17.4.2015
Kategorie: Ekonomika, Společnost

Žijeme už v komunismu?

Sdílejte článek:

VÁCLAV HUSÁK 17|04|2015

Divný titulek, že? Jasně, ale ve zdravotnictví to platí. Sociálně, no spíše socialisticky zaměření, nám v současnosti vládnoucí demagogové tvrdí, že v oblasti veřejné zdravotní péče máme všichni nárok na všechno. I když vědí, že ve skutečnosti to není možné. Proč? Protože na to prostě nejsou peníze. 

[ad#hornisiroka]

Například nákladné operace a následná případná záchrana těžce zdravotně postižených novorozenců je do­slova zločinem proti zdravé populaci. Kromě toho, že lékaři tím uměle a v podstatě záměrně poškozují genetický fond lidstva, tak navíc stále zvyšují počty lidí, kteří potřebují velmi nákladnou celoživotní zdravotní péči.

Lidstvo díky neexistenci přirozeného výběru velmi rychle zdravotně degeneruje. I duševně. Například bo­hatí muži, kteří si berou za manželky „kočky“ po šesti plastických operacích, se diví, jak ošklivé děti se jim rodí. No děvčico, s upravenými ňadry a zadkem boháče sice ulovíš, ale genetiku, tu neoklameš! Ještě, že se toho nedožil Darwin.

Když některý z běžných, poctivě pracujících a daně platících občanů potřebuje rych­lou a nejlepší dosažitelnou zdravotní pomoc, má problémy jí získat včas, nebo ji nemůže do­stat vůbec, protože obrovský podíl prostředků zdravotních pojišťoven již spotřebovaly ná­klady na udržování života lidí, kteří se z fyzického hlediska prostě buď vůbec narodit ne­měli, nebo se v podstatě za každou cenu udržují při životě na náklady ostatních, daně platících občanů.

2-nespokojeni_lekari

Dalším šíleným mrháním peněz vybraných inkasem zdravotního pseudopojištění je bezúplatná léčba lidí, kteří si svá onemocnění svým životním stylem a nezdravým způsobem života sami přivodili. Totéž platí o těch nemocných, kteří si své nemoci dlouhodobě doslova „hýčkají“ závažným porušováním lékařských doporučení a nedodržováním léčebných postupů.      

Tady už vůbec nejde o humanitu. Jde o rozumný přístup a samozřejmě i o peníze. Podíl významně zdravotně postižených lidí se v populaci stále zvyšuje. Již zanedlouho se státy budou muset rozhodnout, koho budou z omezených finančních zdrojů zdravotního pojištění podporovat. Jestli je rozumné “zainvestovat” například dva milióny korun za nesmírně složi­tou nitroděložní operaci dosud nenarozeného jedince s polovinou srdce, nebo umožnit protonovou léčbu de­seti dospělým, která jim umožní rychlý návrat k plnohodnotnému a produktivnímu životu.

Tady je to – buď anebo. Peníze na všechno prostě nejsou. Již nyní. A bude hůř !!! Většina lidí na danou situaci pohlíží pouze “dobráckým srdcem”, ale ve skutečnosti je to problém v podstatě ekonomický, současně však i morální. Peníze v podstatě došly. Dokázali byste zde na blogu veřejně rozhodnout, komu poskytnout nákladnou zdravotní péči: Dítěti, které by se narodilo s polovinou srdce, nebo deseti dospělým onkologickým pacien­tům? Znovu zdůrazňuji, že žádná třetí možnost neexistuje!

Taková je realita. Stejně se zdravotní pojišťovny budou muset začít chovat i k dů­chodcům, jejichž udržování na živu za jakoukoli cenu ohrožuje možnost pečovat o zdraví relativně mladých lidi. Staří lidé prostě budou muset umřít včas, nebo být tak bohatí, aby si svou drahou péči (například operaci srdce) i v osmdesáti letech mohli dovolit. Jinak by jim měl být zajištěn důstojný, pokud možno bezbolestný odchod.

(Je mi 68 let a s tím, co jsem napsal, jsem vnitřně plně srozuměn. Mám totiž tři dcery a přeji si, aby se jim, jejich partnerům a dětem v případě nezbytnosti dostalo té nejlepší péče. A to i na můj úkor, protože je miluji.)

Bohužel v diskusích na toto téma se stále a opakovaně prokazuje, že ani průměrně inteli­gentní lidé nejsou schopni střízlivého logického a věcného uvažování. Zde se totiž lidská přání a realita značně roz­cházejí. Že si to je jen málokdo ochoten přiznat, na věci nic nemění. A argument, že peníze dříve na pokrytí léčebných nákladů stačily, je nesmyslný. Kolika lidem ročně lékaři před dvaceti lety operovali srdce, kolik jich ročně dostalo endoprotézu? O kolik let se mezitím se prodloužil průměrný věk dožití?

Z této situace by nás mohlo zachránit jen klasické, skutečné zdravotní pojištění. To základní, minimální, by měli ze zákona zajištěni všichni. Ale úroveň plateb za individuální pojištění by se velmi lišila. Například i podle přístupu k vlastnímu zdraví a ochotě akceptovat lékařská doporučení. Takoví „drogisté“ a kuřáci by ho jistě měli výrazně dražší.

[ad#velkadolni]

Zato lidé o své zdraví soustavně pečující a zdravý životní styl provozující by si mohli vybrat buď nižší pojistné platby, nebo postupné zvyšování limitů úrovně poskytovaných zdravotních služeb.  Jenomže v oblasti zdravotní péče nyní v česku vládne komunismus.     

Smiřme se tedy s tím, že již brzy se z mnoha závažných důvodů budeme muset vrátit ke “zpátečnickým“ a z pohledu současnosti k „barbarským přístupům”. Naše přání, ani názory to nemohou změnit. Na „bezplatné“ a bezuzdné léčení všeho a všech peníze nejsou a již nikdy nebudou.

ZDROJ: Václav Husák

Redakce
Sledujte PP

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (21 votes, average: 4,38 out of 5)
Loading...