8.11.2013
Kategorie: Politika

Zdeněk Škromach: Prototyp politického darmošlapa bez koulí

Sdílejte článek:

PAVEL JURUTKA 08|11|2013

Zdeněk Škromach je lhář. Což není nic nového. Socialisté svým voličům lžou účelově stále. Mezi anonymním lhaním volebním a osobní lží je ale velký rozdíl. Zdeněk Škromach, odborář s plnými ústy solidarity, za mlada vyhozen z práce pro neschopnost, při kladení mouder se usmívá a nikdy vám neřekne věc pravdivou, ale nutně nepříjemnou. A že i takové se v životě vyskytují. Usmívá se i při lhaní. Vypadá to líp.

 

[ad#hornisiroka]

 

Zdeněk Škromach rezignoval v přímém televizním přenosu: Pohnutí mysli? Sebereflexe? Pravda?

 

Nátura odboráře není sice pochopitelná, ale s takovými lidmi je člověk český, formovaný tisíciletím útlaku a nesvobody, v podstatě tak trochu Husita stříknutý bolševikem, smířen. Jsou dokonce i odboráři, kteří opravdu dělají něco pro své ovečky. Zdeněk Škromach k nim nepatří. Je to jen nevýkonný křikloun, který se naučil mluvit a po celý život s tím putuje po politických a odborářských kancelářích. A nic za ním není.

 

Křiklouni jsou většinou vybaveni schopností bořit. Nakonec povšimněte si, že nejvíce práce je odjakživa vidět za těmi, kteří toho moc nenamluví a už vůbec se nesnaží své okolí překřičet. Jak se praví v Bibli: ” … hradby Jericha padly pouhým křikem. Pouhým křikem. Ale pouhým křikem nové nepovstanou. Pouhým křikem se nic nepostaví, ani když ten křik je ta nejvroucnější modlitba ke Všemohoucímu.”

 

Zdeněk Škromach je křikloun. A lhář. Lhal i včera z televizní obrazovky a ze své abdikace na post místopředsedy strany udělal korytozachraňující divadelní představení. Mělo to vypadat tak, jakoby na obrazovku vstoupil opravdový rovný chlap, takový co má koule a..: “to vám tady, milí voliči názorně ukazuji, protože odstupuji, odstupuji pod nátlakem, není to fajn, ale odstupuji s rovnými zády a s pohledem upřeným přímo do kamery. A pochopitelně s úsměvem.”

 

Ve skutečnosti to byl procítěný veletoč, který mu má zajistit pokračování politicko-odborářské kariéry. Je celkem jedno, co to bude. Nakonec on se někde zašije, možností je hodně, může být poslancem, senátorem, europoslancem, odborářským bossem, čímkoliv, kde stačí jen mluvit a ve skutečnosti nedělat nic. A to byl cíl jeho včerejší srdceryvné sebeprezentace.

 

 

Zdeněk Škromach mohl ukázat, že je kus chlapa, ale až příliš bylo v jeho obličeji vidět zděšení a strach o korýtko. Alibismus, lež a slabost. Na obrazovce byl jen krásný exemplář politického slizkého hada. Chlapa bez koulí. A bohužel je nejen v socdem takových exemplářů mnoho. A dokud tam budou, mnoho se v kultuře řízení věcí veřejných nezmění.

 

[ad#velkadolni]

 

 

Redakce
Sledujte PP

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (14 votes, average: 4,79 out of 5)
Loading...