Žňové střípky: Čína

Minule jsme z pohledu zemědělského řešili Rusko. V svém článku jsem se snažil ukázat, jaký vliv má v dnešním světě každá maličkost a jak naše zemědělství hladce “odskákalo” zavedení protiruských sankcí. Když to celé zjednoduším, sankce proti Putinovi zaplatili zemědělci a chovatelé v naší skvělé sluníčkové a pokrokové EU. Skoro bych si troufal tvrdit, že průměrný obyčejný ruský Ivan se ze sankcí otřepal rychleji než obyčejný ojrópský zemědělec.  Tolik k Rusku. 

Dnes probereme Čínu.

Oni tam totiž mají povodně… Velké povodně. Tak velké, že jsme už měsíc oblažováni titulky, že přehrada Tři soutěsky nevydrží. Vždycky citují nějakého čínského inženýra žijícího v USA, který měl lví podíl na stavbě této přehrady tím, že jednou na to koukal ze břehu, kterému je jasné, že to celé za deset minut rupne a umře 300 milionů lidí žijících pod přehradou. 

Vidlácky bych si myslel, že Tři soutěsky to vydrží. Makalo na tom hodně inženýrů z Německa, je v tom německá technologie a tak si dovedu představit spoustu průšvihů, ale že by povolila největší hráz největší přehrady světa, to bych si nechal až úplně na konec. Ono bohatě stačí to, co mají už teď bez protržené přehrady. Přehrada není všechno. 

Jejich krajina se potápí a oni přicházejí o úrodu. Každý den znamená statisíce tun. 

Ačkoliv se to běžně neříká, Čína je největším světovým zemědělským producentem. Co se týče zemědělské výroby, prakticky nenajdete komoditu, které by se v Číně nevyprodukovalo nejvíc. Jen výjimečně není čínská produkce na prvním místě. Čína je na čelních místech takřka ve všem. 

Jen to neexportují, protože jich je hodně a sežerou to sami.

Čínské zemědělství se v posledních letech tak zvedlo, že si Čína vystačila s vlastním potenciálem a s dlouhodobě domluvenými kontrakty. Byly roky, kdy na světovém trhu prakticky vůbec nenakupovala. Přitom ještě před pěti osmi roky fungoval takový ustálený princip – na severní polokouli se urodilo, přebytky se naložily na lodě a ty zamířily do Šanghaje. Tam zakotvily na moři a čekaly. Pak Čína oznámila nákup tolika a tolika milionů tun, zamířilo se do přístavu a vše se pěkně se ziskem prodalo. 

U nás to mělo ten efekt, že obilí bylo nejlacinější ve žních a pak jeho cena trvale stoupala až do ledna. V lednu byla nejvyšší. Pak se na trhu objevila úroda z jižní polokoule, cena trochu spadla a tak se držela až do dalších žní, kdy v červnu opět rapidně klesla. Pak přišly žně, období nejnižších cen a jelo se znovu. 

Velcí vlastníci skladovacích kapacit díky tomu měli krásné a dobré marže, trh byl stabilní a na obilí se dalo vždycky vydělat. Zároveň to ponoukalo menší zemědělce, aby si sami také postavili skladovací kapacity, protože kdo vydržel neprodat do ledna, ten vždycky vydělal víc. Tak moc, že to stavbu nějaké haly či moderního plechového sila za pár let zaplatilo. 

Ustálený režim tu a tam narušila neúroda v Rusku nebo USA, ale to vždycky znamenalo vyšší ceny a tím pádem i vyšší marže obchodníků. 

Někdy kolem roku 2015 to ale přestalo fungovat. Čína celkem náhle začala nakupovat stále méně a méně, až už nebylo nutné ji zásobovat loděmi, ale zvládla to Putinova širokorozchodná transsibiřská magistrála. Lodě stály na moři, nikdo to zboží nechtěl, cena po žních nestoupala, ale naopak klesala a od roku 2015 se prakticky nikdy nestalo, že by cena pšenice po žních výrazněji stoupla. Naopak, dost často platilo, že kdo prodal těsně po žních nakonec ještě udělal nejlíp. 

Na silech se to hned projevilo – žádný nárůst cen = minimální marže, takže osekávání nákladů, poloprázdné sklady. To samé v bledě modrém platilo pro mlýny a mouku. Celý zemědělský sektor pěkně zpomalil, protože mu chyběl čínský hlad. A tento hlad měl a má na naše zemědělství ještě násobně větší vliv než sankce na Putina. Ačkoliv to zní neuvěřitelně, zhruba od roku 2015 byla Čína v podstatě potravinově soběstačná.

Jen taková poznámka… to neznamená, že si všechno vyprodukovala doma v údolí Žluté řeky ani v Tibetu.  Ale měla své vlastní dlouhodobé kontrakty s Ruskem a africkými zeměmi, kde hospodaří čínské firmy a v podstatě  skoro nemusí nakupovat na obilných burzách. Má svoje futures kontrakty a měla nakoupeno i to obilí, které ještě nebylo ani zaseto. 

Letos to ale bude zřejmě jinak. Nedokážu samozřejmě posoudit, jak vážný je rozsah čínských povodní, ale zřetelně vidím, že po několika letech se nikdo se zemědělci nehandrkuje o cenu a vykupuje se o sto šest. Cena je taková, že se hodně zemědělců ani nesnaží smlouvat. Mají pokryté náklady, letos budou slušně ziskoví a na konci roku se bude hodně investovat i opravovat, aby se nagenerovaly nějaké výdaje. 

Ti kdo tomuto byznysu rozumí, už zřejmě mají jasnou představu, kolik milionů tun všeho bude muset Peking nakoupit. Letos zřejmě lodě zase vyplují směrem do Žlutého moře a cena opět až do ledna pěkně poroste. Pak se všichni budou modlit, aby úroda v Brazílii, Austrálii a Mosambiku moc nevyšla a cena poroste až do příštích žní. 

Troufám si tvrdit, že cena pšenice může během zimy vystoupat o tisícovku i dvě na tuně. Lidem to prodraží chleba i krmení, ale skladovatelé budou mít pohádkové časy. 

Vy, co máte nějaké ty slepičky, či prasátka doma, nakupte si zásoby krmení co nejdřív. 

Čína, to není nějaká zemička třetího řádu. Oni mají spoustu peněz a mohou si letošní ztráty dovolit. Mohou si je dovolit mnohem víc, než si my můžeme dovolit zdražení chleba a masa. Oni tu cenu snesou a pokud budou muset, vyšroubují ji hodně vysoko, protože jediný nepřítel, který může Si-Ting-Pingovi opravdu zatopit, není USA a zákaz TikToku, ale normální hlad.  

Už od jara tvrdím, že letošní zima bude jedna z nejblbějších za dlouhá léta. Bude drahota, že kecům o dvouprocentní inflaci přestane věřit poslední hujer nejpozději v únoru. Zásobte se. Zavařujte, nakládejte, šlapejte zelí, dělejte kompoty. Ať máte alespoň na ten drahý chleba.  Pokud Čína vyhlásí nákupy, bude to fičák.