
Vesele v podhradí, svatý Václave, vesele
ŠTĚPÁN CHÁB
Lunapark plánovaný na 22. – 25. května se chytá už teď k vyvrcholení. Padlo trestní oznámení na konání sjezdu Sudetoněmeckého landsmanšaftu v Brně. A to pod záštitou kontroverzního a dosud nezrušeného paragrafu 318a, tedy paragrafu o činnosti pro cizí moc.
Trestní oznámení podalo Volné společenství Fórum lidu 22. dubna k Vrchnímu státnímu zastupitelství.
„Podání upozorňuje na financování akce ze strany Svobodného státu Bavorsko, na obsah veřejných dokumentů Sudetoněmeckého landsmanšaftu a na možné dopady na ústavní pořádek a svrchovanost České republiky. Cílem je, aby orgány činné v trestním řízení prověřily, zda nedochází k jednání, které může představovat riziko pro zájmy státu,“ píše Volné společenství Fórum lidu.
Ale máme tady i vyjádření exhejtmana Michala Haška. Jeho slova jsou velmi, velmi silná. Stačí ocitovat titulek jeho otevřeného dopisu Berndu Posseltovi. „Nejezděte do Brna. Nejste vítáni.“
„My, níže podepsaní občané České republiky … Považujeme ji za vědomou provokaci a politický nátlak, který zpochybňuje historickou zkušenost naší země. Nejde o gesto smíření, ale o pokus prosadit výklad dějin, jenž relativizuje odpovědnost za rozbití Československa, okupaci a následné zločiny nacistického režimu. … Odmítáme manipulativní zneužívání pojmu „smíření“. … Historii ponechejme už jednou provždy historikům,“ napsal vedle mnoha dalšího Michal Hašek u „Otevřeného dopisu občanů České republiky pořadatelům a účastníkům sudetoněmeckých dnů v Brně.“
Můj podpis má.
A nejde se znovu nezeptat, jestli tohle je ten dialog, když vezmeme v úvahu, že dialog vlastně žádný neprobíhá. Pouze praktika jeskyněk – jen dva prstíčky tam strčíme, a hned zase půjdeme. Další sjezd v Praze, kde bylo za první i druhé republiky i v protektorátu také mnoho hajlujících Němců, když si Hradčany přijel prohlédnout úřadující kancléř? Přičemž ke spanilé jízdě srdcem naší země kancléři umetli cestu jeho ideologičtí pobratimové ze Sudetské strany Konrada Henleina. Tedy předků nynějších členů landsmanšaftu. Kdyby těch nebylo, neurvalý kancléř Německa by to měl s tou druhou světovou složitější.
Ale to patří a má patřit do knih historiků. Oni mají rozebírat příčiny a následky a hledat v archivech. Místo toho pohrobci Sudetoněmecké strany rozviřují vášně a další ideologickou válku v naší zemi. Už zase, dalo by se říct. Už zase zasazují do naší země nesvár a hádavost a nevraživost. Přepište výkladové slovníky. Tohle je to pravé a nefalšované usmiřování.
Rok 1997 byl rokem ukončení jakýchkoliv dohadů. Byl to rok, kdy se na obou stranách podepsalo, že si nebudeme historií a křivdami kazit současnost a vztahy. Že z odsunu Čechů před válkou a Němců po válce nebudeme dělat politikum. Z české strany to byl veleústupek, protože roky pod nadvládou Německa nás stály 360 tisíc umučených a zabitých lidí, včetně dětí. Do koncentračního tábora, do té pekelné jámy zla, hodili i Josefa Čapka, tak jemnou duši. Před popravčí četu postavili i Vladislava Vančuru. Snažili se zabít českou duši. Rok 1997 byl z naší strany neuvěřitelný ústupek, a ze strany landsmanšaftu je to letos neuvěřitelná drzost a zpupnost.

