Zákazník má nezadatelné právo odmítnout účtenku

Z tisku:
“Já účtenku nechci, odmítl kontrolor z finančáku. Když mu ji servírka nevnutila, začal sepisovat protokol o pokutě.”

Z pohledu normálního člověka neuvěřitelné.
Z pohledu právničky nemožné a protiprávní.

Zákon stanoví povinnost vydat účtenku. Ok. Tomu se dá porozumět. Ale tato povinnost je jednostranná, protože zákon NIKDY nemůže nařídit zákazníkovi či hostu povinnost, aby si účtenku vzal. Naopak – jeho právo účtenku odmítnout je nezadatelné, stejně jako právo na tu účtenku samu. Jen na něm záleží, zda si účtenku vezme, nebo ji odmítne. Sama odmítám účtenky docela pravidelně – má to prostý důvod – za banální nákupy mi to nestojí za to, aby mi zahlcovaly peněženku, už tak naditou všemožnými doklady a kartami, a ty domácí týdenní jsou zase natolik dlouhé, že je tam ani nenarvu. A není ani důvod – skutečně nepotřebuji evidovat nákup chleba, másla, rohlíků a tak podobně.

A naopak u nákupů podstatných, tzv. reklamačních, si to hlídám. Je to má volba, má svoboda, a dokonce třeba i lehkomyslnost, s níž tak činím. Ale nikdo mi nebude nařizovat, že účtenku do té peněženky (kabelky) narvat prostě musím.

V této souvislosti mi přichází na mysl nedávno prezentovaný nápad tuším Pirátů zdaňovat prostituci. Ty účtenky by totiž mohly být docela dobré “afrodiziakální čtení”. Představa, že účet je vystaven, ale kontrolor, který v rámci kontroly čerpal “služby” ji odmítne (aby manželka probůh nečetla!), a za deset minut přijde vypisovat blok na pokutu za dámou, co s ní dělal ty příjemné věci… Tragikomické. Ale ono je tragikomické i stejné jednání v popsané méně choulostivé situaci.

Pokuta za to, že servírka kontrolorovi v pozici zákazníka proti jeho vůli nevsunula účet do ruky (či jinam!), je právně neobhajitelná. Povinost účtenku vystavit je totiž jedna věc; ale tato povinnost ji dát zákazníkovi skutečně naráží na právo tohoto zákazníka ten kus papíru odmítnout – ostatně jak jinak! V opačném případě by museli být kontroloři zmocněni dávat pokutu i nám, co prostě ten účet nechceme.

Tedy – daná podnikatelka by neměla V ŽÁDNÉM PŘÍPADĚ pokutu zaplatit, odvolat se, a to eventuálně až žalobou soudu. Právní argument je totiž velmi silný – nemohla jsem realizovat svou povinnost pro tzv. nemožnost plnění, protože zákazník využil svého práva účtenku odmítnout. Toto nezadatelné právo zákazník má, a já mu ho nemohu podle našeho právního řádu odpírat. 

Ten spor musí vyhrát. Bude jen velkou ostudou pro náš stát, že takové spory jeho podnikající občané musí vést.

A pak bych měla ještě takový nápad – až stát ten spor prohraje, měl by odpovědný úředník dostat trest – měsíc se postavit na místo té servírky. Podle mne by to bylo účinnější, než chtít třeba ty státní náklady.

Doufám, že daná pokuta nebyla uhrazena. Pokud ne, bránit se jí. Pokud byla, měl by ji stát vrátit jako bezdůvodné obohacení. Protože prostě neměl právo ji chtít.