6.9.2019
Redakce
0
Kategorie: Exklusivně pro PP, Multikulturní soužití

Zemřel R. Mugabe … člověk, v němž se snoubilo africké neumětelství s ideologickou zaslepeností a nenávistí k bílým

Sdílejte článek:

LUBOMÍR VYLÍČIL

vylicilVe věku 95 let dnes zemřel bývalý dlouholetý president Zimbabwe Robert Mugabe. Člověk, v němž se úžasným způsobem snoubilo africké neumětelství s ideologickou zaslepeností, korunované africkou neschopností domýšlet věci dál, než do večera. Člověk, který se skutečně „proslavil”. Na světové úrovni.

Jeho země, na africké poměry kdysi nezvykle prosperující Rhodesie, se v roce 1980 pod sílícím tlakem pokrokářů z OSN a čínské, vojensko-ideologické pomoci místním „revolucionářům”, osvobodila od bílé nadvlády a stala se nezávislou republikou Zimbabwe. O sedm let později se do jejího čela propracoval Robert Mugabe, bývalý velitel partyzánského hnutí ZANU.

Svým sponzorům a ideovým vůdcům z Mao-Ce-tungovy Číny, zůstal programově věrný. Ostatně k marxismu přilnul už v době svých studií v Jihoafrické republice, kde se velmi sblížil se soudruhy z Mandelova Afrického národního kongresu. A co ho soudruzi naučili, to zkusil, po nástupu do funkce nejvyšší, aplikovat v praxi. Zahájil program hospodářských strukturálních změn, nazvaný ESA, který spočíval na a třech základních pilířích – socializaci ekonomiky, pozemkové reformě a nenávisti k bílým. A výsledek se dostavil.

Socialistické plánování ekonomiky přináší, jak známo, tragický nedostatek všeho. Tam, kde je to možné, pak pokřivené a státem nadiktované ceny napraví černý trh. Jenže ten operuje s cenami reálnými, na které velká část obyvatelstva ekonomicky nedosáhne. Tuto disproporci se pan president nešťastné Zimbabwe rozhodl řešit tiskem peněz. Aby jich měli všichni dost, že… Hloubku Mugabeho strategického uvažování odhaluje výrok jednoho z jeho ekonomických managerů, jistého Gideona Gona: „Budu tisknout, tisknout a podepisovat, protože naše země peníze potřebuje”.

A tak dosáhl světového rekordu – inflace v listopadu 2008 atakovala astronomické hodnoty – triliardu procent ročně. A to se ještě nikdy a nikde na Zemi nikomu nepodařilo! Hezkým milníkem na Mugabeho inflační cestě byla bankovka s denominací 100 000 000 000 000 (sto bilionů) zimbabwských dolarů, vydaná v roce 2009, za niž se nedal koupit ani bochník chleba…

Pozemková reforma proběhla podobně nešťastně. Velké farmy o stovkách hektarů byly na konci devadesátých let přerozdělovány do desítek a desítek malých jednotek a předávány drobným zemědělcům. Ti nebyli zvyklí na takových rozlohách hospodařit, nehledě k tomu, že technika, určená k obsluze velkofarmy byla rozdělena všelijak. Zkrátka někdo měl traktor, jiný vlečku a třetí kombajn s kterým nezoral… Navíc neuměli stroje obsluhovat a používat. Od roku 1999 tak došlo v zemi k prudkému poklesu produkce potravin, což inflační tlaky dále zvyšovalo.

Posledním z pilířů Mugabeho politiky byla upřímná nenávist k bílým. Proslul výrokem, že: “Jediný bílý muž, kterému lze důvěřovat, je mrtvý bílý muž.” Plně se projevila až na přelomu tisíciletí, kdy se v důsledku jeho tragické politiky začali někdejší spolubojovníci z hnutí ZANU bouřit. Mugabe nabídl jejich hněvu vhodný hromosvod. Bílé farmáře. A zavelel k obsazování jejich farem. Bez náhrady.

Bývalí vojáci se toho radostně ujali. Obsazovali domy, ničili auta a traktory a vyháněli farmáře. Co obsadili, vyžrali, vyrabovali a když po delší době stále nic samo nevyrostlo a blahobyt se nekonal, odtáhli jinam. Produkce potravin v zemi tak raketově klesala, o 29% v roce 2005, 26% v roce 2006 a 28% v roce 2007 ,  zatímco nezaměstnanost vzrostla na 80%. (zde).

Ale Mugabe dál tlačil na pilu. V červnu 2005 prohlásil, že pozemková reforma, kterou zahájil v roce 2000, bude hotova pouze tehdy, pokud na farmách nezůstane “jediný běloch”. O dva měsíce později přijal na jeho popud zimbabwský parlament zákon, který znemožňoval bělošským farmářům zpochybnit vyvlastnění jejich majetku a naopak legalizoval jeho znárodnění.

Tak se, pod Mugabeho moudrým vedením, propracovala kdysi soběstačný, exportně zaměřený zemědělský stát na pozici absolutního krachestánu, bez vlastní měny, kde je 30% obyvatel zcela závislých na hospodářské pomoci z vyspělých zemí světa.

Ale je tu, abychom nezapomněli,  ještě jeden světový primát. Ještě jedno prvenství, o které Mugabeho Zimbabwe už snad nikdo nikdy nepřipraví. Počet nakažených AIDS. Některé odhady (přesná čísla nikdo nezná), hovoří až o třetině obyvatelstva, nakažené virem HIV. Tuto tragickou epidemii se president rozhodl řešit zavedením zvláštní daně. V roce 1999 uvalila Mugabeho vláda tříprocentní tzv. „daň na AIDS” na plat každého obyvatele Zimbabwe. Takto získané peníze měly být použity na léčení a ošetřování nemocných… Ano, předpokládáte správně. Zmizely v nenávratnu. (zde).

Ale to už je teď všechno jen historie. Robert Mugabe byl od moci a nakonec i ze země vyhnán v roce 2017 vojenským pučem. Nezbývá než doufat, že nová Zimbabwská vláda, která se poté ustavila, bude spravovat zemi lépe a odpovědněji.

Ovšem jedna otázka za zesnulým Mugabem zůstává. Byla všechna ta ekonomická a sociální zvěrstva, které svému lidu naordinoval, výsledkem jeho Marxisticko – Maoistického přesvědčení, nebo spíše africkým, dost specifickým způsobem nahlížení na život a spravování věcí veřejných? Leccos může naznačit porozhlédnutí okolo. Ze skoro padesátky zemí v subsaharské Africe najdete v podstatě jedinou, která si od začátku až do teď udržela demokratický režim a ekonomicky je spravována zodpovědně a tou je Botswana. (zde).

V sousedním Německu už o těch příčinách a souvislostech začínají něco tušit. Protože poměrně velká část těch, co je po roce 2014 přišli obohatit, pochází právě ze subsaharské Afriky…

 

Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (26 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky