Milý Ježíšku, přeji si dostatek lékařů, instalatérů, techniků…

Takové přání se může někomu jevit jako úsměvné nebo málo hodnotné, ale dovedete si představit, že se v případě nemoci nebo úrazu obejdete bez lékaře, v případě rozbité pračky bez opraváře nebo v případě prasklého vodovodního potrubí bez instalatéra? Já ne. Přitom už dnes je těchto odborníků nedostatek. A přestože se politici napříč stranami shodují na tom, že školský systém vyžaduje reformu, nikdo z nich dosud nepřišel s takovým opatřením, které vyřeší: nedostatek kvalifikovaných absolventů dělnických profesí, nedostatek absolventů zdravotnických oborů (lékařů a sester), nadbytek tzv. „bílých límečků“ (úředníků) a útlum řemesel.

Připomeňme si fakta:

Vzdělávací systém před rokem 1989 byl jedním z nejlepších.

Školství po roce 1989 zachvátil chaos.

Špatný systém zdělávání dodnes nikdo nevyřešil.

Šikovný a chytrý národ je zárukou slibné budoucnosti. Abychom jej vychovali, je nutné zavést důsledný systém výchovy a vzdělávání svých pokračovatelů.

K JAKÝM KONKRÉTNÍM ZMĚNÁM MUSÍ VE ŠKOLSTVÍ DOJÍT?

ZÁKLADNÍ ŠKOLY

1. Připravme naše děti na svět budoucnosti, ne minulosti.

Využívání počítačů nemá být doménou pouze informatiky, ale i běžné výuky ostatních předmětů. Každý šesťák by měl znát základy psaní na stroji všemi deseti. Žáci posledních tří ročníků druhého stupně by měli aktivně používat počítače při výuce literatury, dějepisu, přírodopisu, zeměpisu a dalších předmětů ke zpracování výpisků namísto do sešitů. Samozřejmou součástí výuky matematiky a fyziky by mělo být používání excelové tabulky pro výpočty. Pro středoškoláky by mělo být efektivní používání počítače při studiu už samozřejmostí.

2. Žákům, kteří nemají talent na cizí jazyky, umožněme rozvoj v praktických dovednostech.

Netrapme žáky 2. stupně bez vloh na jazyky dalším cizí řečí. Tuto výuku nahraďme rozšířením pracovní výchovy. Přizpůsobme ji tak aby plně odpovídala reálným profesím: zedník, kuchař, zdravotník, opravář, pokrývač, pěstitel, chovatel, instalatér. Zapojme do této aktivity i místní podnikatele (nejlépe rodiče žáků), minimálně formou umožnění exkurzí. Vedle toho vzdělávejme žáky v oblasti praktického života, například s činnostmi souvisejícími s provozem domácnosti. Obdobným způsobem rozšiřme o praktickou část hodiny fyziky a chemie.

MIMOŠKOLNÍ ZÁJMOVÁ ČINNOST

1. Znovu v plném rozsahu zaveďme mimoškolní výchovu žáků.

Aby naše děti žily srdcem pro potřebné profese, musíme je dlouhodobě a systematicky vést ke společensky potřebným oborům jako průmysl, zemědělství, brannost, zdravotnictví, informatika a další. Tomuto účelu napomohou mimoškolní aktivity, které musí kraje organizovat ve spolupráci s významnými firmami. Společným cílem bude vychovat jedince s pozitivním vztahem k oboru, který poznali už v zájmovém kroužku. Vybudujme mimoškolní strukturu volnočasových aktivit pro děti školního věku a zapojme do ní soukromý sektor!

2. Pomozme zlepšit názor rodičů na řemeslné obory.

Právě rodičům je od devadesátých let minulého století podsouváno, že řemeslo „smrdí“. Rozbít tento názorový stereotyp považujeme za nejdůležitější a zároveň velice obtížný úkol. Zkušenosti z pandemie Covid ukázaly, že právě řemeslné a rukodělné obory jsou udržitelné v jakékoliv době a velmi potřebné právě v krizových časech. Navíc děti baví. Ty si manuální práci jako šití, drobné domácí opravy, péči o zahradu nebo vaření mohly pod dohledem rodičů vyzkoušet v rámci karanténních opatření. Připravme osvětu, která pomůže zlepšit názor rodičů dětí na kvalifikované dělnické profese.

STŘEDNÍ ŠKOLY

1. Množství středních škol a charakter tam vyučovaných předmětů regulujme „neviditelnou rukou trhu práce“.

Nynější podmínky umožňují zřizovatelům každoročně otevírat libovolné počty tříd a oborů, které cílí na studenty svým aktuálně módním trendem a jednoduchostí studia. Střední školství není podnikání, kde zisk určuje počet studentů, nebo počet odučených hodin, ale „neviditelná ruka potřeb trhu práce“! Je nutné ve spolupráci s Českým statistickým úřadem, orgány státní správy, ale především s regionálními firmami příslušného odvětví, stanovit maximální počet přijímaných žáků určitého oboru v daném roce v příslušném regionu. Tato regulace je jedinou smysluplnou cestou ze „začarovaného kruhu“ současného rozvráceného školství. Gymnázia a odborné maturitní obory jsou jen pro ty žáky základních škol, kteří na ně svými schopnostmi mají. Žáci, kterým složitější studium působí pouze trauma, nechť rozvíjí svůj talent v řemeslných oborech. V nich se mohou stát špičkovými a všemi vyhledávanými odborníky.

VYSOKÉ ŠKOLY

1. Spolupracujme s pedagogickými fakultami.

Školství musí připravovat mladou generaci na plnohodnotné uplatnění na domácím pracovním trhu. A zároveň napomáhat tomu, aby podniky nemusely pro své potřeby zajišťovat pracovníky z jiných regionů nebo ze zahraničí. Pokusme se na úrovni krajů za účasti průmyslových a zemědělských podniků a dalších producentů v regionech vypsat granty, na základě kterých bude podpořena tvorba vzorových osnov základních a středních škol pro výuku praktických dovedností a teoretických znalostí. Ty u žáků vybudují základy, které budou v souladu s jejich potřebami. Podpořme zavedení těchto osnov do školního vzdělávacího programu. Toto bude i prvním krokem ke sjednocení výuky. Zapojme do této činnosti studenty pedagogických fakult vysokých škol v rámci jejich seminárních a diplomových prací.

SE ZMĚNAMI MŮŽEME ZAČÍT HNED

S některými aktivitami na podporu výchovně-vzdělávacích činností a reformy školství můžeme začít takřka ihned. Na úrovni krajů. Můžeme začít rozvíjet mimoškolní aktivity, které pomohou vybudovat v dětech vztah k potřebným profesím. Můžeme zavést motivační systém k podpoře praktických dovedností žáků základních škol. Můžeme změnit síť krajských škol směrem k rozvoji strojírenského, řemeslného, technologického a IT vzdělávání na úkor nynějšího nadměrného množství škol všeobecného zaměření. Můžeme podpořit praktickou výuku na středních školách a stáže studentů ve firmách. Můžeme zavést opatření, která pomohou budovat vztah rodičů a dětí k perspektivním oborům.