14.3.2021
Redakce
0
Kategorie: Společnost

Zmanipulovaná data covidové propagandy v ČR aneb proč máme tak špatné statistiky

Sdílejte článek:

JAN ZEMAN

Jmenuji se Jan Zeman. Ne nebojte, nemám nic společného s tím pánem na Hradě, je to jen shoda jmen (- ačkoli pro KPR toho předešlého jsem i v minulosti pracoval). Protože na to mám vzdělání, dlouhodobě se již od počátku minulého roku ve volných chvílích zabývám statistickou analýzou dat spojených s epidemií SARS-CoV-2 ve světě i v ČR. Času jsem měl na to z důvodů vládních opatření a v důsledku víceméně úplné likvidace mého živobytí více než je zdrávo.

Z dostupných dat lze srovnáním nyní již celkem s jistotou dovodit, že “český přístup” k jejímu zvládání má víceméně téměř bezkonkurenčně nejhorší výsledky na světě.

S nepřestávajícím úžasem rovněž sleduji víceméně v přímém přenosu i hrubou manipulaci těmito daty, kterou lze statistickou analýzou a srovnáním masivně zpětně upravovaných údajů u vícerých ukazatelů odhalit. Jak ze strany vlád (zdaleka nejen té české), tak pak masmédií, které za pomoci zmanipulovaných dat pak šíří paniku a propagandu.

Napadá mě proto vám touto cestou nabídnout výstupy ze svého zkoumání resp. dle mého názoru celkem pádné argumenty proti doslova už vražedné politice současné vlády. A případně se pokusit dostat k lidem tyto informace, které mainstreamová média viditelně nemají nijak chuť zveřejňovat.

Dovoluji si pro ukázku své práce připojit příklady:

Položme si například otázku, jak to dělají, že mají stále tolik nových pozitivních případů, dostávají se s jejich počtem na obyvatele již na absolutní světovou špičku a mj. na základě toho ještě přitvrzují svá naprosto zjevně nefunkční opatření.

Z grafu 1 vidíme na první pohled, že odpověď je velmi jednoduchá: Provádějí už více než 2x více testů na jeden zjištěný pozitivní případ, než na podzim.

A navíc případy, které jim vyjdou pozitivní antigenním testem a jsou pak ověřovány testem PCR, jsou prokazatelně pak započítávány do statistiky nakažených dvakrát. Je to při podrobnějším pohledu na statistiku testování z ministerstva přímo patrné.

Velmi podobně, jako se zásadně rozchází počet testů s počtem zjištěných pozitivních případů, se nyní zásadně rozchází i počty tzv. vážných a kritických případů s počty zemřelých.

Z grafu 2 vidíme na první pohled, že zatímco hlášené počty zemřelých oproti podzimu postupně klesají, hlášené počty tzv. vážných a kritických případů naopak strmě stoupají. A opět na základě toho se ještě přitvrzují naprosto už zjevně nefunkční a jak uvidíme dále zřejmě i hrubě kontraproduktivní opatření.

Rozhodli se snad nějak celorepublikově ti kriticky nemocní podstatně méně umírat?

Z celkové, již několik měsíců prakticky se téměř neměnící, CFR smrtnosti každopádně ale nijak nevyplývá, že snad by léčba byla nyní nějak podstatně úspěšnější.

Jen cca od vánoc nejspíše “změnou metodologie” konzistentně klesá počet hospitalizovaných případů klasifikovaných jako bezpříznakové a lehké, zatímco počet středně těžkých a těžkých případů se konzistentně naopak zvyšuje. – viz graf 3, na kterém je to velmi dobře vidět.

Bude to jejich skutečně závažným zdravotním stavem, nebo je to spíše proto, že za takové pacienty nemocnicím (které by jinak z důvodu zákazu elektivních výkonů zkrachovaly, a tak nemají moc na výběr) lépe platí? (Včera jsem byl například na covidovém oddělení jedné pražské nemocnice, vedl jsem tam mě blízkou osobu na kontrolu, která tam i po dvou týdnech po propuštění z nemocnice nebyla schopna ani s oporou dvou lidí sama dojít a museli jsme si pro ni vypůjčit kolečkové křeslo. Co mě ale okamžitě uhodilo do očí, bylo vícero viditelně hospitalizovaných pacientů, viditelně na kyslíku – a tedy klasifikovaných jako ony “těžké” případy – promenujících se tam i s těmi trubičkami do nosu po chodbě…)

Celkově je ale potřeba říci, že výsledky extrémně paušální vládní lockdownové politiky, kromě vzdělávání, společenského, kulturního a ekonomického života mj. zásadně omezující i lékařskou péči o necovidové pacienty (dost možná často v podstatně vážnějším stavu, než leckteří hospitalizovaní pacienti covidoví) jsou speciálně v ČR už vysloveně katastrofické.

Dobře je to patrné ze srovnání s podobně populačně velkým Švédskem, kde ony plošné lockdowny nezaváděli.

Nejen že počet zemřelých “s covidem” na obyvatele je podle oficiálních vládních dat z obou zemí již u nás o více než 50 % vyšší, než je ve Švédsku (1931 na 1 milion obyvatel v ČR oproti 1270 ve Švédsku), ale přidružuje se k tomu již naprosto katastroficky vysoká nadúmrť necovidová, kterou kromě případů z jara naopak nelze ve Švédsku dlouho již vůbec detekovat.

Dobře je to vidět na grafu 4, který zachycuje necovidovou nadúmrť (celkovou nadúmrť minus tu “s covidem”) v jednotlivých týdnech roku 2020 oproti průměru úmrtnosti v letech 2015-2019.

Tento graf je sice vytvořen zatím pouze z předběžných oficiálních dat o úmrtnosti a počtu zemřelých “s covidem” (aktuálních k danému datu 11.2.2021), nicméně již dnes ukazuje tak prominentně opačné trendy a v případě ČR tak prominentně vysoké počty necovidových nadúmrtí s tak prominentně vzestupným trendem, že je již naprosto nepravděpodobné, že by se na něm v budoucnu ještě něco zásadně změnilo.

Jedná se už o doslova mnoho tisíc zemřelých navíc oproti průměru úmrtnosti z let 2015-2019. Zemřelých bez covidu, kteří nefigurují v žádné covidové statistice.

Z toho je dle mého názoru celkem jasné, že nejen že je v ČR (kromě pidizemí Gibraltar a San Marino) nejvyšší počet zemřelých “s covidem” na obyvatele na světě, ale k tomu je jen v r. 2020 ještě třeba připočíst dalších více než 7 tisíc zemřelých navíc. Zemřelých bez covidu, kteří nefigurují v žádné covidové statistice.

Celková nadúmrť oproti úmrtnosti v předchozích letech (stále jen předběžná, takže podle zkušenosti to ještě bude stoupat) byla v r. 2020 v ČR nejméně 18487 úmrtí navíc oproti 6440 úmrtí navíc ve Švédsku tj. o více než 180%! vyšší (a na počet obyvatel stále o více než 175% vyšší), než ve Švédsku.

A jak navíc vyplývá z dat ČSÚ o věkové struktuře těchto zemřelých v ČR, pak notabene v drtivé většině právě z řad seniorů, které prý ona (ne)slavná vládní opatření měla prý ochránit především.

Nemyslím si osobně, že je to jen odpovědnost politická, která by z toho pro členy vlády měla být vyvozena. Dost možná by se mohlo už jednat i o zodpovědnost právní.

Každopádně dle mého každý kdo – notabene z pozice nejvyššího orgánu výkonné moci – vládními nařízeními plošně prakticky zásadně omezí právo na lékařskou péči v tak masivním rozsahu a diskriminuje tak necovidové pacienty oproti těm covidovým, musel dle mého názoru vědět a být srozuměn s tím, že to nutně způsobí rozsáhlé poškození zdraví obyvatelstva, případně i rozsáhlé množství úmrtí navíc. Což se už zcela evidentně stalo a zcela zřejmě to dále pokračuje.

Osobně bych si bohužel rovněž myslel, že vládní garnitura, která takovou katastrofu svými chaotickými rozhodnutími na hraně a za hranou ústavnosti způsobila, se může snažit udržet se u moci za každou cenu, dost možná i za cenu nastolení totalitního režimu, už jen aby se vyvození takové své právní zodpovědnosti pokusila vyhnout.

A jako člověk, který v minulosti rovněž mj. pracoval i v českém parlamentu a znám tak rovněž jeho praktické fungování, nemám ale bohužel žádné iluze ani o naší tzv. opozici.

Proto si myslím, že proti politice současné vlády a i proti politice kývačské opozice, která doslova likviduje celou společnost, je třeba se důrazně postavit.

Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (30 votes, average: 4,63 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky