17.8.2015
Redakce
0
Kategorie: Společnost

Země plná šmejdů

Sdílejte článek:

IVAN NOVOROLNÍK 17|08|2015

Hned z úvodu se přiznám k hříchu nejtěžšímu: film Šmejdi jsem neviděl a v zásadě ho vidět ani nehodlám. Jsem jako ten gynekolog, co jde usměvavý z práce, dívá po kolemjdoucích a mumlá si “tváře … tváře …”. O čem je ten film totiž vím vcelku dobře, přesně tohle mám v práci na stole každý den. Kromě toho, obsah filmu si také s pomocí dosud absorbované PR kampaně umím poměrně přesně odvodit: je to dokument o tom, jak banda zmrdů s amputovaným svědomím a morálkou láká vybraný zákaznický segment, primárně důchodce, na výlet za pár šušňů nebo jinou formu “obědu zdarma “, naloží je do autobusu, někde je zamkne a tam do nich hučí poměrně hnusným způsobem tak dlouho, dokud si nekoupí nějakou příšerně předraženou somařinu, která v lepším případě nefunguje.

[ad#hornisiroka]

Plus samozřejmě “dodatková čísla” jako reálná nemožnost zboží vrátit a dostat se ke svým penězům (o případných reklamacích nemluvě), schránková povaha firem, které se tímto zabývají a zejména drakonické smluvní podmínky, které vedou nezřídka k tomu, že zákazník nakonec přijde i o střechu nad hlavou. (V exekuci. Sice jsem film neviděl, ale že by si zapomněl kopnout do exekutorů a připomenout tak národu dalšího škůdce, kterého by se bylo vhodné zbavit, tomu se mi nechce věřit.) Někde ke konci se autoři zeptají podstatnou otázku “víte co dělá vaše babička? “ , což má být jakože pointa, na vině jsme my všichni neboť nedáváme pozor na to, co babička podepisuje.

A teď trochu reality. Za prvé, kolik je jakých exekucí, to vím velmi dobře. Protože já (plus další moji kolegové vyšší soudní úředníci) je osobně podepisuji. A tvrdím že: 40-50% exekucí se vede ve prospěch eráru (sociálka, úřad práce, daně, pokuty, zdravotní pojištění), pak jsou nezaplacené telefony (10 – 15%), cca 10% jsou náklady na bydlení (nájemné, elektřina , plyn), nesplácené úvěry v bankách, nezaplacené pojistky za auto … atd. Přičemž šmejdi (včetně rychlých půjček) jsou úplně na konci, pokud vůbec. Osobně jsem pouze tento rok podepsal kolem 750 exekucí, z toho “hrncový šmejd” nebyl ani jeden, rychlé půjčky byly čtyři návrhy, z toho dva jsem podepsal a druhé dva zamítl. Čím jsem podíl rychlých půjček na exekucích snížil o polovinu, konkrétně z 0,5% na 0,25%. Dodávám, že ty dva jsem odmítl na základě důvodu, který mi došel shora befelem, nevěřím mu ani dobré ráno, považuji ho za právní ne že suterén, ale výkop směrem k jádru zemskému a takto za střízliva ho nejsem ani schopen vysvětlit, ani ochotný zreprodukovat.

Suverénně největší “šmejd” je stát.

Takže až se příště nějaký představitel státu začne rozkřikovat, že se osobně podívá na šmejdy, exekutory a úvěrové společnosti, protože stát se už nechce dívat na narůstající počet exekucí, na nic dalšího už netřeba čekat. Vezměte první tupý předmět co budete mít po ruce a rovnou ho “mázněte” po té sprosté hlavě. Ať se mu v ní trochu rozsvítí, že u nás je to v první řadě tento stát, kdo sdírá národ a masově žene lidi do exekucí. Ne nějaké hrncové eseróčka.

Zadruhé, co se na takovém nákupním zájezdu vlastně děje? Skupina lidí dostane pozvánku na výlet do bodu X spojený s obědem, propagační akcí na výrobek Y a garantovaným dárkem, to celé sotva za cenu toho dárku. Část oslovených zákazníků uvěří že existují obědy zdarma, na nabídku reaguje a zájezdu se zúčastní. Včetně propagační akce, která je úspěšná, protože málokdo nekoupí. Mnohým se to líbí tak, že si výlet zopakují. Smlouvy které dotyční podepisují mají silně nevyrovnané postavení stran, jsou nepřehledné, dlouhé a obsahují poměrně tvrdé smluvní pokuty.

Šmejdi obcházejí zemi každé čtyři roky. Akci říkají “volby”.

Nevím jestli jste si všimli, ale podobné akce se opakují zhruba každé čtyři roky. Tehdy také bandy šmejdů de luxe edišn obcházejí krajinou, také slibují obědy zdarma, také nabízejí (pracovně to tak nazývejme) smlouvu, akorát že její text bývá řádově delší a zhusta sám sobě odporující. Na rozdíl od standardních šmejdů, případné spory z neplnění smlouvy neodkazuje ani jen na soukromého rozhodce, ale výlučně na možnost smlouvu o čtyři roky neobnovit. Cena, kterou zákazník v konečném důsledku zaplatí, zpravidla není ani zmíněna, přestože bývá řádově vyšší, než kolik si jiní šmejdi účtují za Nejlesklejší sadu hrnců. U každého kdo hodí hlas do urny se předpokládá, že smlouvu přečetl, porozuměl, souhlasí a zejména – že je příčetný … úplně stejně jako když totéž v malém udělá šmejd s hrnci.

JAZ4a9c4a_vlcsnap_2013_03_06_14h21m36s236

Mám pokračovat? Co takhle příběh o zemi, kde ani ne tak dávno půl národa nahňácalo řádově několik miliard korun do v zásadě zcela očividných pyramidových her – a přesto se tam víra v oběd zdarma drží a vzkvétá?

Dalo by se to uzavřít mírně povýšeným “smlouvy jsou podle zákona a zákony máme takové jaké máme, neboť je někdo napsal a odhlasoval a toho dotyčného zhusta volili právě oběti šmejdů, takže kdo chce kam, tam si pomohl i sám neboť tu smlouvu také podepsal sám”. Ale nebylo by to docela fér. Neboť ono to má ještě jednu, mnohem podstatnější rovinu příčin, kterou se málokdo odváží pojmenovat nahlas.

Objektivně existující ekonomické okolnosti + (jemně řečeno) nízkostandardní uvažování nadlimitní části populace + amputace morálky a minimálních etických standardů v šmejdofirmách a přidružených právních kancelářích + vidina velkého kbelíku peněz na konci duhy vedly do … ehm … vysoce intenzivního a občas i alternativního využití jinak v zásadě zcela rozumných a košer institutů hmotného práva (směnka, záložní převod nemovitostí, dobrovolná dražba, rozhodčí rozsudky …), což následně vedlo k prudkému tahu na peněženky nadlimitně velké části populace. Co by se dalo ještě jakžtakž ustát, kdyby příjmy byly na 2-3 násobné výši. Takto se ti lidé podostávali objektivně do stavu blízkého defaultu, nebo doživotní bídě za 2 až 3000 měsíčně.

Nevymáhané exekuce jsou pastí. Počkají Vás na důchodu.

Problém zdánlivě roste i proto, že celé haldy exekucí začaly 5-10 let dozadu, ale reálné dosud stály, neboť povinnému nebylo co vzít, dokud žil pouze na sociálce. Ale čas plyne a postupně i tito dlužníci stárnou až dospějí do důchodového věku … sociálka vyměří důchod ve výši X a vzápětí nastoupí exekutor a nařídí srážky. TAKTO nám rostou a ještě dlouho budou růst počty důchodců v exekuci, ne nějakými marginálními záležitostmi typu autobus důchodců kupuje hrnce. Nebo to jste si někdo opravdu mysleli, že ty milióny běžících exekučních řízení mají na svědomí nebankovky a šmejdi s hrnci? A jinak jsme zdraví?

Průser se nyní u soudů snažíme ( i zpětně, se zpětnou platností 3-5 let dozadu) řešit tím, že se za pochodu ob dva-tři měsíce znovu a znovu znásilňuje a přes koleno láme proces do stále více nepříčetných konstrukcí. Například minulý měsíc jsem z archivu vyfasoval na dodatečnou prověrku dvacet spisů z let 2006 – 2011. Společným znakem bylo, že dlužníkem byl důchodce. Akce vzešla ze samotného ministerstva a její podstatou bylo pozastavovat co nejvíce exekucí, je-li povinným důchodce, neboť čísla ze sociální pojišťovny jsou ošklivá. Dávám do placu láhev skotské pro toho, kdo mi vysvětlí příčinnou souvislost mezi vstupem dlužníka do důchodového systému a jeho povinností platit své dluhy z dob, kdy ještě nebyl důchodcům.

Mezitím u soudů blbneme na kvadrát, neboť co platilo včera, to možná bude platit znovu pozítří, ale určitě to neplatí dnes. Ani bůh netuší, co je třeba v jakém stádiu řízení udělat, zhusta dokonce ani v jaké fázi se aktuálně nacházíme. Chaos dosáhl takové úrovně, že již určení právní moci blbého platebního rozkazu, proti němuž ani nebyl dán odpor je rébus, na který i krajský soud poskytuje 3-4 odpovědi. Z nichž ani libovolné dvě nejsou současně možné ve stejném vesmíru.

Víte co je skutečným cílem boje za ochranu spotřebitele? Tedy, kromě toho, že se oficiální politikou ministerstva spravedlnosti stala podpora občanských sdružení chrání práva spotřebitele (čti: schránkových firem a k nim přidružených advokátních kanceláří)? Teoreticky je to ochrana jednoduchých občanů, jinak plně způsobilých k právním úkonům, před důsledky těchto jejich úkonů. Tedy – stát Vás přesvědčuje, že za Vás všechno zařídí, neboť jste z principu idiot – stačí správně volit.

V praxi je to přesvědčování co největší masy občanů, že za kvalitu jejich životů odpovídá zejména někdo jiný, v první řadě stát, proto netřeba přemýšlet, ale správně volit a zákony už pak nějak dodatečně přepíšeme. Že dluhy platit netřeba, pokud se nám dodatečně nelíbí. Že stát smí vstoupit do uzavřeného smluvního vztahu a přepsat ho na svůj obraz pokud to uzná za vhodné. Že jste všichni hloupí jak policistovy boty, neboť nečtete, ale podepisujete se kam jen přijde, chválabohu je tu stát s univerzálním zmizíkem, co všechny vaše průsery dokáže obratem ruky odstranit a skoro nic za to ani nechce. Jinými slovy: že občan je primárně UČINĚNÝ NEVHODNÝM k právním úkonům a potřebuje někoho, kdo dodatečně (!) rozhodne, které z jeho úkonů a rozhodnutí jsou závazné, a které ne.

Jenže těch úkonů jsou statisíce a miliony denně. A pokud státu dovolíme aby se sral do některých, máme ho VŠUDE než stihneme vyslovit slovo “komunismus”, které se však, bohužel, drtivé většině lidí velice LÍBÍ.

[ad#velkadolni]

Pokud se vám líbí představa, ve které stát má toto právo, nic proti tomu. Každému se líbí něco jiného, ale mám takto na závěr jeden malý myšlenkový experiment:

  1. Představme si, že stát opravdu může změnit (znulovat) o 180 stupňů otočit jakékoli rozhodnutí, případně projev vůle občana, pokud ho pro tohoto občana nepovažuje za nejlepší řešení. Neboť stát přece ví nejlépe, co je pro občana dobré. 
  2. Zkuste si to představit, až nejblíže budete od plenty kráčet k volební urně, s projevem své vůle v rukách.

ZDROJ: Ivan Novorolník

Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (23 votes, average: 4,78 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky

    Ťokovo policejní peklo pro řidiče

    URZA 28|05|2016 V únoru vyplodilo ministerstvo dopravy novelu zákona, podle které smějí uniformované opice zabavovat řidičům techničáky přímo na

    O čem sní český člověk

    DANIELA KOVÁŘOVÁ Poslední dva roky mám nového koníčka. Jezdím po českém venkově, mluvím s lidmi a s nadšením si