Žijeme v normální zemi?

Jak je definováno pojištění? Ve zkratce. Pojištění je závazek pojišťovny, že bude tlumit pojištěnému škody z předem dohodnutých událostí. Pojištěný se oproti tomu zavazuje, že bude platit pojistné. Tolik stručně bez složitých právních definic a pojmů. V drtivé většině to tak i u nás funguje. Nebudeme tu ani rozebírat jak se jedna, či druhá strana pokouší tu druhou nějak doběhnout buď falešnými nehodami, nebo naopak nejasným zněním smlouvy.

Ale v podstatě pojišťovna odhadne, s jakou pravděpodobností ten který klient po ní bude vyžadovat pojistné plnění a podle toho mu nastaví výši pojistného. Takže člověk, který už odepsal v bouračkách deset aut, bude mít pojistné vyšší, než strejda, který vyjede jednou týdně z jedné vesnice do druhé. Pokud se já pojistím, že dostanu milion, pokud vyhraju The Open, budu platit asi tak korunu měsíčně, zatímco Tiger Woods to bude mít podstatně dražší. Takhle pojištění v kostce funguje. Pojistná matematika je složitá a kdo ji ovládá, mívá v pojišťovnictví zajištěné slušné živobytí.

S jednou výjimkou.

Tou je u nás zdravotní pojištění. Jak si brzy ukážeme, není to pojištění a pojišťovny nefungují, a díky stupidním zákonům ani nemohou fungovat, jako pojišťovny.

Už určení výše pojistného není tak složité jako u běžných pojištění. Počítá se jediné — kolik vyděláte. Na to, aby pojišťovna určila výši pojistného, jí stačí znát váš hrubý plat.

Zákon pak stanoví, že budete platit 13,5 procenta z toho, kolik vyděláte. Navíc, aby se vám to nezdálo moc, vy platíte jen 4,5 % a 9 zaplatí váš zaměstnavatel.

Už tady je první zádrhel. Pojišťovně je fuk, jestli máte morbidní obezitu, hulíte 60 denně a večer do sebe naklopíte sedm plzní a tři rumy, nebo jestli jste jogín, s vyváženým jídelníčkem, či naopak provozujete nějaký rizikový sport. Sazba je jediná 13,5 % a basta.

Procentuální učení výše platby je typické buď pro výpalné, nebo pro daně. Jedno od druhého se liší jen tím, že o daních se hlasuje.

A to není jediný důkaz toho, že zdravotní pojištění není pojištění, ale daň, kterou nespravují pojišťovny ale jakési státem tvrdě řízené agentury.

Jak by postupovala pojišťovna, kdyby se objevil nějaký jev, který by ji nutil platit čím dál více na sanaci škod z toho jevu?

Dejme tomu vyšší počet dopravních nehod.

V normálním světě, by pojišťovna do svých smluv dala, třeba povinnost být připoutaný, střízlivý, a stanovila by třeba rychlostní limity, do kterých by hradila škodu.

K tomu by spustila například kampaň, že je fajn se poutat a nechlastat před jízdou. A ono se to víceméně děje, právě proto, že pojišťovny jsou pojišťovnami (i když i do toho stát neúměrně vstupuje, ale to koneckonců do všeho).

Co by tedy pojišťovna dělala, v případě rozšíření nějaké nemoci, dejme tomu přenosné kapénkami, která by si v určitém počtu případů vyžádala nákladnou intenzivní léčbu?

Nu taková pojišťovna by si třeba zjistila, že respirátor FFP3 téměř na 100 % zabrání infekci kapénkami. Takže taková pojišťovna by svým pojištěncům důrazně doporučila, tento nosit na veřejnosti, protože by si spočítala, že spoléhat na doma šité a bůhví jak dlouho nošené ústenky je spolehnutí asi jako na volební sliby ANO. Některé pojišťovny by si spočítaly, že než aby jejich pojištěnci byli bez příjmů na jednotkách intenzivní péče, a tak jim nepřinesou nic než náklady, tak by na pořízení respirátoru přispívaly.

Slušný stát, by jim pak mohl tyto náklady v rámci krizového řízení při pandemii i nějak přispívat.

Ale protože nežijeme v normálním státě, tak od zdravotních pojišťoven nebylo slyšet ani slovo a vláda se předhání v efektních, ale bohužel zoufale neefektivních opatřeních.

Takže podpořím staré novinářské rčení, které říká, že pokud je v nadpisu článku otazník, odpověď zní ne.

Nežijeme v normální zemi, ale bohužel asi žijeme v normálním státě.

• David Forbelský