Tak jaký by tedy měl být Generální ředitel? A třeba rovnou i jeho zástupce?
Jde o to, zda se ptáte, jací by měli být podle politiků nebo podle televizních odborářů – bojovníků za demokracii – nebo podle diváků veřejnoprávního média? Každý tento pohled je naprosto jiný a v konečném důsledku je třeba určit, který je správný z hlediska zákona a spravedlnosti.
Zkuste tedy všechny pohledy – postupně probrat…
Tak tedy z hlediska politiků. Generální ředitel by měl být člověk, který je schopný ústupků jak vůči vládní garnituře, tak ale i vůči opozici. Měl by být schopen mezi nimi kličkovat jako zajíc a všem slíbit a i realizovat ústupky. Pokud by je nakonec všechny nesplní, měl by mít připraveny argumenty, kterými by politikům vysvětloval, proč momentálně nelze všechno splnit. Ideální by bylo, aby to byl muž z kantorské rodiny, zvyklé se uskromnit, sklopit hlavu, svěsit uši a plnit pokyny vedení. Rozhodně by to měl být člověk, který nemá ani umělecké ani novinářské ani ekonomické vzdělání. Důležité totiž je, aby absolutně nerozuměl provozu ČT. Bylo by dobré, kdyby měl praxi z vedoucí funkce v nějaké malé obskurní televizi bez jakéhokoliv podstatného dosahu na diváky. Prostě aby neměl sebemenší představu o tom, co diváci od televize žádají. Asi by bylo dobré, aby se již dříve snažil neúspěšně post generálního ředitele získat. Takový člověk je potom ušlápnutý a o svůj post se více bojí. Je tím pádem lépe manipulovatelný a řiditelný. Měl by se ovšem vyhýbat osobní zodpovědnosti za cokoliv. Měl by se jí vysloveně bát. Určitě by neměl příliš vystupovat na veřejnosti – měl by to prostě být takový zbabělý a utajený ředitel. Politikům by stačilo na něj zadupat a on by hned utekl do nory.
A jeho první zástupce? To by měl být člověk do života. Bonviván. Měl by to být muž, který si chce naplno užívat života: víno, ženy, zpěv… případně kokain nebo jiná návyková látka. Měl by mít pracovní zkušenosti z ČT, nejlépe jako zahraniční zpravodaj, aby věděl, jak žijí bohatí a úspěšní lidé na Západě. Měl by být miláčkem bulváru, který nebude zveřejňovat jeho alkoholová a další dobrodružství. Měl by být schopen jakékoliv křivárny proto, aby si svůj post udržel. Jistěže se dá předpokládat, že tajné služby budou mapovat jeho život a připravovat na něj – pro politiky – diskreditační materiály. Ty však politici nikdy nevyužijí, protože on je s nimi kamarád. Nakonec i mezi politiky se najdou děvkaři, alkoholici, lidé závislí na drogách a korupčníci. Nový první zástupce by měl být schopen přijímat úplatky a vratky. Jistěže jenom od zaručených prostředníků. Ne od nějakého hej nebo počkej. Měl by mít dostatek kontaktů se soukromými médii, producenty a dalšími firmami, které od ČT něco potřebují. Měl by to být pravý zákulisní hráč, jehož základním zájmem je přijít v ČT k velkým penězům a k menším pomoci dalším členům managementu, včetně nového generálního ředitele, aby drželi hubu a krok. Ano, tento člověk by měl být skutečným hybatelem kšeftů v ČT.
Dobře, jak by to bylo z pohledu televizních odborářů?
Televizním odborářům, stejně jako všem odborářům na světě, šlo vždycky jenom o peníze a o to, aby – pokud možno – nemuseli nic dělat. Tzv. nový management by měl odboráře důsledně podporovat v jejich “spravedlivém” boji za zvyšování platů, za nepropouštění tisíců naprosto zbytečných zaměstnanců, za to, aby vše fungovalo tak, jako dosud, možná ještě lépe. Odboráři by si jistě přáli i kratší pracovní týden, kratší denní pracovní dobu a delší dovolené. Musejí se přece připravovat na všemožné výstražné stávky.
Myslíte, že tahle varianta je možná?
Částečně. Politici chtějí mít s odboráři dobré vztahy, aby jim třeba nevypnuli světlo ve studiu, když opakují své milionkrát vyřčené názory a další lži a když si skáčou do řeči jako báby na trhu. Ale nesmí se to přehánět. Odborářům je nutné vyhovět. Ale jen do určité míry. Tedy je třeba vyhovět především těm, kteří se dostanou do jejich čela, aby si mohli v klidu jet v ČT svoje vlastní kšefty. Vedoucí odboráři pak sliby uklidní podřízené odboráře, případně jim občas hodí nějakou kost od své hostiny.
No a poslední varianta – management pro diváky veřejnoprávní televize? Skoro si myslím, že o tom je skoro zbytečné uvažovat. Diváci jsou z hlediska volby vedení ČT a stejně tak z hlediska programu celkem zbyteční. Stačí jim pár zábavných pořadů, detektivek a hlavně reprízy a s nimi spojený sentiment. Protože na ČT se přece dívají především starší lidé a důchodci. Jinak tahle televize prakticky nikoho nezajímá.
Ale kdyby přece – zkusme to vážně – nový management by si měl vzít pravidla, podle nichž se veřejnoprávní televize má dělat, a začít je naplňovat. Uvědomit si, že pro veřejnoprávní médium je zásadní vysílat vyvážené zpravodajství a publicistiku. Tedy se rychle zbavit redaktorů, kteří někomu, komukoliv, nadržují. Například dnešní opozici nebo organizacím typu – chvilek… Zároveň by se ČT měla věnovat vývoji dokumentů vzbuzujících národní hrdost. Měla by natáčet pořady, které dodávají divákům sebevědomí nad díly a prací našich předků, nad krásou naší země. Zároveň by se měly realizovat i dokumenty kritizující zásadní problémy naší společnosti hlouběji než publicistika.
Pokud jde o hranou tvorbu, měl by management tlačit na výrobu kvalitních děl, které zaujmou naše i zahraniční diváky. A zde se dostávám k meritu věci. Veřejnoprávní televizi by měli řídit skuteční profesionálové, kteří v ní dnes nepracují. A tak to celé nepovažuji dost dobře za možné. ČT zůstane nadále v rukou amatérů předstírajících profesionalitu a kasírujících za to obrovské odměny.
Čili závěr?
Předpokládám, že ČT zůstane i nadále špatnou televizí pro bábu Dymákovou, která “vydrží” všechno. Vždyť je to jedno, co se vysílá. Hlavně že kšefty managementu pojedou tak, jak mají a politici a hlavní odboráři budou vrcholně spokojení. A ostatní zaměstnanci ČT si budou dál užívat klídek, teplo a smrádeček.
Loading...