Kadlečková 300,- Kč, Jaroslav Přecechtěl 100,- Kč, Jan Tichý 100,- Kč, Zuzana Karlová 200,- Kč, František Surman 1000,- Kč, Stanislava Vítková 500,- Kč, Petr Novotný 200,- Kč, Jiří Duda 100,- Kč, Petr Velíšek 1000,- Kč, Lubomír Vynš 100,- Kč, Jiří Zajac 500,- Kč, Roman Martínek 100,- Kč, V. Trulley 500,- Kč, Hynek Řihák 120,- Kč, Zdeňka Jindrová 100,- Kč, Bohdanka Hoťová 200,- Kč, Ladislav Oudes 200,- Kč, Anonym 300,- Kč, Aleš Votruba 250,- Kč, V. F. Horák 500,- Kč, Anonym 200,- Kč, Vlasta Vítková 150,- Kč, Zbyněk Zamazal 200,- Kč

Celkem za měsíc: ... 21 501,00 Kč

Vybráno 47.00%

Chci vlastní ikonu u diskuzních příspěvku. Jak na to?

Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.

Podle českých zákonů jsme povinni na žádost orgánů činných v trestním řízení poskytnout veškeré informace o vás shromážděné systémem (IP adresa, pošta, vaše příspěvky atd.). ) Žádáme vás, abyste do diskuze na naší stránce nedávali komentáře, které by mohly naplnit skutkovou podstatu některých trestných činů zmíněných v trestním právu. Zejména nezveřejňujte příspěvky rasistické, podněcující násilí nebo nenávist na základě pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického nebo jiného smýšlení, národnostního nebo společenského původu, národnosti nebo etnické skupiny atd. Zjistěte více o povinnostech diskutéra v pravidlech našeho portálu, které je povinen prostudovat každý diskutér. Zveřejněním diskusního příspěvku potvrzujete, že jste studovali, pochopili pravidla a berete za svůj příspěvek plnou zodpovědnost.

Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.

Náhledové fotografie k článkům jsou většinou ilustrační.

Latest posts by Redakce (see all)

• Přituhuje … - 25.4.2024
• Nejvyšší čas - 25.4.2024
• Bude TOP 09 v Poslanecké sněmovně ještě poté, co se Dominik Feri vrátí z vězení? - 25.4.2024

(29 votes, average: 4,72 out of 5)

Loading...